Drei Haselnüsse für Aschenbrödel
Three Wishes for Cinderella
Tri oriešky pre Popolušku
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
Josef IllíkHudba:
Karel SvobodaHrají:
Libuše Šafránková, Pavel Trávníček, Carola Braunbock, Rolf Hoppe, Karin Lesch, Dana Hlaváčová, Jan Libíček, Vítězslav Jandák, Jaroslav Drbohlav (více)Obsahy(1)
Tři oříšky skrývají tajemství a Popelce umožní být jednou obratným lukostřelcem v zelené kamizole, prohánějícím se na koni, jindy neznámou princeznou, před jejíž krásou se i princi tají dech. Cestičku ke štěstí si Popelka najde s pomocí svých kouzelných oříšků a princ přes všechny nesnáze najde svou milou díky tak malému střevíčku, který na nožku padne jen Popelce. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Recenze (998)
"Jak se ti líbím, tajtrlíku?” ()
Úžásná a zatím nepřekonaná (asi i nepřekonatelná) pohádka. ()
uděluji 10 ořechů pro Popelnici z 10 🌰✨️ ()
Chápu neustálé omílání Popelky na vánoční svátky, ale po těch prvních šesti sedmi letech, co jsem ji skutečně poctivě každý rok sledoval, už se mi teď její kouzlo trochu vytrácí. Tím ale nechci říct, že by mě příběh už vůbec nebavil a Libuška že by se mi už nelíbila. Naopak uznávám, že Tři oříšky pro Popelku jsou pravým klenotem české pohádkové tvorby, s parádním hereckým obsazením a jako vždy nádhernou hudbou od Karla Svobody. Jen zkrátka sedmkrát a dost! 85% ()
Existuje mnoho filmových zpracování pohádky Popelka. Animovaná i hraná Popelka od studia Disney, muzikálová Popelka, Moderní Popelka..... tou nejznámější u nás ovšem pravděpodobně je Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka. Klasická česká pohádka, která se stala pravidelnou vánoční televizní stálicí a velké popularity se dočkala i mimo Česko. Tři oříšky pro Popelku jsou jednoduše zásadním snímkem české kinematografie a i největší případný odpůrce tohoto faktu nemá moc šancí na námitky. Už v roce 1973 si Václav Vorlíček vydobil slušnou pověst díky snímkům jako Kdo chce zabít Jessii?, ,, Pane, vy jste vdova! ´´ nebo Dívka na koštěti. U svého devátého celovečerního filmu poté jako předloha sloužila klasická německá pohádka, kde ovšem došlo k jistým změnám ve scénáři Vorlíčka a Františka Pavlíčka. A díky tomu vznikla pohádková klasika, kdy sice divák může například upřednostňovat S čerty nejsou žerty nebo Tři veterány, musí ovšem uznat, že Tři oříšky to i díky mezinárodní pověsti dotáhli daleko. Na druhou stranu to ovšem díky mezinárodnímu proslavení předlohy mělo tak trochu snazší. Vorlíček pohádky uměl a Tři oříšky pro Popelky je tak jednoduše krásně natočená záležitost. Ideálně zvolená výprava, bohaté kostýmy, jednoduše pocit, že ze samotné předlohy do jisté míry Vorlíček vymlátil maximum. A pak tu byla pochopitelně šťastná trefa v oblasti castingu. Skvěle zvolená Libuše Šafránková ve své životní roli, Carola Braunbock jako výtečná zlá macecha, výtečná Dana Hlaváčová jako Dora, klasicky perfektní Vladimír Menšík, milé cameo Heleny Růžičkové a.... Pavel Trávníček. Legendární hudba Karla Svobody, očividná filmařská hravost v oblasti snímání jednotlivých záběrů a především ideální podívaná k pohodlí u vánočního stromečku. Vorlíček měl sice v kariéře o poznání více pamětihodných a výraznějších snímků vedle kterých Tři oříšky pro Popelku působí tak trochu obyčejně, ze samotné předlohy ovšem Vorlíček bezpochyby vymlátil maximum. A svého kultovního statusu se Tři oříšky pro Popelku dočkali zcela právem. I díky své oblíbenosti, neustálým pravidelným vánočním reprízám a úspěchu i za kopečky se Libuše Šafránková stala největší českou princeznou a i přes její sebelepší herecké výkony nadále pro všechny zůstala naší Popelkou. Odešla nejen herecká dáma, ale především skutečně ikona českých pohádek. Vánoční reprízy téhle pohádky už nikdy nebudou jako dřív..... ()
Pěkná pohádka, které by ovšem prospělo, kdyby ji neopakovali každé Vánoce. ()
Príjemná rozprávka, ktorej najväčšou devízou je, že je všade nakydané po kolená snehu. 7/10 ()
