Dlouhá míle

Je to už dlouho co jsem viděl osudy atleta Ondřeje Veseckého, ale vzpomínám, že mě seriál bavil. Dokázal přiblížit prostředí atletiky a jen škoda, že v současné době vznikají české seriály na bázi vztahů, kde prostředí ve kterém se odehrává děj je jen kulisami. Bohužel takto dopadla i hokejová Poslední sezóna... Mám takový sen. Chci aby někdo natočil seriál o životě amatérských fotbalistů z vesnice, myslím, že by téma mohlo zaujmout... (16.08.2008)

Ještě než se režisér Jiří Adamec umělecky naplno rozvinul v režírování estrád a ,,zábavných" pořadů na Nově a než různé ty Cesty domů a Pojišťovny štěstí odhalily jeho skutečný talent, natáčel kdysi před sametovou revolucí řemeslně kvalitní, byť mnohdy na ideologickou objednávku vznikající televizní seriálové projekty (vzpomeňme především propagandou skrz na skrz prosáklé Rodáky, ale i dobovou ideologií mírně čpící Sanitku). Dlouhá míle pak vlastně v ohlédnutí rekapitulujícím jeho uměleckou tvorbu patří k tomu nejlepšímu, co tento tvůrčí duch kdy natočil. Pokus o vhled do psychologie vrcholového sportu podpořený řadou ucházejících hereckých výkonů (ale i sportovních - kupříkladu sekvence z posilovny Svatopluka Skopala či inscenované záběry z atletických závodů, které vypadaly hodně autenticky), trochu překvapivý casting a tři zajímavé skupiny herců - skuteční charakterní herci (autentický Čepek, Radoslav Brzobohatý, ale koneckonců i představitel hlavní role Svatopluk Skopal...), režisérovi oblíbenci (především Jan Čenský obsazený už ve Zkouškách dospělosti) i herci-neherci a nakonec i herečtí bafuňáři (Petr Haničinec, Jan Teplý ...), kterým jsem jejich hrdiny vlastně věřil ze všeho nejvíce, protože v podstatě nikdy nic jiného než bafuňáře nehráli... Jiří Adamec prostě umně kolaboroval jak s minulým režimem, tak i s tím současným. Všichni komentátoři, kteří si tady na čsfd tak často stýskají nad tím, jaké že se dříve před rokem 1989 točily duchaplné seriály a co že se točí dnes, by si měli uvědomit, že je všechny točí dokola stále jeden a tentýž člověk... (09.08.2011)

"Vítězství, to jsou oběti a odříkání. Nejlepší jsou vždycky ti, co obětují všechno!" A já myslím, že tvůrci seriálu i samotní protagonisté mu téměř vše obětovali. Česká kinematografie rozhodně neoplývá sportovními dramaty, natož seriály. Vůbec si nepamatuji, jestli jsem seriál před 30-ti lety viděl, ale to jsem ještě vytrvalost neměl rád. Teď už je to jinak a delší štreky jsou mne oblíbenou relaxační činností. Každopádně seriál mne s přibývajícími díly skutečně oslovil až k parádnímu závěru, takže musím hodnotit maximálně. "Třeba už se mi nebude chtít utíkat, už jsem se v životě naběhal dost..." (25.05.2020)

Na tomto seriálu se mi líbílo, že 1) namísto obvyklých 55 minut měl každý díl přes hodinu a zároveň měl sympatických 6 dílů namísto stupidního počtu 13, 2) umožnil nahlédnout do zákulisí, jak se vybírají účastníci mítinků, co musejí partneři/partnerky sportovců/sportovkyň vydržet, 3) jaký dopad jednání sportovců má na jejich blízké (za toto odkrývání pokrytectví jsem byl velmi rád), 4) podobně jako Rocky ukazoval nutnost se nevzdávat, 5) měl skvělou hudbu včetně závěrečného Křížka (inu Karel Svoboda...). (27.07.2011)

Před Adamcem musím smeknout klobouk, protože tohle v mých očích předčilo i jeho kultovní „Sanitku“. Pomalu se rozjíždějící, ale každou epizodou víc a víc gradující drama z prostředí vrcholového sportu, s perfektně padnoucími herci (tedy až na ženské postavy, protože jsem naprosto nechápala, co Skopal s Vašutem na „své“ Lence vidí), údernou hudbou a dojemným příběhem. Jen mě trochu mrzelo, že postava Jana Čenského neměla vlastně zase takový prostor a přátelství Ondřeje s Michalem (proklamované i v titulkové písni) se divák dočkal o dost později, než by čekal. Přesto zážitek, který si ráda při nějaké repríze zopakuji. Silné 4*. (28.05.2020)