Dlouhá míle

Na začátku 90. let působily scény českých půlkařů mezi mezinárodní elitou jako sci fi. Sváťovi Skopalovi to ale běhalo. Odpočinkový seriál ze sportovního prostředí. Výborná je hudba - především při běžeckých sekvencích. I když zachycení vztahů je povrchní, nepřesvědčivé až statické (např. rodiče Veseckého u televize), tak momenty, kdy se běží obyčejný mistrák v rámci Československa, působí, jako by aktéři běželi v reálu olympijský závod. Dojem kazí poslední díl, ve kterém je maratonský motiv sice pěkným symbolem, ale boj o bednu v podání českých běžců je utopie. Navíc autoři nahromadili množství motivů (záchrana soupeře, partnerské vztahy), jejichž podání působí stylizovaně, nepřesvědčivě. (09.07.2008)

Asi k žádnému jinému počinu nemám tak blízko jako k Dlouhé míli. Je mi 37 - celý život běhám, mám za sebou období cca 12 let, kdy jsem patřil do celorepublikové užší společnosti. Nebyla to sice patnáctistovka, ale poloviční trať. Vím co to je snažit se udržet ve formě, když člověku odzvoní nějakých 32 let. S řadou zkušeností (jakými si prochází Ondřej Vesecký) jsem si vlastně prošel také. Nyní jsem kromě své stále závodní kariéry ještě právě i trenérem. Musím proto ocenit seriál po stránce metodické - termíny, typy tréninků, přístup - takhle to skutečně chodí. Je vidět, že měl tým kolem pana Adamce profesionální výpomoc. Je tu sice pár drobnůstek, u kterých byl hlavou pokýval ze strany na stranu, ale to nestojí za zmínku. Občasná syrovost seriálu tady také není až tak na škodu. Za nehty lezoucí neustálá znělka Karla Svobody už se stala asi legendární záležitostí k tomuto seriálu. Oceňuji také to, že v každém díle vidíme nějaký ten běžecký závod, při kterém si nejen divák - atlet přijde na své. Gradace atmosféry v závěrečném dílu je opravdu tvrdá. Bohužel i mezi atlety - běžci je řada lidí, kteří se chovají trošku prazvláštně - nadřazeně - bez duše... (03.10.2017)

Co je Rocky Balboa pro box, to je Ondra Vesecký pro atletiku. Až po pětadvaceti letech jsem se zase setkal s touto mou seriálovou láskou z dětství až začínající puberty. Dlouhou míli a příběh Ondry Veseckého jsem tehdy opravdu "žral". Dlouho jsem nedokázal dokopat se na seriál podívat znovu (díky repríze po dvaceti letech byl a je naštěstí k dispozici, dokonce na webu ČT), vždy jsem kouknul na první díl nebo jeho část a na sledování celku jsem si neudělal čas. Bohužel. Nebo možná bohudík. Díky tomu jsem se k němu dostal ve chvíli, kdy mi dokonale sednul a já zhltnul první díl, po něm druhý, pak třetí, čtvrtý, pak i pátý a šestý a šel v sedm ráno spát. Dlouhá míle mě chytla jako kdysi, jednoznačně ční nad ostatními seriálovými počiny československé nebo české produkce. Těžko uvěřit, že seriál byl natočený ještě za bolševika (vysílán byl asi o rok později) a má ho na svědomí ten, který je pro svou tvorbu pro komerční televize posledních dvacet let vysmíván. (08.08.2017)

Točit filmy o sportu a sportovcích tak, aby vypadaly věrohodně není jednoduché. Zde je ale vidět poctivá práce, tento miniseriál patří k absolutní špičce toho, co se u nás kdy natočilo. Vynikající hudba, skvělé pasáže z tréninků a závodů a velmi zajímavé postavy. A souboj s tramvají je prostě LEGENDÁRNÍ. (16.03.2016)

Jednoznačně nejlepší seriál ze sportovního prostředí. O běžči, který spadne až na dno, kdy nemá jistou existenci (neumí nic jiného něž běhat), aby se zase pomalu drápal nahoru. Skvěle vykreslené zákulisní intriky, dokonce se objevila i anabolika. Ale seriál se dotýkal i rodičů slavného atleta, jak se vyrovnávají s úspěchy a neúspěchy svého syna a taky chování jejich sousedů na malém městě. Zejména Kostelka a Gregorová se ve svých rolích typických českých fanoušků (když si nahoře, opěvují tě - když dole, plivají na tebe) vyžívají. A nezapomenutelný je i závod Ondry Veseckého (Skopala) s tramvají, který končí u bývalého kina Tatra v Nuslích. A nesmím opomenout ani skvělou hudbu, která celý seriál doprovází, ani ústřední Křížkovu píseň "Když se řekne přítel, zavání to frází..." (02.04.2008)