We'll Kick Up a Fuss Tomorrow, Darling...
Zajtra to roztočíme, miláčik...!
Režie:
Petr SchulhoffScénář:
Petr SchulhoffKamera:
Jiří VojtaHudba:
Milan DvořákHrají:
Miloš Kopecký, Stella Zázvorková, Iva Janžurová, František Peterka, Luděk Sobota, Dagmar Havlová, Darja Hajská, Eva Hudečková, Jan Skopeček, Stella Májová (více)Obsahy(1)
Ve starém pavlačovém domě jsou léta sousedy Novákovi a Bartáčkovi. Novákovi se rádi vytahují před ostatními nájemníky a nevynechají jedinou příležitost, jak si vystřelit z Bartáčkových. Starý činžák jim k jejich záludnostem poskytuje příležitostí víc než dost. Oba páry si před sebou neustále na něco hrají. Nováková tvrdí, že jde do kosmetického salónu, ale ve skutečnosti se jde ucházet o práci uklízečky. Bartáček se zase vydává za ředitele podniku, ale ve skutečnosti je v něm pouze skladníkem. Jejich vzájemné naschvály nakonec přerostou v otevřený boj. Pokus o příměří, vyhlášený poté, co je jejich starý dům zbourán a obě rodiny dostanou byt v paneláku, má jen krátkého trvání. Manželským dvojicím jsou přiděleny byty vedle sebe. A letitý kolotoč zlomyslností se rozjíždí nanovo. (TV Nova)
(více)Recenze (322)
Crazy komedie zneužita ke komunální satiře. ()
Moc se divím poměrně nízkému hodnocení zde, pro mne jedna z nejlepších starších českých komedií. ()
Docela zábavný sousedský dýchánek . Mám za to, že Stella Zázvorková s Milošem Kopecký a Iva Janžurová s Františkem Peterkou jsou snad skuteční sousedi, Luděk Sobota je ve skutečnosti Luděk Sobota a Dagmar Havlová - Veškrnová je ve skutečnosti buranka, protože své role všichni zahráli vskutku přirozeně, hlavně Dagmar Havlová - Veškrnová. ()
Vsechny ty komedie s dovetkem drahousku, milacku a ja nevim co jeste se vicemene vtipne snazi poukazovat na nesvary v socialisticke spolecnosti – ale dnes uz tohle nikoho moc nebere. ()
Scénář: Petr Schulhoff .. Typická česká vlastnost v dnes už ne tak aktuální komedii.. ()
Pokud si Novákovi a Bartáčkovi dělají naschvály(trik s americkou pračku používám dodnes) na pavlači je to geniální a vtipné (obzvláště pan Kopecký válí).Ale jak se to přesune do paneláku(neuvěřitelná scénaristická zrada za kterou bych věšel za koule do průvanu) a přibude Dáša Veškrnová klesá to k neskutečné békovině a nudě.Ovšem herecké výkony členů obou znesvářených rodin(ani tradiční ťulpas René Luďka Soboty mi tak nevadí) to zachraňují. Ad. karels: Nesouhlasím pokud myslíš neaktuální tématem.V mojem činžáku se neustále od jedné ženské osoby přesvědčuji, že závist je stále aktuální věc.A někdy si jen přeju aby to byla taková paní Zázvorková nebo Janžurová co u nás bydlí. ()
Perfektní a na svou dobu odvážné podobenství o nádherné české závisti, která se neštítí ani bonzáctví na VB. Těžko určit, který z obou ústředních párů je vlastně ten maloměšťáčtější. Mně osobně nejvíce učaroval šarmantní Miloš Kopecký jako komparsista v důchodu, neustále se strachující o svůj pečlivě opatrovaný automobilový vrak. Jemu ale pochopitelně skvěle přihrávají Stella Zázvorková s Ivou Janžurovou a kupodivu se mezi nimi neztrácí ani, přece jenom herec trochu jiné úrovně, František Peterka. Jenom to pokrevní spojování Miloše Kopeckého s Luďkem Sobotou je podle mě víc než smrtelná urážka. ()
Schulhoffovi tyhle komedie, kde se dve rodiny buzerujou, sli a tahle patri mezi ty nejlepsi. Herecky obsazeni je perfektni, ochcavky, ktery rodinky zkousej, sou vtipny a neopakujou se a celkove je film hezky vtipnej. Skoda, ze v polovine filmu, kdy se presunou do panelaku, se prestanou na chvily provokovat a nic moc se nedeje, proto jen 4*. ()
