Dannyho parťáci 2

Zatímco jednička byla skvělou zlodějskou komedií, dvojka už do téhle kategorie nepatří. V překombinovaném scénáři totiž nemůžeme sledovat přípravu a provedení nemožné loupeže, protože se spoustu zásadních informací dozvíme pozdě a často z flashbacku. A když jedním takovým odbyli i celou loupež, uznal jsem, že tanečně-akrobatické číslo Vincenta Cassela bylo zajímavější. Jinak přiznávám, že kdybych se bavil stejně dobře jako tvůrci tohohle filmu, dal bych i scénáři navzdory čtyři hvězdičky. Ale bohužel nemohu. (07.01.2005)

Nekonzistenční mix stylů, filtrů a hereckých osobností, který chce být tak světaznalým kouskem, že v konečném hodnocení působí spíše jako vidlák snažící se zapadnout mezi společenskou elitu v kostkované košili a odérem z vepřína. Jak se říká, marnost nad marnost a pan Soderbergh by si měl uvědomit, že sice umí mixovat, ale kupit přes sebe obrazy bez silnější pospolitosti a jakéhosi účelu trochu pozbývá smyslu. I při rezignaci na přílišnou a zbytečnou překombinovanost se už dnešní divák rohlíkem opít nenechá a u téhle mozaiky se vlastně jenom silně nudí. (28.09.2005)

Steven Soderbergh obsadil do svého snímku ještě více hollywoodských hvězd než v jedničce. Opět natočil příjemnou stylovou krimi podívanou, v níž si hraje s filtry i nejrůznějšími nájezdy kamery. Bohužel scénář nedosahuje kvalit prvního filmu, celý příběh je zbytečně roztříštěný a nedrží pohromadě. Velká škoda, že filmař Soderberghova formátu, patřící mezi současnou americkou režisérskou špičku, který navíc umí natočit i "komerční" film "nehollywoodským" stylem, se tentokrát nechal unést hrou s komplikovaným příběhem. Ani ty cameo roličky a vtípky s nimi spojené nějak nefungují. Pořád jde ale o nadprůměrnou oddechovou záležitost. (14.12.2004)

Asi patřím mezi tu malou hrstku šílenců, kteří mají natolik zvrácený humor, že jim nestačí 11 a ani 12 superhvězd, ale 13. Tou 13náctou superhvězdou pro mě je nalezený vnitřní humor Dannyho parťáků 2, který se chvílemi přesouvá na pole sebe parodie. Což mě naprosto naplňuje. Pro přesnost příklad za všechny. Julie Roberts přijede hrát Julii Roberts na dovolené. Mimo jiné se setká s Brucem Willisem , který s ní v klidu diskutuje a baví se o tom kde byli naposledy a poté jí někdo v klidu řekne, že vůbec nevypadá jako Julie Roberts. Steven Soderbergh pochopil, že klíčem k kvalitnímu filmu nejsou vážné pohledy super hvězd, ale humor, s kterým na sebe dokáže film sám a postavy v něm pohlížet spojený s dokonale vypointovanými scénami jako je např. "záchodové svědomí" v podání Brad Pitt na začátku filmu. Nečekal jsem, že se pobavím lépe než u prvního dílu, který mě poměrně zklamal nevyužitým potenciálem a nulovým humorem. Přesto je dvojka zdárným pokračováním posouvajícím celou sérii trochu jinam a v které se Steven Soderbergh vůbec nebojí riskovat a vytvořit pro nezkušeného diváka komplikovanou montáž scén, která při pochopení její pointy dává až ďábelský smysl. Už teď se těším na další díl který jak moc a moc doufám, udělá další krok správným směrem a zasměji se ještě o trochu více. (03.04.2007)

Bohužel o dost slabší než zbytek trilogie, dokonce do takové míry, že skoro po deseti letech, co jsem na tyto filmy koukal znovu jsem si z jedničky a trojky pamatoval celkem dost (mnohem častější reprízy), kdežto z dvojky absolutně vůbec nic a už si ji pravděpodobně vůbec nikdy nepustím. PS : Brad to s tím ježkem nikdy neměl zkoušet (02.04.2020)