Vřískot

Wes Craven důrazně vříská ze záhrobí na nový realizační tým, aby nepošlapal jeho odkaz, kterým kdysi významně spasil hororový žánr. Úděsné stagnaci a nenápaditosti v pátém dějství ale už zabránit nedokázal. První Vřískot rozčeřil hladinu žánru v devadesátých letech minulého století, a způsobil hororovou revoluci. Vysmíval se totiž a devalvoval zaběhaná žánrová klišé. Získal si oblibu publika a to si vynutilo postupem času další tři kousky. Všechny režijně dirigoval matador Wes Craven. Série fungovala na jednoduchých principech, inovativního vrcholu se dočkala v roce 2011, což už je ze současného pohledu dost dávno. A bodání žabikuchem do těla už se značně okoukalo, dneska nad ním může vřískat leda tak senilní důchodce, který ještě pamatuje Alfreda Hitchcocka jako příkladného svazáka. Scenáristický materiál dodával Kevin Williamson, který se s Cravenem ale kdysi dávno kvůli tvůrčím neshodám rozhádal, a trojku za něj přebíral v nehotovém stavu Ehren Kruger. Když zjistil, že jeho pičoidní seriály pro dementní mládež mu věčnou slávu nezaručí, pokorně se vrátil k sérii v roli výkonného producenta a opětovného scenáristy. A scénář nejnověji dostala do rukou dvojice James Vanderbilt a Guy Busick, co určitě není tak chytře hravé a dravé duo., tudíž film podle toho vypadá. Vraha uhodnete bleskurychle, (SPOILER - ale pozor, jsou dva, jako kdysi v jedničce - KONEC SPOILERU) načež jste nuceni strávit digitálně omlazeného Skeeta Ulricha, který v prvním dějství ztvárnil onoho sériového vraha Billyho Loomise, a nyní se posmrtně zjevuje. Toho druhého z vražedného tandemu, kterého si tenkrát střihl Matthew Lillard, neomlazovali a ve filmu se neobjeví. Nová vražedná dvojka se té původní nevyrovnala ani omylem. Ale na tom nezáleží. Od určité chvíle je totiž celý film jen jakousi nepříliš smysluplnou, nedomyšlenou, málo napínavou a hlavně brutálně ohranou hříčkou, ve které dojde k pěti smrťákům (možná jsem to jen blbě spočítal), než se rozehraje průměrné finále, ale důležité je, že jsme se v něm ocitli v původním domě z jedničky, kde se kdysi vražedné duo vyřádilo. A to je asi největší inovace. Původní trio postav - tedy výhradně botoxová Courteney Cox, jenom hnusná Neve Campbell a přesvědčivě strhaný David Arquette - moc velký a zajímavý prostor nemá, co hůř, působí v kontextu s nově nastaveným dějstvím nadbytečně. Kdyby tam vůbec nebyli, tak se nic nestane! Naštěstí jeden z nich v polovině zemře, ovšem scéna na nemocniční chodbě má šanci vejít do dějin jako ta nejpitomější. Vrah je postřelený, pochopitelně v dalších úsecích filmu se to vůbec neřeší, a následně bezvládně leží. Každý by mu v takovém případě okamžitě sejmul masku a přesvědčil se kdo je pod ní, zpacifikoval by ho, pochopitelně se od inkriminovaného místa činu všichni společně  spěšně vzdálí do výtahu, pak až se teprve v počtu jednotlivce vrátí k vrahounovi, který mezitím nabral čerstvých sil. Ke všemu ani jeho tělesná konstituce, vzhledem k závěrečnému odhalení vrahovi identity, neodpovídá velikosti postavy v plášti. Hlavní hrdinka Melissa Barrera, nové omladiny je ve filmu nemalý počet, nám vysype, že je nemanželské dítě a někdejší sériový vrah Billy Loomis je jejím pravým otcem. Já to doteďka nevěděl a žiju! Zoufalost! Finální odhalení nepobavilo, slabé a nanicovaté. Režiséři Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett režírují průměrně, místy otravně, nedisponují žádným nadhledem. Iritující jsou i ty ohrané telefonáty s výhružným vrahovým hlasem a jeho touha hrát si, stresovat a dožadovat se odpovědí na nejoblíbenější strašidelný film. To už tu bylo kdysi dávno a už to nemá tu údernost a funkčnost. Poslední Vřískot bez číselného označení je všehovšudy průměrný a nenápaditý film. Série definitivně dovřískala a jen stagnuje. 5/10 (21.02.2022) (méně) (více)