"Tady né, že nepoteče voda. Tady poteče krev!" Herecký koncert minimálně tří geniálních herců - Miloše Kopeckého, Stelly Zázvorkové a Ivy Janžurové. A ostatní jim zdatně sekundují v této nestárnoucí potměšilé komedii ze sousedství. Ukázka (aut.pračka): http://www.youtube.com/watch?v=5E1McR00h3E ()
Komedie, která se snaží poukazát na typické české vlastnosti a za asistence vynikajících herců (Kopecký, Peterka, Zázvorková, Janžurová, Sobota) se to podařilo více než perfektně. I když je na filmu patrné, že není příliš aktuální, tak pobavit umí sakra dobře. ()
Jsou filmy nadčasové a takové, na kterých v průběhu let zapracuje zub času. V druhé polovině 70. let poznamenaných normalizací a tabuizovanými tématy šlo o výrazný nadprůměr daný jednak spolehlivě fungujícím tématem kritiky "maloměšťáckých přežitků socialistického člověka", jednak dobře zvoleným hereckým obsazením. Ústřední čtveřice hašteřících se sousedů má určité kouzlo i v současnosi, stejně jako některé fórky a zlomyslnosti, kterými se manželské dvojice obšťastňují. I takový Luděk Sobota má jeden z mála hereckých partů, kde nepřehrává a jeho herectví je funkční. Jenže co naplat, z hlediska dnešních měřítek jde už o přežitou záležitost. Celkový dojem: 55 %. ()
Tohle mi sedlo asi jako list opuncie na holá záda. A po každém dalším nakouknutí jen další a další plácnutí. Celá parta zde umístěných herců by dokázala víc, kdyby nebyli limitovaní poplatností době vzniku. A v neposlední řadě ta satira, která tu má jakože napadat maloměšťáctví, je mi spíš protivná. To opravdu radši šipku mezi ty zasrané opuncie, než další opáčko na TV Noha. ()
O dvoch nepolepšiteľnćyh susedoch. Dámi a páni takto to je aj v skutočnosti. Ľudia sa ohovárajú, závidia a robia naprieky. Len v skutočosti to nieje vôbec komédia, možno preto sa na to tak dobre pozerá. ()
Petra Schulhoffa nepovažuji za svého režiséra č. 1, ale leitmotiv této komedie je bohužel (bohudík) natolik zakotven v realitě, že musím zatleskat. Konečně, i příběh naší rodiny je poznamenán přesunem z centra na sídliště... ()
I po těch letech a nesčetných reprízách stále skvělá komedie s výtečně napsanými dialogy, humornými gagy (prodám za 3000,-) a přímo rozkošnou exhibicí čtyř vynikajících herců. 85%. ()
Nekonečné hádky susedské, motivované závisťou. Snáď by som to hodnotil lepšie, nebyť podprahového ideologického pôsobenia v podobe reklamy na sídliskové bývanie, kde môže vzniknúť aj akási solidarita (keď už nie priateľstvo) znesvárených. Chyba nie je v hercoch, tí spoľahlivo odohrávajú svoje naštvané role, ale v zámernom rozlišovaní hodnoty prostredia, v ktorom sa dej odohráva. Pokiaľ dvojice bývali v starom pavlačovom tehlovom dome, hádky boli intenzívnejšie, emocionálny presah často hraničil so zúrivosťou. Navyše nenápadne boli naznačené nevýhody starého typu bývania: spoločná točka na vodu, ktorá má časté výpadky, podobné ako plyn. Cez steny je všetko počuť. Naproti tomu je v paneláku všetko fajn, samostatné kúpeľne a práčovňa obrúsi susedské spory (napriek záveru - prísľube pokračovania tejto komunálnej komédie). ()
Jak psychicky systematicky ničit sousedy v tom jsou Češi mistři oboru :) ()
Na rozdil od jinych komentatoru zde na CSFD mi prijde, ze typicke ceske nesvary, plynouci ze socialisticke doby tedy rozhodne nevymizely a tudiz, ze je tento film stale aktualni. Alespon na malomeste, kde tedy neziji, avsak ruzni pribuzni ano a vladnou tam neustale stejne pomery. A nejvice se v pripade tohoto snimku cenim vykonu M.Kopeckeho a F.Peterky, ktere oba jako herce zboznuji. ()
Komedie k popukání. Rozbroje mezi dvěma sousedskými páry stojí opravdu za to. 80% ()
