Kytice

Když jsem o záměru natočit film podle Erbenovy sbírky slyšela poprvé, měla jsem to za povedený vtip. Když jsem pochopila, že je to myšleno vážně, skončilo mé obočí někde na temeni hlavy. A už jsem jen s napětím čekala, co z toho vyleze. A jen jsem žasla. Nad křehkou poetikou úvodní básně, vizuálně, hudebně i herecky strhujícím Vodníkem, děsivě politováníhodnou Polednicí, trpělivě čekající nevěstou, která se svého ženicha bohužel dočká... Až do Zlatého kolovratu, který jsem svého času uměla odrecitovat zpaměti, a mám k něm vztah nezakrytě sentimentální. Pohled na vznešeného krále připomínajícího pouličního zloděje a harcujícího na strakatém valachovi, v kterého se z neznámých důvodů změnil vraný, bujný kůň, mě však zchladil více než Aňu Geislerovou voda z lesní bystřiny. Stejně tak nepochopitelně inovovaná verze básně ("Tvůj konec přišel, to mi věř!"). Ale podzimně barevná atmosféra a podzimně krásná Aňa to přece jen poněkud napravily a přechod do času zimy, Vánoc a konce roku i životní pouti se s Dceřinou kletbou a Štědrým dnem vydařil bez klopýtnutí. Celkově to byl zážitek strhující ve své jedinečnosti. A už se moc těším na Máj. (03.08.2007)

První báseň (jediná romance ve sbírce balad) s názvem Kytice autoři stvořili formou jakéhosi videoklipu, ale kupodivu jim to vyšlo. Vodník je sice hodně ponurý, akční a po kamerové a režisérské stránce asi nejlépe zvládnutá balada, herecky tak nějak pokulhává. Svatební košile má sice slušnou atmosféru, ovšem herci působí hrozně nepřirozeně, obzvlášť Karel Roden je histerický a všechno, jen ne děsivý. Ale Jirka Schmitzer coby umrlec nemá chybu. Z Polednice udělal Bolek Polívka komickou figurku a střet matky a dítěte je až moc ad absurdum. Zlatý kolovrat se nepovedl, atmosféra je nijaká, použití hudby taky nic extra (nějaké podivné techno či co), aspoň že Geislerka se tu zase objeví odhalená. Dceřina kletba, sólo pro dvě postavy má skutečně mrazivou atmosféru, při které mi skutečně nebylo nejlíp. Štědrý večer toho s básní moc společného nemá a celkové provedení také nic moc. Přes všechny klady a zápory mám největší výhradu k doslovnému odříkávání básní. Nejlépe by to dopadlo nejspíš využitím vypravěče. Za opravdový klad považuji krásnou hudbu, která zní ve Vodníkovi a při závěrečných titulcích. Celkově (i přes sklamání) film není úplně nejhorší, ale kdybych si měl vybrat jestli si přečtu básnickou sbírku od Karla Jaromíra Erbena, nebo se podívám na tento film, zvolím první možnost. 40%. (10.04.2006)

Kytici Karla Jaromíra Erbena jsem si mezi vší tou povinnou četbou, kterou nás učitelé zásobovali, poměrně dost oblíbil, a to nejen díky skvělé zvučnosti Erbenových textů (snadno se to učilo nazpaměť…), ale hlavně kvůli celkovému hororovému nádechu a rázným pointám jednotlivých balad. Tento literární skvost rozhodně není nejsnadnějším materiálem pro filmovou adaptaci, sice nabízí spoustu příležitostí pro tvorbu nádherných obrazů, zároveň je však vzhledem k narativní strohosti balad obrovskou výzvou pro filmového vypravěče. F.A. Brabec bohužel není kdovíjakým vypravěčem a v Kytici se omezil na pouhou vizuální interpretaci s mechanickým drmolením veršů. Je znát, že tvůrce je především kameraman, proto se snaží neustále opájet obrazem, využívá optických triků a kýčem prolezlých aranžmá, přičemž se mu v tom všem ztrácí jakákoliv dramaturgie. Brabec rezignoval na poctivé vyprávění a pokud se snaží být sofistikovanější, je to ve výsledku spíše k pousmání, viz propojení jednotlivých balad skrze postupně zhasínající svíčky – v tomto ohledu jsem se cítil velmi ošizen. Některé části filmu jsou na český film nezvykle pohledné, u Svatební košile jsem si vzpomněl na dílo Juraje Herze, u Dceřiny kletby jsem obdivoval práci s pohybem kamery (kamera otřásající v rytmu bubnů, které zase napodobují tlukot srdce…to je pro mě vrcholný moment celé Kytice) a i ten podvodní svět ve Vodníkovi mě celkem uspokojil. Z filmové Kytice se tak stala pouhá manýra – stín velkého díla. Značně nevyrovnané herectví, které je navíc stěžováno veršováním, a některé technicky nezvládnuté momenty (+celá zvuková stopa – dialogy trhaly uši), jako je například vražda ve Zlatém kolovratu, kdy se místo do oběti bodá do vzduchu, výsledné zklamání jen prohlubují. Lépe by celá adaptace dopadla, kdyby se z balad vzal jen námět, rozepsaly se normální dialogy, neboť zvolený otrocký přístup se příliš neosvědčil. Navzdory všem záporům se však jedná o zajímavý experiment dokazující, že by i hororový žánr mohl koexistovat s českými reáliemi. (18.10.2010)

Tohle že je filmová báseň? Ale jděte. Tohle je přestylizovaná, kýčovitá masturbace, která vůbec nectí Erbena, ani zásady kvalitního filmového vyprávění. Kdyby F. A. Brabec tuhle svojí ódu na vlastní kameramanské schopnosti neprezentoval jako těžké umění, byl bych k němu mírnější, neb ta formální stránka filmu přeci jen má cosi do sebe (navíc tradičně přičítám body za odvahu natočit něco jiného než komedii), ale tahle prostě nemůžu. Já si pod pojmem umění rozhodně nepředstavuji exhibicionistickou a nevkusnou pestrobarevnost a ani ze samotného podání jednotlivých balad nejsem nadšen. Polednice je pouze sled jakýchsi vzájemně nekompatibilních záběrů, Štedrý večer je nesmyslný blábol (kde se ztratila původní Erbenova pointa?) a Zlatý kolovrat je paskvil bez tvaru. Ještě tak Svatební košile má místy docela šmrnc (scéna s umrlcem) a Dceřina kletba má jako jediná Erbenova ducha. Povídám vám, milý F. A. Brabče, že ty tři hvězdy jste si u mě vylsoužil jen tak o fous a že toto nadhodnecení se chystám plnou měrou vykompenzovat, jeslti se vám podaří podobně zmršit i Máchův Máj... (01.11.2007)

15% - Nejsem tak naivní, abych obdivoval takový kalkul. Hvězdičku má ode mě Brabec za kameru, ale jinak udělal všechno špatně. Není více co psát, kolega Marigold dokonale popsal i mé dojmy z filmu. Doporučuji už jen přečíst si Kytici ještě jednou, pustit si k tomu A. Dvořáka (symfonické básně, a kantáta Svatebné košile) a začít přemýšlet o hodnotách, jako je upřímnost, pokora, a úcta k našemu kulturnímu dědictví. (22.11.2005)