Evropa tančila valčík

Velkorysé rozloučení O.Vávry v 88 letech s filmem, formou fresky sestavené z důkladně rekonstruovaných a umělecky dotvořených událostí související se vznikem světové války, v roce 75.výročí jejího zahájení. (Ideologicky poplatná jsou jen poslední slova filmu). Škoda, že film v době vzniku (roku 1989!) následkem politických souvislostí zcela zapadl. (03.07.2020)

Dat si na krk v 78 -ke /Otakar Vavra sa narodil 1911/ vypravny historicky film, to chce teda zelezne zdravie a poriadnu davku odvahy. V tomto filme sa divak dozvie o udalostiach, ktore predchadzali I. svetovej vojne a su tu pekne zobrazene zname udalosti /28. jun 1914/. Vysoko vyzdvihujem fakt, ze ide o presne zachytenie udalosti, ktore predchadzali I. svetovej vojne. Ale film sa hodne odohrava len po panovnickych dvoroch, vobec nie je zobrazeny atentat z 28. juna 1914, a miestami je tu dost velka nuda. Zo znamych hercov strhne vsetku pozornost na seba Rudolf Hrusinsky /Spalovac Mrtvol, Vrah Skryva Tvar, Skrivanci na Niti/ v roli cisara Frantiska Jozefa I. /1848 - 1916/. Ale nie je tu az tak casto, a evidentne ho film az tak nebavil. Nebavilo ma to, a za kopu nudy dam len lepsich 67 % (18.02.2014)

Vávrovi se podařilo velmi přesně ukázat poměry ve Vídeňském prostředí během celé krizi, zde podává vcelku reálný obraz situace, problém je už s Německem i Ruskem, je to trochu zjednodušené a nadsazené, ale o žádné zásadní věci se nejedná. Bartoškova linie pak působí trochu bezvýznamně v rámci velkých politických machinací a končí dost předvídatelně. Ale i tak jsem si jako historik film docela užil, nevím jestli může oslovit lidi bez znalostí soudobé problematiky. (24.05.2014)

Když pomineme naivní příběh archiváře, stejně jako naivní konspiraci jak členů organizace Černá ruka, tak Olbrachtova zdroje a já si odpustím kritiku mně nesednoucích postav (třeba Hrušínský pro mne rozhodně charisma FJ nemá - ale to je subjektivní), rozhodně si tento příběh nezaslouží tolik kritiky, kolik se mu jí dostává. Zejména, když s odstupem času se stává hitem hraný dokument. A tento film je takovým malým přechodem právě k dokumentu hranému. Takže pro mne, zasloužené čtyři hvězničky. (22.04.2023)

Československý historický film podle knižní předlohy M. V. Kratochvíla nabízí pohled do zákulisí tří evropských mocností a zachycuje klíčové události, které předcházely vypuknutí první světové války. Hlavní postavou je vídeňský císařský achivář Václav Kavan v podání J. Bartošky, který v méně vyýznamné dějové linii pomáhá srbské aktivistce Z. Jandové s návratem do Bělehradu. Více mě však zaujaly popisované situace ve Vídni, kde stařičký císař František Josef I. (R. Hrušínský) trvá na stávajícím rozložení monarchie a vylučuje jakékoli reformace a současně tuší, že nastávající válka přinese neodvratný konec staleté říši tvořené mnoha národy. V Berlíně naopak válku nadšeně vyhlížejí a doufají, že tímto způsobem rozšíří svůj životní prostor a získají mimoevropské kolonie, jež závidí Anglii a Francii. Je až s podivem jak je rétorika německého císaře Viléma II. (J. Frohriep) shodná s pozdějšími projevy A. Hitlera. Na ruském trůnu v Petrohradě je situace značně nestabilní, neboť nebohý car Mikuláš II. (A. Rostockij) váhá, jak má reagovat na atentát v Sarajevu s ohledem na stoupající nepokoje v jeho vlastní obrovské říši. Pro obsazení příslušníků německého a ruského národa byli vybráni němečtí, resp. ruští herci. V malé roli arcivévody Ferdinanda, jehož násilná smrt nadobro změnila mapu Evropy, se objevil J. Vinklář. Bartoškova přítele a spisovatele I. Olbrachta, s nímž se scházel ve vídeňských vinárnách, představoval O. Vízner. V dalších vedlejších rolích můžeme sledovat J. Somra, P. Kostku, M. Růžka, O. Brouska či S. Zindulku. Pro diváka majícího v oblibě historické filmy přináší poslední snímek O. Vávry mnoho zajímavého, mě zaujaly nejvíce souběžné pohledy do evropských monarchií s odlišnou politickou a společenskou situací a náhledem na válku a budoucnost. Avšak vzhledem k tomu, že snímek obsahuje i některé nepříliš významné dějové linie, například romantický vztah J. Bartošky s Z. Jandovou či krátký pohled do Bartoškova soukromí, hodnotím pouze průměrně. (25.03.2022)