Moje levá noha

Sheridanův snímek vtáhne do děje. Stylem vyprávění, výběrem jednotlivých scének, hereckými výkony, úsměvnými i dramatickými momenty. Daniel Day-Lewis (tehdy) znovu potvrdil nejen mimořádný talent, ale i chuť a odvahu k velkým hereckým proměnám. Nepředstavuje v těžké době plné předsudků totiž jen jednoho z mnoha dětí chudých irských rodičů, ale i přes své těžké tělesné postižení silného mladíka s bystrou myslí, nezlomnou vůlí i smyslem pro černý humor. Ač ho nejprve kdekdo považuje za ubohého idiota, naučí se malovat, psát (napíše autobiografický román – předloha tohohle kusu) i lépe mluvit. Jim Sheridan zvolil citlivé vyprávění, nezatěžuje diváka těžkými momenty (ač by mohl a některé diváky tím možná zklame), spíš občas sklouzne do blízkosti kýče, nicméně svým dílem určitě pomohl s představou o postižených lidech a jejich problémech. (20.10.2014)

Mě to tedy nebavilo. Sledovat hodinku a půl frajera s mozkovou obrnou, který se neovladatelně škube a ovládá pouze svoji levou nohu, se zkrátka omrzí. Strašně jsem se těšil až film skončí a bylo mi neprosto jedno jak. Emoce naprosto nulové, ale předpokládám, že o to ani tolik režisérovi nešlo. Film zobrazuje tvrdý boj o lidskou důstojnost, ovšem supernudnou formou. Bohužel filmy o mentálně či jinak postížených lidech zdejší hodnotitele táhnou k sobě, zřejmě protože si u nich mohou říkat, že se ještě nemají tak špatně. Takoví uživatelé neváhají filmu napálit 4 nebo 5* a poté se stane velmi nepříjemná věc a film se dostane do mého hledáčku. Mám to vážně zapotřebí? 1* (18.01.2013)

Daniel Day-Lewis v dalsi ze svych zivotnich roli, tentokrat jako Christy Brown, od narozeni trpici mozkovou obrnou. Jeho herecky vykon je mimoradny a je nosnym pilirem celeho filmu. Zaujmou ale i dalsi herci. Film je evidentne kvalitni, mne se ale vice libil "Hlas more" a "Uvnitr tancim". Moje leva noha je film, ktery si nebudete chtit poustet nekolikrat do roka, nikdy na nej ale nezapomenete. (15.04.2013)

Příběh silnější zpracování. Přecejen koukat se 100 minut na člověka postiženého mozkovou obrnou není asi zcela jistě to po čem dnešní divák prahne, nicméně nikdo nedokáže odpárat Danielovi fakt, že když se rozdával herecký talent, stál ve frontě hned několikrát. Nejvíce se mě líbila scéna v restauraci. 70% (26.01.2015)

Príbeh írskeho umelca Christyho Browna bol pre mňa neznámym až do vizuálneho stretnutia s týmto filmom. Moja ľavá noha, jednoduchý no absolútne výstižný názov pre túto klasickú drámu o krutej hre ľudského osudu. Rozpráva príbeh Christyho, človeka – trpiteľa, fyzicky postihnutého a uväzneného vo svojom vnútri, žijúceho v prostej rodine, ktorú sužuje chudoba. Je to príbeh o boji človeka, boji, ktorý prebieha hlavne v jeho vnútri, o snahe nadviazať komunikáciu s okolím, ktoré je mnohokrát odmietavé a kruté ako Christyho otec. Dlhé roky väznenia vo vlastnom tele sa podpísali na Christyho správaní, jeho častej arogancii a neprimeranej konzumácii alkoholu a práve jeho nepredvídateľná povaha mi bránila vo výraznejšom ponorení sa do sveta hlavnej postavy. K Danielovmi výkonu sa netreba vôbec vyjadrovať, zaslúžený Oscar a absolútna oddanosť s postavou len potvrdzujú obrovskú profesionalitu tohto herca, no netreba zabúdať ani na skvelého Hugha O´Conora, hrajúceho mladého Christyho. Miernemu sklamaniu sa neubránim, okrem ukážkových hercov sa jedná o prakticky jednoduchý životopisný film, ktorému chýba pevnejšia režisérska ruka a pár minút naviac, ktoré by vytvorili menej skratkovitý obraz o hlavnej postave a hlavne preto považujem za najpôsobivejší film dvojice Sheridan – Day-Lewis dielo, ktoré vzniklo o štyri roky neskôr, úprimnú drámu In the Name of the Father, ktorej nechýba nič z toho, čo som hľadal v tomto príbehu. (02.01.2010)