Ondřej Suchý a jeho hosté vzpomínají v ostravském studiu Československé, později České, televize. Pro mnoho z hostů to byl po dlouhé době (či poprvé) návrat na televizní obrazovky. (oficiální text distributora)
"Brusel je v Belgii, jo, Ondro?" aneb Gerendáš, Suchý a tragéd šílený v nekonečném seriálu o tom, jak nevyužít dožívajících generací našich předních umělců, ale jen si je tak mezi sebe posadit, aby se neřeklo. Škoda vzpomínat na všechny ty otázky, které nebyly zodpovězeny a na všechny ty dříve narozené, kterým ani posezení v kavárničce nepomohlo odvrátit propast času. Settleři, Hana Vítová, Svatopluk Beneš versus Jana Paulová, Jitka Molavcová...(8.9.2009)
Krásné melodie, skvělí zpěváci a milá atmosféra a velké i malé vzpomínání se starými ještě žijícími bardy anebo prostě obyčejnými lidmi, kteří zaznamenali dějiny umění i ty světové...(9.8.2009)
Ostravské studio bylo vždy tak trochu republikou pro sebe. Vznikaly v ní většinou méně či více úspěšné dokumenty, levné varianty hraných inscenací, zábavných večerů a pořadů pro nejmenší. Anebo kuriozity jako je tato. Přiznejme si na rovinu, že bývalý režim jen nerad připouštěl jakékoli návraty do dob minulých, tím spíše, mělo-li se jednat o její prezentaci formou pravidelného magazinu, ale o to nakonec ve výsledku vůbec nejde. K smíchu je tu všechno od A do Ž. Nesympatický a vlezlý průvodce, rádobyhistorik, co stačí, že je "fanda přes ty komiky a klauny" Ondřej Suchý, dvojice vrchních, z nichž jeden je protivný a druhý nafoukaný, bar osazený tou nejhorší sortou vyschlých bábrlinek, mamin na mateřské, kníratých fotrů a tancujících čúz s kudrnatými hošíky, závěrečná směsice slavných šlágrů recyklovaná do podoby »umakartové« diskotéky. V takovém sajrajtu samozřejmě zcela zanikají vystoupení slavných filmových hvězd, u kterých by se očekávalo alespoň minimální zúročení jejich kariér, ale v reálu jsme svědky běžné žvanivé diskuse, u které sami protagonisté nechápou, proč se koná. Tak například velmi vzácná účast Hany Vítové odezní bez jediného slova zájmu a de facto si na ni vyšetří jen necelých deset minut, zatímco Jára Kohout je schopen převzít žezlo nad celým pořadem a tak dále, takových případů je tu víc. Absolutní nekonzistence, hosté volení systémem náhodného kola štěstí kdo u nás ještě nebyl, ukázky vkládané bez ladu a skladu (absolutní nonsens je např. náhodné zařazení ukázky z němé grotesky DEJTE SE OMLADIT, která je jinak prakticky nedostupná), směšné kulisy husákovského stylu, nápoje a dezerty, za které by se styděly i v nádražní restauraci šesté cenové. Kapitolou samou pro sebe jsou potomci slavných, kteří nedají o svých předcích dohromady víc, než euforické výkřiky typu "Jé, hele, to je táta!" (Jana Paulová). Čili, Pepíčku těš se, Mařenko načpak. Nemá žádný smysl zabývat se historickou hodnotou tohoto pořadu, když kvantita vítězí nad kvalitou. Tahle bolševická estráda, bezostyšně degradující veškeré domácí retro do podoby elasťákové a máničkovské šmíry, je vhodná snad jen jako rozptýlení v rámci silvestrovského večera. Seriózně se jedná o čistokrevný odpad.(13.9.2009)