Jo to je klasika jak trám, na Popelku je snad i Mrazík krátkej. Ale ona je to taky velice povedená pohádka. Když odhlédnu od legendární předlohy, tvůrci měli ve vlastních nápadech šťastnou ruku ve všech případech. Skvělá ústřední dvojice Libušky Šafránkové a Pavla Trávníčka, ostatní role taktéž perfektně obsazené, parádní zimní lokace, pochmurná nálada a prostě žádná idylka. Navíc ten poslední záběr, kdy se zamilovaný pár za znění evergreenu „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“ vydá na koních vstříc západu slunce (které tam ovšem není) a od kopyt odlétávají kusy sněhu do dáli, to mě vždy fascinovalo! ()
Klenot české kinematografie. A nejen české kinematografie, je to klenot i samotného Vorlíčka, který by měl být na tohle dílo velice pyšný. Když si vzpomenu, s jakými skvosty v poslední době vyšiluje, nedá mi tomu jinak. ()
70% ()
Když se podívám na ty současné PRÝ pohádky, říkám si, jestli se ti čeští tvůrci do jednoho nezbláznili. A protože už u nás vymřeli jako dinosauři všichni kvalitní filmaři, co byli schopni natočit dobrou českou pohádku (a Svěrák už dlouho nic nenapsal), jsem vlastně rád, že se počiny jako Tři oříšky vysílají každý rok. Klasické Vánoce jsou tak vánočnější, než s těmi ubohými výplody 21. stol. A já mám dojem, že Vorlíček si tady taky rozlouskl své tři oříšky - režie, hudba, herci... nebo chcete-li: radost, pohoda, humor. Pavel Trávníček jako mladý princ je vynikající a Helena Růžičková jako "spanilá" slečna dodává snímku "crazy feeling". Stejně jako nešťastný preceptor (skvělý Jan Libíček) nahánějící naše jinochy do školních škamen ("Za chvíli začíná hodina dějepravy!") Pohádka je to výborná, zkrátka a dobře - nesmrtelná klasika našich TV. Poprávu. ()
Stěží najít klasickou pohádku, která by mohla nabídnout více. Českou, ale i vůbec. ()
Kvalitní pohádka, ale "nejlepší" není ani náhodou... ()
Jedině s norským lektorem jsem to zvládla bez dávivého reflexu. Jinak další tradiční ZLO, které srdnatě dlouhá léta leze o Slunovratu z obrazovek. Což mne přivádí k myšlence - vylézt na mě júrei, zajdeme něco popít, vylézt na mě Popelka nebo nedejcthulhu Trávníček, uřežu jim hlavy. ()
Taková klasická zimní pohádka, která určitě pohladí. Ubrané hvězdičky, jsou hlavně za neuvěřitelný zprznění v komerčních televizích. Je mi jasné, že ten film zato nemůže, ale to je osud nejen této pohádky. ()
Za mě určitě nejhezčí česká pohádka ever, kterou už nikdy nikdo nepřekonal. Obzvlášť po letošním úmrtí Šafránkové to dostalo zase nový rozměr, když si člověk uvědomí, kolik je zde zachycených herců, kteří už jsou po smrti. Jedinou chybou, za kterou ten film ovšem nemůže, je to nesnesitelné reprízování každý rok (a občas i během roku) - nechápu lidi, kteří na to fakt každé Vánoce koukají znovu a znovu. Já už to bohužel nedávám, protože i sebelepší film se jednou omrzí, a čeho je moc, toho je příliš, jak se říká. Btw. šokovalo mě, když jsem se až teď - v roce 2021 - dozvěděl, že Trávníček zde byl (údajně) předabovaný kvůli jeho moravskému přízvuku. ()
Rozhodně nejlepší česká pohádka, která byla kdy natočena. Perfektní příběh, pohádkový námět, pohádkové nápady, nostalgie, nádherná hudba - co víc si přát. Žádné hluché místo pohádka nemá. Tudíž jasných 100% = ***** ()
Jako každý rok se velký statek chystá na vzácnou návštěvu- král s družinou se tudy bude vracet na svůj zámek. Přestože se statkářka se svou dcerou Dorou nedočkají prince, dokáže se pozvat na královský ples. Jejich nevlastní dcera, které nikdo neřekne jinak než Popelka, má sice zakázáno se přivítání zúčastnit, vůbec jí to ale nevadí. A tak čeledín Vincek se vypraví do města a přiveze Popelce tři oříšky, které mu spadnou do povozu a ty oříšky jsou kouzelné a splní Popelce tři přání a pomohou ji získat i srdce prince. Tahle nudná a obehraná pohádka mě už nebaví. Herci to však vytáhli. 60% ()
Pohádka z pera Františka Pavlíčka (mimo jiné Martkéta Lazarová) ani nemohla dopadnout špatně. Úžasně emancipovaná Popelka v neskutečně charismatickém podání Libušky Šafránkové, pohledný princ, který čeká na tu pravou, padoušská macecha, skvělá kamera, chytré dialogy a chytlavá hudba Karla Svobody. Ten geniální krok - natočit pohádku v zimním prostředí - nebyl Vorlíčkův nápad, to jen německá DEFA potřebovala práci pro své zaměstnance v prosinci a lednu (takže díky, NDR). Na tohle dílko můžeme být hrdí, milují ji nejen v Německu (přiznejme si, že zásluhu na jejích kvalitách mají i Němci), ale i ve Skandinávii nebo ve Švýcarsku. Kdysi jí vysílala i BBC s takovým tím "polským" dabingem (všechno namluvil jeden člověk :-). U mě ale stále vedou S čerty nejsou žerty. ()
