Adelheid

Typicky vláčilovsky rozvláčnené, avšak vzhľadom na dĺžku a jasný dej akceptovateľné aj širším publikom a tými, ktorým Vláčilov štýl nesedí. Psychologicky uchopená látka dôležitého obdobia našich (českých) dejín, ktoré si treba prostredníctvom kinematografie častejšie pripomínať. V mojich očiach film stúpol najmä vďaka úžasnému momentu pri chlapskej bitke a Adelheidinej reakcii, ktorá povie o vzťahoch v tomto období a v tejto lokalite úplne všetko. Ako vlastne skoro všetko v tomto filme, iba bez slov. (19.02.2014)

Atmosferická psychológia chaosu obdobia tesne po druhej svetovej vojne. Akoby odzrkadľovala situáciu, ktorá by sa za normálnych okolností nikdy nestala. Dovolím si tvrdiť, že tak ako sa Vláčil kedysi inšpiroval démonickému marazmu, ktorý vykresľoval Ingmar Bergman, tak práve tu troška odpozeral Tarkovského rannú tvorbu. (23.02.2014)

Byla to láska? Anebo jinak - mohla to být láska, když byla diktovaná politickou situací, převahou jedné strany, která si byla schopná a ochotná koupit ženu za dvě lahve koňaku? Jak by asi vypadal milostný vztah mezi izraelským vojákem a Palestinkou během intifády? V každém případě Vláčil dokazuje, proč je mnohými považován za nejtalentovanějšího režiséra historie české kinematografie. Viděl jsem spoustu filmů, které si na umění více nebo méně úspěšně hrály, ale tohle nemusí nic předstírat. Tohle je opravdový umělecký skvost, který sice neocení pro pomalé tempo a lpění na detailu příznivec akční komerce, ale filmový fanjšmekr si přijde na své. Věřím Vláčilovi beze zbytku všechny postavy, nástinu atmosféry moravského pohraničí nemám co vytknout a především oceňuju, že to divákovi nijak neusnadňuje, jde proti očekávání a nevyhýbá se syrovému, někdy až cynickému zobrazení svých hrdinů. Tady nejsou v pravém smyslu slova kladní hrdinové, každý má nějakou tu šmouhu čecháčkovství, buranství, vychcanosti nebo obhroublého plebejství. A na té německé straně je zarputilost, nenávist a strach. Celkový dojem: 95 %. (19.01.2012)

Přestože geniální Franta Vláčil stihl vinou bolševických antimyslitelů, kteří považovali za kvalitní film maximálně dokument o Stalinově návštěvě v kadeřnictví, natočit jen několik málo opravdu vrcholných děl, tak po zhlédnutí Adelheid ho můžu bez bázně a hany považovat za nejlepšího československého filmaře vůbec (snad kromě Formana). Lazarová je sice pořád úplně někde jinde, ale tenhle psychologický majstrštyk by se měl povinně promítat jak všem studentům filmových škol, tak i obyčejným středoškolákům předtím, než se zúčastní česko-německých seznamovacích kurzů. V utužení vztahů jim to sice dvakrát nepomůže. ale chlapci alespoň poznají, že pěknou Němkou se nesmí nechat oblbnout... :) Ale teď vážně - pokud stejně jako já obdivujete naši kinematografii 60. let, tak tohle výborné, ukázkově gradující drama vás přinutí, abyste ji obdivovali ještě mnohem více. Skvělá, opravdu skvělá práce.. 95% (21.03.2014)

Možná právě tento Vláčilův film může být tím, který předchází filmům, které se dnes točí od Maďarska přes Rusko, po Írán (pitomá věta: možná / může), a které pustošivé povodně znázorňují kapkou vody (zde viz krvavé či ohnivé spektrum na vodě vytékající z kohoutku). Přesto je možno i tento český (bezesporu) komorní film vidět (otázkou je, zda oprávněně i v širších souvislostech – viz IMDb): "The expulsion of up to 3 Million people was accompanied by terrible massacres of civilians, whose perpetrators have been covered by the state afterwards through general amnesties". I když tohle zřejmě napsal Čech, tenhle problém Vláčil rozhodně neřeší ani nepopisuje. Körnerovou, potažmo Vláčilovou "bolavou patou" byla otázka, zda a za jakých okolností se srdce ztvrdlé (Dylan pěkně: heart as hart as leather - když už jsme u té angličtiny) nikoli zhrzenou láskou, nýbrž morálkou nadřazenosti (Hitler ani Trump s tím nemají co dělat), může (ob)měkčit a jaké důsledky to může (možná i musí) mít. To se jim podařilo a schéma (ve smyslu "zjednodušené znázornění struktury nějaké společenské nebo přírodní entity"), které si k tomu vybrali, je naprosto adekvátní. (01.12.2016)