Oddechový čas

Pracovní snímek o jistém zásadovém inženýru, pro něhož je čistý kádrový posudek, morálka, vědomosti a pracovitost zásadou dobře odvedené práce. Drží se toho nejen v podniku na výrobu říčních bagrů, ale i svého soukromého života. Všechny jeho ideály se však pojednou začnou hroutit a byť si to zpočátku nedokáže připustit, okolí se pro něj stává velice cizím. Řídit podnik a rodinu je chválihodný čin, ale nemůže být ke všemu velice chladný přístup. Herecký koncert Radoslava Brzobohatého nemůže nechat na pochybách. Byť je moralita snímku předem jasná, dá se říci, že platí i pro dnešní dny. (29.07.2015)

Ani nezvyklé prostředí výroby vodních bagrů příliš nezatraktivnilo poměrně nudný pohled do chodu jednoho podniku a trablů náměstka. Ospalé vyprávění děje. Muž v nejlepších letech se svou pravdou na štítě a vše se proti jeho workoholizmu a jisté tvrdosti a nadutosti spikne – žena se nechá okouzlovat mladíkem, syn nedostuduje, jednorázová milenka a v práci pravá ruka se klidně dokáže odpoutat a dělá si co chce. Ani umění Radoslava Brzobohatého nedokáže úplně vtáhnout do příběhu, i když právě herecké výkony Radoslava Brzobohatého, Jany Gýrové či Petra Svojtky jakžtakž pomůžou dokoukat film do konce. Za připomenutí stojí ještě hudba Petra Hapky. (30.08.2012)

Film nemá žádný děj, je to jen hrabání se v životě jednoho profesora, inženýra, který pracuje jako náměstek v továrně na sací bagry a zároveň externě učí na ČVUT. Je to kádr zásadový, správný a hlavně pracovitý. A to je jeho problém, rodině chybí - manželka má nápadníka a syn se vymaní z jeho vlivu tím, že ukončí studium na VŠ. Dnes úsměvné, jako tenhle tehdy špičkový pracant totiž v současnosti maká víc jak polovina národa a je to norma... (18.01.2012)

Také káva může být výživná. Upravte si ji s vejcem. 45letý Radoslav Brzobohatý neúnavně buduje, zatímco jeho syn, 18letý David Prachař bojkotuje studium. 30letý Vladimír Mišík vyhrává se svou skupinou ETC v baru, 31letému Petru Svojtkovi to sluší a všemu dává spavý řád 32letý Jiří Svoboda. (28.06.2015)

Ať už si o Jiřím Svobodovi myslíme cokoliv, nedá se mu upřít filmové vidění a schopnost vykouzlit působivou atmosféru, trochu připomínající styl Karla Kachyni. Hlavní téma tohoto zapomenutého filmu, workoholizmus, je v dnešní éře ještě aktuálnější než v době uvedení Oddechového času do kin. Snímek má k němu co říct i dnes, problém je, že kulisy se od té doby velmi výrazně změnily (například úplatková činnost matek slabých studentů je již delší dobu legalizována do podoby soukromých vysokých škol). Právě kvůli dobovým reáliím a normalizačním dialogům nebude hodně diváků celkem pochopitelně ochotno film zkousnout. My ostatní si ovšem můžeme znalecky užít přesvědčivé herecké výkony Brzobohatého a Svojtky, pobavit se malou rolí hippiesáckého synátora v podání Davida Prachaře, nakouknout na koncík Etc. a potěšit oko pohledem na atraktivní herečky (hlavně Divíšková je v tomto filmu sexy jak nikdy; mít tam nějakou odvážnou scénu, jdu na 4 hvězdy;). (30.12.2014)