The Unknown
Alonzo, muž bez rúk
Obsahy(1)
Zdanlivo bezruký vrhač nožov Alonzo používa svoje nohy pri cirkusovom čísle vrhania nožov okolo Estrellity. Estrellitu obťažuje Zanzi, tak ho Alonzo zavraždí (rukami). Estrellita má panický strach z mužských rúk, tak sa zamiluje do bezrukého Alonza. No aby ho neodhalila, zamilovaný Alonzo podstúpi amputáciu svojich rúk. Medzitým Malabar vylieči Estrellitu z jej strachu z mužských rúk a chystajú spolu svadbu. Keď to oznámia Alonzovi, ten sa rozhodne Malabara zabiť počas cirkusového vystúpenia. (matriosa)
(více)Recenze (47)
Ty vole, ty seš eskamotér (díky panu Poláškovi za inspiraci). ___ Je děsivé (a v tom hledejte onen horror, přátelé!), kterak rychle se může neopětovaná láska (resp. nenaplněná touha) proměnit v - šílenstvím hnanou - nenávist až za hrob. Sledovat Alonza Lona Chaneyho (možná jeho životní role?) je výbornou příležitosti ohmatávat (sic!) konkrétní příčiny a konkrétní důsledky tohoto fenoménu. Inu, stojí se za to vracet i k bezmála sto let starým filmům. 75 % ()
Tod Browning je jeden z nejméně pochopených filmařů němé a brzké zvukové éry. Jeho filmy jsou přesto krásné a po letech jimi zůstávají. Alonzo v podání skvělého Lona Chaneyho je nádhernou tragickou postavou, s kterou je možné soucítit, stejně jako je možné ji nemít rád. Jenže v kontrastu s dalšími postavami je stejně tím hrdinou. Tod Browning se nebál hororových prvků, detailů ani romantiky. Všechno mu ve filmu dokonale sedí. ()
Má to brakový příběh a těžko to mohu svádět na dobu, protože velké romány se psaly o stovky let dříve. Pokud bych se znovu podíval na němý film, sáhl bych po grotesce, například něco jako je Kid s Chaplinem, protože to byla alespoň legrace. Film je velmi jednoduše natočený a nedokáži se na něj dívat duchem hudby, ani nevidím důvod proč tak činit. Zdaleka nejlepší na celém filmu je hudba, která bez přestání hraje a vystihuje momentální dění, například pocity melancholie, radosti a smutku filmových postav doprovází klavír, naopak pocity zloby a napětí jsou doprovázeny hřmotem a bubny. V němém filmu je napětí nemyslitelné v té míře, jaké je to možné dnes, a stejně je to se vším ostatním. ()
Jeden z nejlepších němých filmů, díky temné atmosféře a brilantnímu Lonu Chaneymu v hlavní roli. / V tomto filmu hraje Chaney muže bez rukou, přičemž v roce 1920 hrál ve filmu Penalty muže bez nohou/ ()
Excelentní horor z kterého běhá mráz po zádech. To že je to natočené ještě v době němé éry z toho dělá prakticky dílo z jiné planety, a to doslova. To že horory minimálně do konce čtyřicátých let jsou v drtivé většině spíše pro zasmání je prostě fakt, tady v tomto případě to tedy ale rozhodně neplatí. Atmosféra od samotného začátku dusná, klaustrofobická, podbarvená perfektní hudbou, prostě není tomu co vytknout. Ten film bere dech. 100%. ()
Ačkoli dojem z dalšího němého hororu je podobný jako při "Fantomovi opery" - tzn. nulové vzrušení (a zde ještě k tomu romantické ladění příběhu), hodnotím Alonza o chlup lépe. Lon Chaney je stejně skvělý, jako když jsem jej viděl před necelými dvěma týdny a je jen dalším z řady herců, kteří si i přes své špatné mravy v určité roli zasluhují největší sympatie, stejně kvalitní výkon odvádí i Joan Crawford a za kamerou i režisér Tod Browning, jenž diriguje už tak simplicitní story způsobem, aby zbytečně nezbavil diváka zájmu o dění. Vhodný mi přišel i soundtrack natočený v roce 