Ve jménu otce

,,…DOKUD VINNÍ NEBUDOU PŘEDVEDENI PŘED SPRAVEDLNOST, BUDU POKRAČOVAT V BOJI. VE JMÉNU SVÉHO OTCE A PRAVDY.“ /// Tak takhle se v Anglii bojovalo s terorismem… Film o Angličanech, Irech, IRA, vězení, vztahu otce a syna a spravedlnosti. Jde o politiku, je tu soudní proces, nespravedlivost, ukážou ,,peklo“ z Belfastský ulice i praktiky britskejch policejních složek – ten film si může do kolonky DRAMA zapsat snad všechny atributy. Navrch výbornej D.D.Lewis a příběh, kterej napsal život. A teď bych doporučil Hlad. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Autobiografii ,,Proved Innocent“, kterou v roce 1991 napsal Gerry Conlon jsem nečetl. 2.) Páč, když se řekne ,,Guilfordská čtyřka“, tak – nestyď se, já taky hovno věděl. 3.) Jsem sběratel soundtracků. (Že Bono.) 4.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (09.08.2013)

Sheridan vzal pravdivej pribeh o nevinnym cloveku odsouzenym na dozivoti a natocil naprosto strhujici drama. Film od zacatku chytne svizny tempo, obcas se dokonce povede nejakej forek a film sleduje osudy mladyho Gerryho, kerej se poflakuje s kamosema po teroristickejma utokama zmitanym Irsku, sem tam neco ukradne, ale jinak nic moc neresi. A najednou prask, v polovine se film zmeni v drsny vezensky drama. Je sice fakt, ze konec je lehce protahovanej, ale to je spis tim pravdivym zakladem. Film se navic muze oprit o perfektni vykony Lewise a Postlethwaitea, i kdyz je fakt, ze Lewise uz sem videl hrat lip. Takze celkove fakt perfektni drama se zajimavym pribehem, paradni rezii a hereckejma vykonama. (07.07.2009)

Filmy o IRA mám rád a tento příběh podle skutečné události o irském zlodějíčkovi Gery Conlonovy, který byl roku 1974 křivě obviněný a následně odsouzený k doživotnímu trestu za bombový útok na londýnský bar, patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl doposud možnost shlédnout. Můj oblíbenec ( stejně jako Sheridanův ) Daniel Day - Lewis zde exceluje. Tato role mu byla ušitá přímo na míru. Je nesmírně silným zážitkem a zároveň potěšením sledovat ( po celou dobu snímku ) jeho proměnu z lehkovážného frajerského zlodějíčka, přes částečnou rezignaci nad osudem ve vězení až po konečnou nesmírně silnou touhu a vůli po očištění sebe sama a především památky svého otce, který ve vězení umírá. In the name of the father je nesmírně silný příběh s mistrně zachycenou atmosférou tehdejší doby, brilantní Bizioneho kamerou, vše umocněno výrazným hudebním doprovodem Trevora Jonese. p.s. scéna, kdy vězni zapalují noviny a házejí je z oken dolů, mně vehnala slzi do očí.... (18.11.2008)

Všeobecně mám ráda filmy podle skutečných událostí, protože v nich často chybí přeslazený happyend. Ani v tomto filmu se závěr nedá označit za šťastný konec - vždyť justiční "omyl" zničil život větší skupině lidí, sebral jim roky života, které se nedají vrátit. A proč? Aby si vláda a policie udělala další úspěšný "zářez na pažbě" v boji proti terorismu. To se i bezúhonný člověk začne cítit velmi ohrožený, když vidí křivé obvinění, manipulaci s důkazy a skutečně slepou spravedlnost, co krutě semele i nevinné. V tomto případě mě víc dojaly osudy těch lidí, kteří se k obvinění dostali skutečně jako slepí k houslím - prostě byli jen příbuzní s obviněným člověkem (otec, teta a její synové). Postava Gerryho mi nebyla kdovíjak sympatická, rozežraný feťák, zlodějíček, squatter neuznávající žádná pravidla, dlouhou dobu pohrdající svým otcem pro jeho nadměrně vyvinutý smysl pro fair play, pro jeho poctivost a zásadovost. Snad proto mě film neuchvátil tolik, abych byla nadšená a hodnotila výše: nejsem zkrátka zabouchnutá do D.Day-Lewise (uznávám, hrát umí) a s Gerrym se mi špatně ztotožňovalo. Potěšilo mě, že nejen britská vládní a justiční moc, ale ani IRA nebyla zobrazena nijak idealizovaně. Kromě toho mě na snímku vůbec nic nepřekvapilo, byl předvídatelný od začátku do konce. 75% (10.08.2009)

"Terorismus. Známé slovo objevující se dnes v novinách téměř dennodenně. Člověk si pod ním představí nějakou extremistickou skupinu, která odpálí bombu v nákupním centru. Existuje ale ještě jeden druh terorismu, mnohem používanější a hroznější, přesto naprosto přehlížený; terorismus vlády na občanech. Vztah států v Evropě k ostatním byl v tomto ohledu řadu let narušený. Stačí si vzpomenout na kolonie v Africe, Hitlerovo Německo, Francii po občanské válce. A přesně o tomto druhu terorismu je i tento film." Nějak takhle nám film Ve jménu otce uvedl náš profesor z gymnázia. A já po shlédnutí musím říct, že měl chlapík pravdu. I přes hlavní zápletku točící se kolem výbuchu bomby v londýnském baru, je hlavní pointa ukryta někde jinde; v právu státu chovat se vůči i nevinným podezřelým se vší krutostí. A není to jen otázka historie, vzpomeňme si na Guantanamo a Georgem W. Bushem vydaný Patriot Act, podle kterého Američani můžou zatýkat po celém světě osoby podezřelé z terorismu. "Jsem nevinný. Strávil jsem ve vězení 15 let za něco, co jsem nikdy neudělal. Viděl jsem umírat svého otce ve vězení kvůli něčemu, co nespáchal. A tato vláda stále tvrdí, že je vinný. Chci jim jen říct, že dokud můj otec nebude uznán nevinným, dokud lidé obvinění v tomto případě nebudou uznáni nevinnými, dokud vinní nebudou předvedeni před spravedlnost, budu pokračovat v boji. Ve jménu svého otce a pravdy." Poprvé a na dlouhou dobu možná naposledy se mi stalo, že lidé v kině začali po skončení promítání tleskat. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem v poslední době viděla. (29.01.2008)