Želary

Jeden z mála filmů natočených po roce 2000, který si zaslouží pozornost. Není úplně dokonalý, ale je jeden z nejlepších. Režisér tam nasázel osvědčené herce, ale ani se mu moc nedivím, když Aňa prostě umí hrát. Film má na české poměry poměrně štědrou výpravu a rozhdoně se nejedná jen o prázdné a efektní kulisy. Obstojná je i hudba od Ostrouchova. Jako mínus beru absenci nějaké te pointy. Spousta epizodních scén je ve filmu naprosto zbytečná a odvracejí pozornost od hlavní dějové linie. Jako zajímavý nápad beru také účinkování Ivy Bittové. (03.05.2007)

Velice podařený film, jen se nemohu ubránit pocitu, že kdyby ubylo vedlejších motivů, mohl být hlavní příběh ještě silnější. György Cserhalmi je dokonalý a Aňa Geislerová v poněkud uklidněnější poloze mile překvapila. Ostatní jsou také výborní od hereckých veteránů až po představitele dětských rolí. Dalším plusem jsou kamera a hudba, mínusem nadbytečné poslední tři minuty. Když příběh dospěje ke svému emocionálnímu vrcholu, je lepší spustit titulky. (03.10.2003)

Tenhle film jsem docela dlouho odkládal, protože jsem neměl chuť k depresivnímu životu přidávat ještě další depku navíc... Nicméně, co se týče emocí, trochu po mně stekly. Anebo mi nepřijde depresivní zrovna tohle... Myslím, že Geislerové ta role moc na tělo nepadla, jiná herečka v ní mohla zářit úžasně (nicméně sama od sebe tak nepřesvědčivá ve sbližování s Jozou asi nebyla, to ji nejspíš musel vést režisér, že...). Spousta zajímavých roliček a jedna velká Cserhalmiho. Donutil... říkám si, že bych ho rád viděl v nějaké větší nepitvořící se roli -- ten se mi vyloženě líbil velice. Podobně Dušek mi už obyčejně leze krkem, že je všude (a pořád stejné pitvoření se nebo "humor beze vtipu"... a tady v seriozní roli výborný). Bittová absolutorium, i když nechat ji zpívat mi přišlo od režiséra laciné :) Film vcelku daleko do dokonalosti, ale nadstandard na pokoukání. (24.12.2007)

Nádherný pohnutý příběh pod rouškou velkého středoevropského filmu, čímž nemám na mysli jen onu středoevropskou koprodukci, ale fakt, jak propojený byl tehdy prostor bývalé habsburské monarchie a o co více se ještě slil pod nárazy vln událostí druhé světové války... Už ve fázi literární předlohy zdůrazněn antiválečný rozměr - válka je cosi destruktivního, ničivého, voják, lhostejno zda okupant či osvoboditel, přináší do vesnice jen zmar a do běžného života horalů nepatří, je cizorodým, destruktivním prvkem... Dualita dvou naprosto cizorodých světů, západu a východu, českého města a zapadlé východní horské vesnice, světů dvou odlišných životních stylů, nekompatibilních životních hodnot, je propojena útěkem hlavní postavy - utajeného vypravěče příběhu - od poněkud lehkovážně pojímané hry na konspirační odboj ke skutečně hlubokému poznání jiného civilizačního rámce, od pohodlného života městské smetánky k boji o přežití. Zprvu závratná kulturní propast mezi Jozou a Eliškou/Hanulí, mezi městem a vesnicí, se postupem událostí a vlivem nutnosti pomalu zaváží a mezi zprvu tak nesourodými lidmi vzniká pouto, jehož prohlubování a upevňování je jednou z nejpoetičtějších částí vyprávění. Baladické ladění je další nesporně cennou devizou knihy/filmu a režiséru Trojanovi se celkem šťastně podařilo přenést onen rozměr i do své filmové adaptace baladickych povídek Květy Legátové. Tragické vyústění je tedy očekávanou součástí pohnutého příběhu... Rušivými elementy jsou pouze (ne)herecký výkon Jana Hrušínského a fakt, že film je výrazně epický, přičemž ostatní složky jsou spíše upozaděny, při každé další projekci tedy divák znalý vývoje příběhu trochu ztrácí na intezitě diváckého prožitku oproti prvotnímu setkání s touto látkou... (08.05.2014)

Kdybychom každý rok natočili aspoň jeden takový snímek, tak by se naše kinematografie neměla za co stydět. Bohužel takový film přijde tak jednou za tři roky. Nevyčerpatelná tématika let druhé světové války opět přinesla nádherný příběh o Hanulce, která se musí ukrýt do slovenských hor, aby ji gestapo nenašlo. I ve světě tak na sebe upozornila Aňa Geislerová, kterou náš divák dobře zná. Koprodukce přináší vždy i nějaký ten zahraniční objev. Tím je pro tento film Maďar György Cserhalmi. Casting vyšel ale celkově zcela na jedničku - Ivan Trojan, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek a filmoví historici si přijdou na své, neboť se s filmem v Želarech rozloučily dvě legendy předválečného filmu – Zita Kabátová a Svatopluk Beneš, po jehož smrti Kabátová prohlásila, že hrál již velmi špatně a velká část jeho epizodní roličky nebyla použita. Napočítal jsem mu dvě krátké větičky, ale aspoň něco. (08.05.2009)