Vymítač ďábla 2: Kacíř

Naprostý odpad! tady nelze ani o ničem jiném mluvit. Nejenže se tenhle výtvor snaží dolovat z popularity svého slavnějšího předchůdce, ale navíc se kryje za tak chabým a tupým kabátkem, až je mi z něj opravdu zle. Samotný děj je kostrbatý, to by ale až tak nevadilo, horší je to ze samotným filmem. Jedná se totiž o jedno velké a dlouhé vyprávění o ničem. Nakonec se to zdá být jen onanií tvůrců nad prázdným papírem („Co teď asi natočíme?“). Scénář neustále odbíhá od jednoho místa k druhému, čímž sice nabízí režisérovi natočení efektivních záběrů, ale bohužel jsou všechny jen nesmírně tupé a bezúčelné. Zapomenu-li na jednu z těch povedenějších scén a jedinou pěknou skladbu na soundtracku, není vůbec o co stát. Vymítač ďábla 2: Kacíř je největší hnus, jaký jsem kdy viděl - promiň, Zdeňku, ale ani Kameňák nebyl tak otřesný. 0% (25.06.2006)

Navazovat na díl, jenž mnozí lidé nazývají geniální, toť těžká startovací pozice. Režisér John Boorman byl tedy ne mezi dvěmi ale deseti mlýnskými kameny. Hlavní cíl si stanovil přiblížit se atmosféře Friedkinova filmu. Bohužel se nemohl spolehnout na tak "kvalitní" scénář, neboť scénárista pojal svůj příběh značně odlišně od civilní předlohy W.P.Blattyho. Svůj výtvor přeplnil mysteriózními narážkami, množstvím vedlejších neuzavřených linií, které sami o sobě jsou možná zajímavé, ale příběh nikam neposouvají ani neobohacují. Pro producenty bylo velké štěstí, že se jim podařilo do hlavní role uplatit Richarda Burtona, který se svým ztrápeným, vrásčitým ksichtem a hypnotickým pohledem spaluje diváky. Linda Blairová nám od předchozího setkání přeci jen trochu vyspěla, zakulatila se na těch správných místech, byť tvář má stále desetiletého dítěte (že by latentní pedofilie?). Je docela záhadné proč se do tohoto filmu nechal uvrtat Morricone, i když nepodal jeden ze svých nejlepších výkonů, za výslednou práci se rozhodně nemusí stydět (kor za ty peníze co za to dostal). Největší problém dle mého soudu dlí v samotném názvu filmu, protože kdyby se nejmenoval Vymítač ďábla, byl byl možná přijímán s mnohem větším respektem a otevřenější myslí. (13.01.2011)

Jak je první film Vymítač ďábla průlomovým a zajímavým filmem své doby, tento skoro mám chuť říct paskvil se hrubě nepovedl. Sice zvýšili o více než 300% rozpočet, ale výsledek je tristní. Celou dobu jsem se nudil, atmosféra je zde nulová a nebýt zajímavější hudby a solidních herců odpad by tento film neminul. Vše co mela jednička, tak její pokračování nemá. Nemohu jinak než nedoporučit. (19.11.2017)

Oproti prvnímu díly značný propad, ovšem zdejší hodnocení (28%) je trochu nezasloužené, tak špatný film to není, celkem svižně plyne, režie je tak průměrná, scénář podprůměr, ale jsou horší. Předevší má tento film dva velké klady a to: Richarda Burtona (který se velmi snaží, i když to není jeho nejlepší výkon hraje stále výborně) a skvělou hudbu Ennia Morriconeho (díky této kombinaci jsou některé scény docela dobré). Celkově mi tedy film vychází na 3*. PS: pokud chcete vidět skutečně perfektní horror s Richardem Burtonem, doporučuji "Dotek Medúzy", pokud výborný film s hudbou Morriconeho tak můžu doporučit např. "Tenkrát na Západě" či "Tenkrát v Americe"). (30.09.2009)

Ďábel se skrývá v kobylkách, aneb Pazuzu pořád není poražen a boj o duši/srdce dospívající Regan pokračuje v synchronizované hypnóze s psychiatričkou a knězem. Pomineme-li děsivé hlouposti zmatečného příběhu, který se velmi nezáživně rozjíždí, pátrání v Etiopii a směřování k finále atmosféru úplně nepostrádá (i díky Morriconeho zneklidňujícím tónům); paradoxně se tu ale až na kratičký flashback vůbec nevymítá a rozhodující střet se nese v "poltergeistovském" duchu. (30.04.2020)