Slunce, seno, erotika

„Čeho se bojíte, babičko, to je jenom další zkouška, co všechno ještě vydržíme“, je hláška, která trefně vyjadřuje celý tento snímek. Jednotlivé humorné situace (nemálo jich je bohužel za hranicí dobrého vkusu) film ještě zachraňují a buď jak buď, přes celkovou trapnost podání hlavní myšlenky jde o zábavnou věc. Troška sice vystihl, že mladá holka bez jakéhokoli společenského vzdělání a špetky vkusu může podlehnout myšlence laciného získání pozornosti či uznání tím, že se před galánem hned (zde doslova) svlíkne, ale když to dobře dopadne, nemusí se hned prostituovat… Jen by mu neuškodilo, kdyby tuto analogii kromě své oblíbené vesničky zkusil použít i na svůj film. Je vůbec k zamyšlení, jestli ta dekadence počátku devadesátých byla tak všudypřítomná, nebo zda vyvěrá z Trošky. Kvůli pár dobrým hláškám dávám ★★★, ale je to jen tak tak. Škoda. Toť tak to dopadá, když se moc tlačí na pilu… (30.08.2010)

Přestože je k vidění mnoho intimních partií, které se jen tak na potkání neukazují, tak je tento díl svojí kvalitou hlubokou pod svými předchůdci. A to jednoduše proto, že není tolik vtipný. Jsem rád, že se Zdendovi nepodařilo zrealizovat, kvůli pár úmrtím 4. pokračování, protože by bylo zbytečně pokažené jméno celé trilogie. Jednak by to už nebyla trilogie, nýbrž tetralogie. A jednak by se v souvislosti s ní nepoužívalo slovo ,,dobrá", nýbrž ,,špatná". To by byla bezesporu velká škoda. Takhle mohu dát s přivřeným očkem 3*. (21.09.2013)

Kamarád do deště 2, čtvrtí Básníci a Slunce seno erotika, to jsou tři nejzářnější příklady filmů trpících porevolučním syndromem (hlavně proto, že je lze snadno porovnat s předchozími díly). Tvůrci do nich za každou cenu cpou vše, co nová doba „umožňuje“, bez ohledu na to zda to to dané dílo vyžaduje. Hoštice vyrazí směrem Itálie, následně Itálie vyrazí směrem Hoštice, do toho nesmyslná (v obou významech) nahota a svobodné podnikání. Hnus jeden fialovej. Ale pod dvě hvezdy stejně nejdu.Tentokrát ale již jasně převažuje trapnost a nezachrání to ani jako vždy skvělá Růžičková. (19.02.2008)

Francouzsky(!) študovaný buran režíruje vesnické burany. Uráží mě to, ale co nadělám. Nádherně to popsal pan Nepil, ve své cestopisné knížce, když navštivil poklidný kempinkový tábor a představil si, co by se stalo s tou pohodou, kdyby tam přijeli podobní Troškovští burani. Při tomhle jednom odstavci jsem se nasmál více jak za celou Zdeňkovu tvorbu. Někdo holt umí srandu alespoň naznačit, Troška ji umí jen prodat. (25.03.2006)

Troška točil hodnejm srdíčkatejm lidičkám svou typickou buranskou řachandu pro nevinné zasmání, a nějak mu z toho nechtěně vylezla generační výpověď o všeurčujícím českém komplexu méněcennosti, která éru svého vzniku zachycuje s podobnou kousavou přesností jako Chytilové Dědictví. Omylem geniální. Se děsím, jakou neplánovanou satiru za deset let vykoukám z Babovřesků. (30.12.2021)