1997 - nebylo snad žádné scény, kdy by se k obrazu nehodil, nicméně jen kvůli němu bych nepřidával na známce, důležitější je dle mého soudu původní práce výše chváleného štábu. Mluvil jsem o poměrně jednoduchém scénáři - ten je z mého pohledu největším problémem. Pokud čekám napětí, nepředstavuji si typický americký milostný poměr, navíc závěrečné cirkusové vystoupení mohlo vygradovat lépe (což mimochodem souvisí i s výkonem Chaneyho, který si zasloužil lepší nasměrování). Sice se asi nic nezmění na mém názoru, prezentovaného již u vícero filmů (nechci se opakovat, tudíž jmenovitě "Příšerný host", "Fantom opery", "Její zpověď" atd.), přesto tento snímek považuji za jeden z těch lepších, co z tohoto období znám (nečekejte ale žádný průlom). 70% ()
Poměrně konvenční romantická historka o ženě mezi dvěma muži. Film pozvedá neuvěřitelné charisma Lona Chaneyho a jeho skvělý herecký výkon v titulní roli. P.S.: Byly to jeho nohy? Jestli jo, tak je to frajer... ()
Excelentní výkon Lona Chaneyho ve vynikajícím hororu, který snese srovnání i s Draculou a dokonce i s Freaks. I herci v dalších rolích jsou přesvědčivý, Norman Kerry o svých kvalitách přesvědčil již jako Raoul ve Fantomovi opery a zde je ještě lepší, mladá Joan Crawford podala také kvalitní výkon. Velice zajímavý příběh, skvělá Browningova režie, výtečný strhující závěr. Neuvěřitelně svižné tempo a krátká stopáž. Sám o sobě výtečný film, ale s dokonalým hudebním doprovodem (49 minutová verze) je o naprostý klenot. ()
Prostredi, ze ktereho Tod Browning vysel, tedy cirkus, a excelentni Lon Chaney v roli tragicky zamilovaneho vrhace nozu. ()
Tod Browning stvoril klenot. Úžasný a pritom jednoduchý príbeh lásky a nenávisti, pekelne démonický Lon Chaney a krásne zvodná Joan Crawford. Tento film pre mňa znamenal skvelý filmový zážitok, ktorí môžem len a len vrelo odporučiť. 95 % ()
Nejzábavnější němý film, který jsem viděl a doposud krom Matky snad jediný film, u něhož bych se při jeho hodnocení nemusel nějakým způsobem odvolávat na známý alibismus "na tu dobu..." a který by zcela bez problémů u mě obstál i v době dnešní. ()
Jsou němé filmy, které jsou dobré, hodně dobré, protože jsou významné. Ale občas se stává, že nejsou zábavné (teď nemyslím zábavu ve smyslu sranda až za roh, ale spíš nějakou atraktivnost). A Alonzo je sakra dobrý film, rozhodně ne z té kategorie "nuda". Víc hereckého charismatu jsem na plátně snad neviděl. Příběh je děsivý, neobvyklý, drsný, Záběry dechberoucí (ne, ještě víc než tohle klišovité slovo). Celkově geniální. Vůbec mi to nepasuje na dobu vzniku. Kdyby to někdo natočil teď, tak bych to opěvoval úplně nejvíc, ale že to někdo natočil v době němého filmu, tak k tomu už nemá slov... ()
„There is nothing I will not do to own her! Nothing... Do you understand? Nothing!“ Videl som 51 minútovú verziu. Čo už muži neurobia pre ženy? Podobných hlúpostí sa dá nájsť hromada, ale málokedy niečo tak radikálne. Film od začiatku zaujme hudbou, ktorá robí atmosféru napínavosťou a dramatickosťou tónov, aj keď bola pridaná do verzie dávno po jeho natočení. Hlavným hrdinom je bezruký cirkusant, zdatný intrigán Alonzo, ktorý v skutočnosti ruky má, ale skrýva ich pod oblečením, lebo je v skutočnosti zločincom na úteku. Jeho imidž kriminálnika raziaceho vlastný dobrý vkus v klobúku a s veľkou náušnicou, čo ho spolu s kvalitným dramatickým výkonom Lona Chaneyho Sr. robí kultovým