Pokud čekáte vyčerpávající rozbor tohoto filmu, určitě se do čtení komentáře nepouštějte. V souvislosti se Schulhoffovými filmy vídám tolik rozsudků se slovem "normalizační", že se kolikrát nemohu ubránit smíchu. Je však spíše smutné, kolik lidí je schopno řadit mnohé filmy mezi normalizační splašky jenom na základě toho, že vznikly v období normalizace. U českých filmů to zamrzí mnohem více, jelikož v naší kinematografii se Brežněvův vliv odrážel vůbec nejméně (stačí zabrousit do jiných národních kinematografií východního bloku - prach a bída sedmdesátých let je na nich znát mnohem více). Snad je nevděčnost diváctva k filmům sedmdesátých let způsobena silným kontrastem s předcházejícími léty šedesátými, právem označovanými za zlaté období (nejen) české kinematografie. V šedesátých letech mladá generace absolventů FAMU po boku se starými lišáky rozbíjela tabu minulosti a vzpomínala na druhou světovou válku i následné komunistické utužování v padesátých letech. Po intervenci v osmašedesátém však museli filmaři začít vymýšlet něco jiného, protože nová vlna zašla pro komunistickou cenzuru až příliš daleko. Hlavní doménou filmů sedmdesátých let se proto staly konkrétní osudy lidí v přítomnosti, a také různě fantaskní pohledy na budoucnost nebo alternativní realitu (Lipský a Vorlíček s Macourkem dokázali v tomto tématu usednout na samotný trůn crazy komedie). Paradigma hodnot českých lidí a rodin bylo s kolísající vážností bravurně znázorněno například v kultovní dilogii Marie Poledňákové. Schulhoff se jako několik dalších režisérů rozhodl pustit do satiry s tématem mezilidských vztahů (jako odkaz na budoucnost můžeme v jeho filmech považovat už samotné názvy, pro něž je typický budoucí čas doplněný zdrobnělinou v pátém pádě). Pro všechny tyto filmy však platí společný jmenovatel - pod nesmírně vtipnou fasádou se TAKÉ nalézá velmi ostrá kritika společnosti. Netlačí se na pilu tolik jako o dekádu dříve a filmy si ze sociální a politické situace střílí mnohem nenápadněji, ale o to sofistikovaněji. Snaha kulantně oblbnout cenzuru se však negativně odrazila také u diváků, kteří po agresivní filmové tvorbě šedesátých let trochu zapomněli koukat pod povrch a spokojili se s žánrovým začleněním těchto filmů = komedie. Výjimkou nejsou ani Schulhoffovy filmy, které jsou sice zábavné a většinou vtipné, ale rozhodně nepojednávají o ctnostných vlastnostech lidí. Nepoučitelnost a nenapravitelnost je v podstatě vyjádřena už samotnými názvy jeho filmů. Podobným případem je také Zítra to roztočíme, drahoušku. Povrchní závist a marnivost českých "maloměšťáků" je zde zobrazena naprosto dokonale, nejen ze scénáře, který nikdy žádnou hlášku nenechá bez ironického významu, ale i z jemného neverbálního projevu našich herců (silná generace zůstává silnou i v jiných filmech než hvězdných). Film velmi ošklivě nastavuje zrcadlo početné části populace a také dnes zůstává velmi aktuální (stačí se podívat na libovolné diskuzní fórum, nebo si třeba zajít do supermarketu nebo na úřad). Ještě bych rád podotkl, že dělat nutné kompromisy ve svých filmech neznamená stát se anální subinkou cenzury - ono je to vždycky trochu složitější (vzpomeňme si na Nezvala). I proto je smutné, že nikoli nejlepší, ale přesto zajímavé filmy Petra Schulhoffa jsou často házeny na smetiště spolu se skutečnými ukázkami normalizačního poklesu, které mají na svědomí až příliš přizpůsobiví a netalentovaní režiséři, jako byl Steklý nebo Trapl. Vrcholem ironie pak je, že nejlepší české komedie byly natočeny právě v normalizačním období. Dnešní rádobymoderní veselohry jim nikdy nesahaly ani po kotníky, a to včetně opěvovaných Pelíšků. 75% () (méně) (více)