Balada pro banditu

Tak jsem si po dlouhé době dopřála zase Baladu pro banditu. Věřím ,že se ve své době v kině dlouho neohřála. Balada je tak trochu jiná a právě ta jinakost mě fascinuje. Díky ní se stal snímkem věčným. Tam kde se střílí z kytary ,tam kde se místo na koni jezdí na kole ,tam kde zní krásné písně se svými půvabnými texty , tam kde "kvete" láska Eržiky a Nikoly ,tam kde se k něžnému oslovení používá slov "rybko moje" , tam pokaždé zažívám svůj malinký soukromý ráj.... (30.10.2008)

"My to s Rudou točili TŘI DNY...! " Nebudu lhát a hned na okraj se přiznám, že jsem na Baladu pro banditu koukal jenom proto, že samotný Miroslav Donutil o ní dokáže tak nádherně povídat v jeho vyprávění, ale to je asi tak všechno. Ti co vědí o co de, ví, že Rudi Kovanda "zpěvák pro Brno" co tenkrát vyhrál málem Slavíka, protože mu všichni Brňáci povinně posílali hlasy se zde má objevit ve scéně, kterou s Donutilem točili tři dny a v tom tkví ten háček. Já Rudu skoro ani neviděl a už vůbec neslyšel a je mi to docela líto. Čekal jsem hodně let, než jsem se konečně dočkal a dopadlo to takhle. Tím pádem samotný film je už pro mě naprosto průměrnou záležitostí, která mě absolutně nedokázala zaujmout po hudební stránce, a jediné co stálo za povšimnutí byli právě Donutil a Bolek Polívka. Vypadá to, že na Rudiho Vladimír Sís neměl nervy a pak to takhle dopadlo. Je to muzikál a muzika se mi nelíbila, country není nic pro mě a tak nemůžu jinak, než odcházet po tomhle filmu naštvaný, protože jediné co mě mohlo rozesmát, zůstalo už jen ve vyprávění právě Miroslava Donutila. (13.03.2008)

Odkojená brněnským divadlem na provázku nemohu a ani nechci dát více. Kdo viděl divadlo pochopí, kdo ne, má smůlu a přišel o něco, co se nedá popsat. Filmové zpracování sice vtipně zasadilo děj do přírodního amfiteátru, na překrásnou Pálavu, ale kouzlo divadelního představení jako takového tím zmizelo. Děj se rozpadl a ublížilo mu to, rozbila se soudržnost, která v divadle v té době nedovolila dýchat. Ovšem pamětníci Polívkových pantomim a nejen jich si alespoň díky tomu mohou zavzpomínat. Vůbec provázkovský ansámbl tehdejší doby byl špičkový. Děkuji Bohu, že se má studentská léta překrývala s jeho nejlepším obdobím. Bolek nebyl okoukaný, zářil, divadlo s ním stálo a padalo. Donutil nebyl - vážně - nebyl tlustý (i když kila navíc měl vždy a jako Nikola mi tím moc neseděl) a nelezl odvešad v rádobyvtipných kreacích. A když zpíval – živě – ani tak nevoní – tak jsem Eržice vážně záviděla…Bittová mladinká a ještě zpívala, neječela. (jen a jen můj subjektivní názor!!!) Láska k Jirkovi Pechovi ani po letech a vypitých lahvích (jeho, ne mých) nedoznala žádné změny. Kladem filmu oproti divadlu je Gustav Opočenský, toho mám strašně ráda a zas tak často vidět nikdy nebyl, aby se okoukal. (A Pavel - syn – je navíc kamarád, jenže tatínka jsem měla ráda dávno předtím a víc). Balada pro banditu je krásná, zpěvná, nostalgická. Pan Uhde se nám za co stydět! (23.05.2008)

Dokonalost sama. Nejlepsi muzikal vubec. Sklanim svuj hrbet pred vsemi, co se ucastnili vyroby. Tohle me zaujalo uz kdyz jsem byla male dite a myslim, ze to je co rict, kdyz neco takovehleho dostane i dite. Divam se na to casto. Pisnicky jsem si jako mala nahravala do kazetaku polozeneho vedle televize a poslouchala jsem je pred usinanim. Krasne pisnicky a skvele zfilmovano. Super. (17.10.2012)

Bez hudby Miloše Štědroně, který jako jeden z nejzajímavějších brněnských skladatelů (a specialista na Leoše Janáčka) doplnil zbojnickou lidovou poezii folklorně stylizovanými melodiemi, které ve filmu kupodivu hrají Zelenáči (k zahlédnutí je i Jan Vyčítal), by to asi nebylo úplně ono. Na druhou stranu - vznilkl v Česku jiný, trampskou poetikou (která byla mírně nonkomforní mládeži v 70, letech tak milá) ovlivněný snímek? (17.07.2011)