filmovým hrdinom. Jasný spoiler, ktorý asi každý pozná, keď sa s filmom oboznámi, je ten, že si nechá utnúť obe ruky, aby mohol mať vzťah s ringmasterorvou dcérou, ktorá sa bojí mužských rúk. Jeho najlepší priateľ lilipután sa vedľa neho prvýkrát objavuje v kostýme čerta práve vtedy, keď prvýkrát vidno ľúbostné zaujatie ringmasterovou dcérou, čo dotvára dramatický efekt. Jej predstaviteľka Joan Crawford ponúka po Chaneym druhý najvýraznejší výkon vo filme, ktorý poteší a dá sa ceniť nenávistnými maskami jej tváre. Poteší, že Chaney hral scény strieľania z pušky prstami na nohách, triafania šípok do drevenej dosky, fajčenia cigarety, šálky či hrania na gitaru v špeciálnych ponožkách, s odokrytými prstami, čím dokazoval svoje umenie. Pre mňa zatiaľ najlepší film Toda Browninga (s týmto filmom som videl 5 jeho filmov), prekonávajúci davový Freaks aj prvého Draculu (prekonaný filmami Vampyr a Nosferatu). Vzťah diváka ku filmu je najosobnejší, lebo z jeho filmov je najviac ukotvený v realite a má vybudovanú kvalitnú dramatickú štruktúru (cítiť divadlo) s výbornými hercami. Ale trochu odklon od reality sa dá filmu práve vyčítať v nepochopení zvádzania a falošných ilúzií, ktoré práve tu dotvárajú horor. ()
Svižná kombinace hororových prvků a tragického melodrama, která jako by předpovídala Browningovu pozdější tvorbu a její vrcholové Zrůdy. 70% ()
Občas si chci rozšířit své filmové obzory a sáhnu po nějakém starém černobílém a němém snímku. Tentokrát vyšla řada na film Alonzo, muž bez rukou. Tvůrci si nemohli pomoci zvláštními efekty a tak museli vsadit vše na příběh, atmosféru, či umění herců vyjádřit všechny emoce beze slov. Musím říct, že tady se to povedlo. Celý příběh se odehrává v cirkusovém prostředí, ke kterému se hodí podivné postavy. Láska mezi mužem bez rukou a ženou, která má strach z mužských rukou… zápletka jako stvořená pro podobné prostředí. :-) Film má velmi dobrou atmosféru a na závěr i slušnou gradaci, kdy se dostaví i nějaké to napětí. Nejsilnější zážitkem jsou pak detailní výrazy hlavního hrdiny Alonza v podání místy ďábelského Lona Chaneyho. I vzhledem ke krátké stopáži film uteče jako voda. Pokud si někdo chce doplnit ve filmovém vzdělání nějaké staré snímky ještě z období před zvukovým filmem, tohle je dobrá volba. ()
[2,5*] "The same hands that strangled Zanzi committed the robberies in other towns where this circus played!" Dráma s hororovým nádychom, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Pri porovnaní s Browningovým vrcholným dielom Freaks (1932), ktoré má aj podobnú tématiku, sa nemôžem ubrániť dojmu istého amaterizmu a silnej naivnosti. Celý ten príbeh je značne pritiahnutý za vlasy, jeho zvraty sú často dosť prihlúple, herci tak teatrálne prehrávajú (tie výrazy tváre, hlavne u Lona Chaneyho!), až je mi to nepríjemné. Je ale aj celkom možné, že som bol pri svojom celkovom dojme nepriaznivo ovplyvnený prapodivnou elektronickou hudbou (ako z 80. rokov), ktorá sa k filmu vôbec nehodí a tiež mojimi nesympatiami k herečke Joan Crawford, hrajúcej hlavnú rolu (ani sa mi nezdá byť takou dobrou herečkou, ako je slávna, ale som zvedavý ešte na jej oscarovú rolu). ()
Velmi neotřelé, temné, originální vyprávění o lásce, která nezná hranic. Řekla bych, že se jedná o jeden z němých filmů, který osloví asi nejširší spektrum současných diváků. To především díky únosné stopáži, neokoukanému (a poněkud zvrácenému) příběhu a samozřejmě geniálnímu herectví Lona Chaneyho, které je na tom všem snad úplně nejlepší. Mužskému oku jistě zalahodí také ještě mladičká Joan Crawford. ()
