poster

Adelheid

Drama / Psychologický / Válečný

Československo, 1969, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • swamp
    ****

    Vyhořelý voják Viktor přijíždí po válce zpět do své země, kde však nenachází nic jiného, než prázdnotu. Drobnou jiskru naděje pro navození pocitu domova v něm však paradoxně vykřesala jeho německá služka, tehdejší dcera největšího nácka v kraji. I když si k sobě postupně nacházejí cestu, není nic tak černobílé a tento jejich vztah je snad již od počátku odsouzen k záhubě. Vláčilovi se podařilo mistrovsky navodit atmosféru za pomoci hudby a skvělých hereckých výkonů (Čepek a Černá vytvořili neskutečně uvěřitelnou dvojici postav), vše s minimem dialogů - hybateli děje jsou totiž emoce..(31.5.2011)

  • Sawy
    ****

    V první polovině dokonale poetická,jemně tklivá filmová báseň o dvou zničených a osamělých lidských duších,která odsuzuje válku bez jediného výstřelu.A když ten výstřel přijde...začne Adelheid působit rozahaným a nepřístupným dojmem.Pořád stíhá fascinovat Čepkovým zamlklým intelektuálem a obrazy,které Vláčil komponuje,ale emocionální síla prvních desítek minut se někam vytratí.Přesto fascinující portrét poválečné doby,kdy deziluzi propadali jak poražení,tak i vítězové. 85 %(14.1.2012)

  • WillBlake
    *****

    Ponuré a ohlodané až na kost. Čepek s Černou diktujou.(1.1.2014)

  • misterz
    *****

    Uhrančivý a tragický pohľad na povojnovú situáciu v pohraničných oblastiach Sudet, kde čaká na odsun nenávidené nemecké obyvateľstvo. Tiež o človeku, ktorý po vojne chcel mať už konečne pokoj, no postavila sa mu do cesty prekážka - láska. Láska, ktorá však nemala žiadnu šancu, tej trpkosti na oboch stranách tak krátko po vojne zostalo ešte veľmi veľa - totálna absencia porozumenia podtrhnutá skutočnosťou, že medzi oboma hlavnými postavami stála nepreniknuteľná jazyková bariéra. Krásne sugestívny Vláčilov snímok s jedinečnou podmanivou atmosférou.(30.5.2016)

  • Radek99
    *****

    Baladický příběh ryze vláčilovského střetu z velkého epochálního zlomu, kdy nejen národy, ale i dva hlavní hrdiny rozdělilo propastné zmatení jazyků, životů i lidství samotného. Čepkův bytostný intelektuál zmítající se v existenciálních záchvěvech uprostřed ničeho, mravního i životního prázdna, a Němka čekající na odsun a očekávající osud svých nejbližších, příslušníků poražené nadrasy, se zdánlivě propojí ve vykloubeném řádu doby. Naprostá beznaděj prýštící dle mého z výroku Theodora Adorna ,,Po Osvětimi už nelze psát básně." - po válce už nelze normálně žít...a to ani na straně vítězů, ni poražených...(13.1.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace