Kouř

Absurditou provoněná metafora normalizace, ale také obecný komentář na téma svržení totality, které se obrátí samo proti sobě. No a navrch strašně zábavná, gilliamovsky stylizovaná hříčka, jejíž specifický humor a rytmus za těch třicet let v podstatě nezestárnul. Nevím, jak je to vůbec možné. Každopádně asi furt nejlepší porevoluční domácí produkt, na čemž je smutné, že přišel v podstatě hned. A pořádného konkurenta dodnes nenašel. 95 % (30.11.2020)

Tohle je film, který má/měl obrovský potenciál stát se kultovním a kdoví proč se jím nestal (i když mě překvapuje, kolik lidí ho tu vidělo - čekala jsem něco hodně pod tisíc). Zajímavý pohled na život, zábavu a práci za komunismu, jeden z mála, který mi přišel přes svou absurditu značně opravdový (ač herci přehrávají, ač je to přemrštěné až hrůza, přijde mi to mnohem lepší než třeba vychvalované "Pupendo" nebo "A bude hůř") a především velmi zajímavě a na naše poměry i originálně vizuálně pojatý. No a pak samozřejme přijde Arnošt se svou diskotékou a začnou se psát dějiny. (01.02.2010)

Ne každého tyhle vtipy, satira a úžasné myšlenky nadchnou, pro spoustu ostatních, včetně mě, představuje tato Vorlova komedie jeden z nejvtipnějších českých filmů. Můžete ho prostě nenávidět, nebo milovat. Snímek balancuje někde na hranici vtipu a naprosté trapnosti, jedná se ovšem o velmi dobře promyšlenou hru režiséra i postav samotných. Většina z diváků v těch jednoduchých textech, podivných hrdinech a zapadlém prostředí jednoduše najde osobité kouzlo a bude se celou dobu perfektně bavit. O tom svědčí i velká oblíbenost mezi studenty, kteří jsme tu dobu viděli pouze z kočárku či tříkolky. (10.07.2007)

jeden z klenotov českej kinematografie, ktorý tak trochu zapadol prachom, no je to škoda a rozhodne ho treba oprášiť, pretože patrí k TOP 10 českým filmom po osemdesiatomdeviatom a jeho lesk - originálny humor, výborný soundtrack, skvelá výprava i casting, zdravá satira i dravý sarkazmus - prevyšuje kdejaké hřebejkoviny či slámoviny. každá postavička je boží (nie iba arnoštek), hlavný hrdina je ako vystrihnutý z jarmuscha - trochu okorenený eraserheadom a rezaný českým bigbítom, prehnaná "teatrálnosť" a expresionizmus pri dialógoch i gestách je dokonale funkčná a organická na pozadí grotesknej normalizačnej mašinérie v kulisách expresionistickej továrne no a hudobno tanečné prvky sú geniálnou montypythonovskou paródiou nielen muzikálov ako takých, ale predovšetkých oslavných normalizačných filmov z 50. rokov, kedy šťastná komunistická mládež spievala pri bagroch a kombajnoch a pariacich komínoch o tom, akí sú šťastní, že budujú lepší svet - tuto Béda a Mirek Čáp spievajú do jazzrockovej melódie veci ako "Já jsem divnej" alebo "šéfa šéf". a tie figúrky! - najlepší bol Václav Křížek, to Vorlovi vyšlo, a záverečná scéna "zúčtovania" so Šmídom je úžasná. film je kompletný a na nezabudnutie a hádam aj najvyváženejší a najlepší kúsok pána Vorela - a to mám jeho groteskno-expresionistickú štylizáciu a poetiku nesmierne rád či už v Ceste z mesta alebo dokonca ja Gympli, ale už nikdy nefungovala tak, ako tu (hádam ešte v epizódach Skřítek a Na brigádě v Pražskej pětke). (10.08.2009)

Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví, hej rup, holahej! Ad absurdum dovedená logika průmyslové epochy si díky osifikaci v podobě autoritářského režimu, který sebe nedokázal oddělit od doby, v níž vznikl a rozvíjel se, a tudíž nedokázal spolu se sebou nekonzervovat i onu průmyslovou mašinérii, jen oddaluje moment, kdy všem dojde, že se kola skutečně zastavila. V tu chvíli přichází roztočit nová hvězdná kola nová generace: proti ocelovým neohebným traverzám, kouři komínů a cigaret, kyselinám v trubkách a alkoholu v krvi přichází nová generace: ohebných, pružných, jak v páteři tak v nohách, tanečníků diska, kteří pijí Coca Colu a myslí na ekologii. Z jedné strany logika minulosti ad absurdum, z druhé strany ještě nejistá budoucnost, která neslibuje o mnoho lepší zítřky, a mezi tím: jiná absurdita jako spojka, rozdělující dvě hřídele, které do sebe nakonec zaklapnou a svět pojede v kontinuitě dál, jen na jiný stupeň. Takto ostře film budoucnost nevyhlíží, slouží hlavně jako skvělá komedioanalýza doby přežité, inu nikdo nejsme pánem svého díla, kterému se až zpětně vždy přisoudí trochu jiný smysl, ale i v tom je něco instruktivního: v opojném vítězství bigbeatu nad normalizačním diskem, kdy se v devadesátkách zdálo, že svoboda již vyhrála, jsou hrdinové Kouře vlastně jednou nohou stále v době poražené: cigarety, alkohol, pevnost… Budoucnost patří jiným, protože historie i dnes preferuje stále stejné hodnoty, ačkoliv mění fasády: takže historie, i nadále jedu dál stále s Tebou, víme kam cesty vedou – k našim pružným, jako ze škatulky upraveným, sojové mléko pijícím a od nyní vždy udržitelně rozvíjejícím (hlavně, že stále s nimi na palubě), uvědomělým, diskžokejům naší nadcházející doby. (20.07.2020)