Už docela dlouho sem neviděla žádnej němej snímek a jelikož sem si připomněla Browninga nedávno v mých oblíbených Zrůdách, měla jsem chuť s ním zabrousit znovu do cirkusového prostředí. "Proč na mě pořád sahá? Ruce! Mužské ruce! Tolik se mi hnusí!" No, tak to je teda hodně úchylná fóbie...to vůbec nechápu....to já bych se nechala vosahávat od rána do večera, hehe. Ale její fobie chce využít Alonzo, kterej předstírá, že ruce nemá, ale zato má dva palce na jedné ruce...rozhodně to není žádnej chudák, ale pěkně vychcanej hajzl. S nohama umí kde co, dokonce si zakouřit a hrát na kytaru...a tak zapomíná, že je vůbec má. A tudíž je vlastně ani nepotřebuje a taxi je nechá kvůli své milované amputovat. To je debil! :-D Každopádně skvělej hereckej výkon...to za a). Za b) bylo to dramatický celou dobu a ten závěr byl největší napínák! A za c) viděla sem sice kratší verzi, ale za to s naprosto dokonalým hudebním doprovodem Alloy Orchestra...člověk si to aspoň vychutná líp, když mu do toho nikdo nekecá :-) A právě hudba zahrála moji pětihvězdičkovou píseň! Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Tod Browning, bývalý cirkusák, který se stal filmovým tvůrcem, je nejznámější jako režisér Bely Lugosiho z klasického hororu Dracula a proslulost si získal rovněž výstředním snímkem Zrůdy z roku 1932. Nejlepším jeho filmem však je bezpochyby Alonzo, muž bez rukou. Snímek patří k podceněným perlám z éry němého filmu a vystupuje v něm nejoblíbenější (a nejslavnější) herec scenáristy a režiséra, "muž tisíce tváří" Lon Chaney...Browning vytvořil deprimující mistrovské dílo psychologického (a psychosexuálního) dramatu, především díky tomu, jak dokázal přimět Chaneyho k pozoruhodnému nevšednímu výkonu a naplnil zápletku náhlými zvraty a nezapomenutelnými postavami." ()
Cirkusové prostředí, omšelý milostný příběh a zločinec ve snaze uniknout policii předstírajíc, že nemá paže. Snímek z němé éry se považuje za nejlepší počin režiséra Toda Browninga, který dle filmové kritiky uvádí již v úvodu jednu z nejpřesvědčivějších scén, jaké ve své době byly k vidění. Jedná se o cirkusové vystoupení, ve které vrhač nožů bez rukou předvádí své umění pomocí nohou. Dnes to pro mnohé diváky nepřijde, ale v rámci co největší realističnosti scény se jedná o nemalou obtížnost realizace. Scénu natočil skutečný bezruký dvojník herce Lona Chaneyho, což k oné realističnosti dost přispělo. Melodramatický děj příběhu má jinak svou ryzost a kupodivu i smysl pro detail. Hodinový film, avšak v rámci děje je řečeno vše patřičné. Paže. Synonymum používajíc v centru dění. Alonzo nemá paže. Svůdná Nanon mužské paže nenávidí, protože jí muži neustále hladí, což se jí nelíbí. A to je do ní zamilovaný silák Malabar, který nechápe, proč je odmítán. Co tak z toho může vzejít. Vše je stavěno na hereckém výkonu představitelů, což na němý film není nic neobvyklého. Řeč těla, mimiky obličeje, zkrátka vše, aby divák vše správně pojal a byl přesvědčen o každičké emocionální scéně jak v rámci dramatu, tak i romantismu. Němá klasika, která v rámci historie filmového umění nemůže být přehlédnuta. ()
Pro mě osobně jeden z nejlepších němých snímků. Funguje zde naprosto vše, co ve filmu je podstatné, i bez jediného promluveného slova. ()