Související novinky
Režisérský sestřih Rebel Moon je dle Snydera úplně jiný film
Netflix si vždy s koncem roku připravuje nějaký trumf v podobě velkolepého filmu, jenž má sebrat diváky Třem oříškům pro Popelku a během Vánoc hromadně nalákat lidi k obrazovkám. V minulých letech to… (více)
Popelka se dočká krvavého zpracování
Ikonický příběh o Popelce se v průběhu let dočkal mnoha verzí, přičemž mezi ty nejznámější v Česku patří samozřejmě Tři oříšky pro Popelku, animovaná Popelka z roku 1950, a pak možná moderní Popelka… (více)
Zemřela Libuše Šafránková
Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (více)
Zemřel režisér Václav Vorlíček
Legendární český režisér Václav Vorlíček zemřel ve věku 88 let. Tvůrce řady známých českých klasik jako Tři oříšky pro Popelku, Arabela nebo Dívka na koštěti zemřel v pražské nemocnici, informaci… (více)
Mi Nü-Chai mě přiměla konečně se jednou vyjádřit i k Popelce, ačli je vůbec možné napsat k tomuto filmu komentář po Verbalovi. Z mého hlediska je nutno postavit tento film vedle Jak se budí princezny (to je ta o Šípkové Růžence), s nímž má společný sympatický první dojem, strojenou vtipnost (taky toho Menšíka), ale hlavně perverzi klasického námětu. Liší se v těchto ohledech jednak nepřebitným trumfem v podobě Libušky Šafránkové, jednak tím, že perverze není zde sice tak ohavná, ale zato postihuje samotný smysl příběhu, byť ho zdánlivě ozdravuje. Základním kamenem úrazu je právě Šafránková a charakter, který zde zosobňuje. Náležitá Popelka je utištěná, v koutku sedající chudinka, která zásahem dobré víly uloví nejexkluzivnějšího ženicha: nezdravě melancholická story s odpudivým koncem, příběh pro ukřivděné, definující je jako barbinae larvatae, střevíček, kočár, myší lokajové. Šafránkové Popelka je zcela jiná: hrdá, vnitřně nespoutaná, vzdorovitá dědička krve (patrně některého zchudlého šlechtického rodu), zdravě povětrná, s klučičími zájmy; téma „ženich“ je to poslední, co bychom v mysli tohoto rozkošného dítěte očekávali. A hle: ona chce na ples, cože? Sotva se objeví princ, nota bene nejrozjívenější floutek v celé zemi, nota bene Trávníček, je celá hin a jde po něm. Co si o tom myslet? Je to snad „o dospívání“? Pak ale o dospívání dcer, jejichž života smyslem je pokračovat v kynutí svých matek. Nebo nějaký psychický komplex? Máme snad pátrat v raném dětství? Víme, že je dcerou otce, který ji vychoval jako syna, načež ji asi vydědil ve prospěch megery, která, jak z jednoho dialogu vyplývá, nepřidala k rodinnému jmění nic. Evidentně muselo být něco v nepořádku, svou roli sehrála zřejmě i absence matky. (Také je na místě připomenout, že původní pohádka představuje Popelku jako špindíru u kamen, což tvůrci filmu vtělili delikatissime do některých symbolických scén a zvláště do trapné hádanky o kominíkovi.) Ale protože to vše jsou jen dohady, musíme hledat motiv. A ten je nasnadě: Popelka musí mířit vysoko. Sňatek s princem je její jedinou nadějí, nehledě k tomu, že s sebou nese budoucí titul královny. Její rafinovaný lov na hloupého prince je nepochybně veden chladnou rozvahou. Ale nikoli počtářsky: Popelka nechce než to, co čeledínovi cvrnkne do nosu, což ji činí způsobilou k vítězství. Ostatně, královská povaha toho nezvedeného floutka (který se NECHCE ženit) se přece jen projevila tím, jak ukončil lov na dravého ptáka. Popelka vlastně působí jako element, jímž princ teprve přichází sám k sobě. Dobrá, to všechno by bylo moc hezké. Ale přichází výsměch nebes či spíše pekel: Popelka je při jízdě na zámek a opět v samotném závěru definována jako skutečná Popelka. Všechno, co jsme viděli, byla lež. Mýtu nelze uniknout, pravá substance celého příběhu šklebí se odporným gottliche „Kde pak ty ptáčku hnízdo máš, skrýš svou a zázemí. Vždyť ještě léčky málo znáš, málo, zdá se mi. Hej břízo bílá skloň se níž, dej ptáčku náruč svou a skrýš, já pak můžu jít a v duši klid můžu zas mít.“ Takže hovno hovno. Česká politická zkušenost posledního čtvrtstoletí, neobnášející nic jiného než tutéž frustraci posledního žvástu pologramotných narcistních pacientů, napovídá, že spojení prince s Popelkou přinese zemi jen neštěstí. K psychologii Popelky dále viz fleker. () (méně) (více)