Želary

Nádherný film o konfliktu a následném splynutí dvou rozdílných světů. Někde jsem slyšel slova o "americkém" kýči. Je smutné, že považujeme výjevy z každodenního života horalů za kýč. Legátová není kýč a stejně tak není kýčovitý Trojan. Tenhle film pro mě byl strhujícím sledem výjevů z obyčejného života obyčejných lidí, které spojují výtečné výkony Geislerové, Cserhalmiho a hlavně živočišné Ivy Bittové. Nemohl jsem od toho odtrhnout oči a nemohl jsem se zbavit pocitu, že sleduju skutečné události, nikoli kamerou přežvýknutou stylizaci. Závěr mi však takřka zkazil požitek, po tom krásně tekoucím pásmu událostí je náhle vypointování celého příběhu až příliš násilné a schematické. Trojan se měl raději držet Legátové a ne narušit časovou jednolitost nádherného příběhu skokem do budoucnosti. (27.01.2004)

Hlboké a smutné ako lesy okolo Želarov. Ako ľudia ktorý tvoria samostanú a uzavretú komunitu. Možno nebolo všetko tak, ako by sme predpokladali, ale v stave ohrozenia je mnohé iné. Ja si viem predstaviť, že by to mohlo byť práve takto a celé v jednom s hudbou, prírodou, drsnosťou a láskou to vo mne vyvolalo dojatie i spokojnosť. Mne osobne to na výborný film stačí. (02.01.2006)

So Želary som mal jeden výrazný problém, a to nevyvážené tempo rozprávania. Jeho záverečná pasáž patrila k tomu najlepšiemu, čo som v českom filme, zaoberajúceho sa históriou druhej svetovej vojny, videl. Lenže to predtým je bohužiaľ príliš naťahované, predvídateľné a iba málo záživné. Je to škoda, pretože Želary pôsobia v dobrom zmysle slova západne, Trojanov štýl je tu o niečo vyzretejší, ako je zvykom v lokálnej žánrovej konkurencii. Želary som videl pomerne dávno a už sa k nim asi nevrátim. (27.07.2012)

Vychvalované dílo Hřebejkova týmu očekáváním, která vyvolalo, odolalo vcelku důsledně. Relativně velký počet jalově zpracovaných scén ruší původní velkorysý půdorys a dává mu rozporuplné vyznění. Hodně zachraňují výkony protagonistů v hlavních rolích, v některých obrazech je však jejich úloha zvláště nevděčná. ŽELARY ovšem i tak zůstávají velkým činem, jehož tíhu nesou převážně její protagonisté - právě tak Donutil jako Aňa Geislerová či György Cserhalmi. Místy je možné dovědět se řadu podstatných věcí-detailů ze všedního dne konspirace s vědomím, že takto přežily stovky a tisíce mužů a žen. Anebo zahynuly. Scény z vesnického života a kontrast životních stylů českého města a slovenského venkova jsou asi nejpůsobivějšími částmi ŽELAR. V kontextu devadesátých let - navzdory popsaným výhradám - jde o dílo nadprůměrné s dosti důvodnou nadějí na nadčasovou kvalitu. (03.01.2008)

Pár masařek bych nesporně našla, aniž bych se o to příliš snažila - film je přes štědrou stopáž zkratkovitý, takže se mnoha postavám dostane žalostně málo prostoru, jednání a proměna citů hlavní hrdinky mi chvilkami přišly nelogické, epilog je zbytečný a narušuje celou linii a ten Jozův pejsek je sice krásný, ale silně pochybuju o tom, že by se bernští salašničtí psi potulovali v době druhé světové války po našich zapadlích vsích. Což mu ale ráda odpouštím zásluhou rozmáchlé epické filmařiny, která se v dnešní době jen tak nevidí, podmanivé hudby a především díky hereckým představitelům. Geislerová a Cserhalmi jsou výborní, Miroslav Donutil ve mně po dlouhé době vzbudil sympatie, ale nejvíc mě chytili za srdce Jaroslava Adamová, Iva Bittová a Jan Tříska, kteří vzdor tomu, že jsou osobnostmi světových parametrů, budili dojem, že se ve slovácké vísce narodili. Celkově nádherný a velmi přesvědčivý zážitek. (31.08.2007)