Po stopách krve

,,Cikáni většinou nevraždí své děti. Na to nejsou dost civilizovaní." Ponurá kriminálka s R.Hrušínským v roli majora Kalaše. Nemůžu si pomoct, ale mně se jeho výkony z filmů 60.let slévají v jeden - skvělý. Zavřu oči a slyším pana Kopfrkingla, otevřu je a vidím Kalaše. Černobílá kamera světel a stínů spolu s hudbou dodávají snímku až mrazivé strašidelnosti. Divák je záměrně veden k různým pachatelům, aby ho nakonec odhalil až Kalaš. Potěšily Milada Ježková i Hana Brejchová (zvláštní, má stejný hlas jako sestra Jana). Ani po opakovaném zhlédnutí film nenudil a nezklamal. (21.04.2013)

Schulhoffův třetí noir (ale z těch českých asi ten nejprvnější) zastíní kdejakou americkou klasiku tohoto žánru. Nejde jen o kriminální drama zasazené do skličujícího bezčasí vyšinutého světa, ale nad ně – právě o tento svět sám. Příběhem prochází jen málo postav (a možná vůbec žádná!), která by nebyla více či méně osamocená – a právě takový je i vyšetřovatel. Vražděné osamělé děti, osamělý psychopatický vrah, žijící v roztříštěných vztazích s podobně odstředěnými lidmi, vzbuzujícími svým žalem respekt i hrůzu, osamělá vesnická kráska zabřednuvší v kalný vztah s nezralým ženáčem ze sousední vsi, rovněž vrženým v život spíše proti své vůli, vyděděný sígr z polepšovny předurčený k otročině a sebeužírání ve všeobecném opovržení (zvláště tyrany navyklými na přetvářku, kterou pokládají za život) a řada lékařů, tiše evidujících a diagnostikujících povrchové rány života a smrti… Kalašova osamocenost přitom zvláště zneklidňuje: obestírá ji mlčení, známka koncentrace i pozorného bezeslovného dialogu s vyjevujícími se skutečnostmi. To ticho neobklopuje vír nezkrotitelných myšlenek, o nichž bychom se mohli něco dozvědět: naplňuje se jím naprosté noření se ve věci, v záhadné, nesrozumitelné, ale k cíli vedoucí. Ale i věci umějí klamat a z důvěry v jejich lež se rodí to nejskutečnější drama: nezodpovídají naléhavé otázky, ale vtahují do svých hlubin, jako by jim chyběla milostná blízkost zaujatého zraku. Kalašovo vyšetřování je mystériem – a mohlo by být iniciací, rozšířeno o další postavu, jinošského detektivního eléva, o což se pokusil pozdější, aktualizovaný kalašovský příběh Na kolejích čeká vrah. Ten však drama odstínil (účinným) humorem a převedl je do jiného světa i vědomí. (12.01.2018)

Dívat se na černobílý film je u mě takřka nevídaný jev,natož pokud jde o Českou práci,jenže tahle užvaněná kriminálka má v rukávu eso,herecké eso a tím je Ruda Hrušinský,který mě donutil se asi po deseti letech porvé koukat na 43 let starou kriminálku.Dobrá atmosféra a krásné herectví,víc sem ani nečekal. (11.03.2012)

Pro mě dokonce ještě o třídu lepší,než Vrah skrývá tvář,kterého znám už nazpamět. Atmosféra hustá tak,že by se dala krájet,podpořená bezchybnou hudbou (to by byl soundtrack!),která z toho dělá skoro čistokrevný horror. Rozhodně to má nejlepší (ve smyslu,ponurosti),atmošku kolem 11,večer. Ještě musím vidět ten Strach,který dle názvu určitě nebude pro slečinky.:) Nejvíc mě asi dostalo do depky,ta smrt plynem jisté postavy. Nechci spoilerovat. (08.05.2018)

S každým dalším filmem mě Rudolf Hrušínský utvrzuje, že je nejen můj nejoblíbenější český herec, ale že byl i nejlepší. Nedokážu si představit nikoho, kdo by zahrál moudrého, ale zároveň tvrdého vyšetřovatele líp, než on. Tohle je navíc snad nejlepší česká detektivka, příběh je dost dusný, zamotaný a napínavý, vrah je stěží odhalitelný před koncem, navíc tu není žádná komunistická propaganda, slovo soudruh se použije nanejvýš jednou, nebo dvakrát. Díky návaznosti na čskoslovenskou novou vlnu a použití neherců pak film působí neuvěřitelně realisticky. (11.12.2009)