Enrico Caruso
The Great Caruso
Režie:
Richard ThorpeKamera:
Joseph RuttenbergHudba:
Johnny GreenHrají:
Mario Lanza, Ann Blyth, Dorothy Kirsten, Jarmila Novotná, Blanche Thebom, Teresa Celli, Richard Hageman, Carl Benton Reid, Eduard Franz, Ludwig Donath (více)Obsahy(1)
Osobní příběh muže s hlasem velkým jako jeho srdce... Jeden z nejlepších tenorů historie Enrico Caruso (1873–1921) patřil k nejpopulárnějším zpěvákům 20. stoletím. Melodramatický operní snímek Velký Caruso volně vychází z biografie jeho milované manželky Dorothy a podrobně mapuje jeho životní příběh od úplného dětství. Enrico Caruso pocházel z chudých poměrů a svůj životní sen o pěvecké dráze začal naplňovat až po zavržení dvaceti let, kdy debutoval jako operní pěvec v rodné Neapoli. Jeho hlas mu ale otevřel dveře do celého světa a v rychlém sledu následuje fenomenální úspěch v Londýně a po úvodních rozpacích dobývá i prkna slovutné Metropolitní opery v New Yorku. Za oceánem navíc poznává okouzlující dívku Dorothy, která se stává osudovou láskou jeho života... Legendárního italského pěvce ve filmu ztvárnil populární zpěvák a herec Mario Lanza, který v 50. letech patřil k předním operním hvězdám a po vzoru Carusa proslul svým tenorem, který ve filmu zářivě vyniká ve scénách z operních vystoupení. Ve vedlejších rolích se představily další tehdejší špičkové operní pěvkyně jako Dorothy Kirstenová, Blanche Thebomová nebo Teresa Celliová. Pro zajímavost lze zmínit, že ve snímku můžeme zaznamenat také slavnou českou sopranistku Jarmilu Novotnou (1907–1994), která během své kariéry zpívala po celém světě, ale domovskou scénou se jí nakonec stala Metropolitní opera v New Yorku. Ve filmu se představila jako zhýčkaná operní pěvkyně Maria Selka. (Česká televize)
(více)Zajímavosti (2)
- Film ač má býti životopisným, tak není příliš historicky přesný. Jeden příklad za všechny: Caruso (Mario Lanza) zemřel 2. srpna roku 1921 v Neapoli ve věku 48 let, tedy cca půl roku poté, co v průběhu představení Donizettiho „Nápoje lásky“ u něj došlo ke krvácení a po prvním aktu bylo publikum rozpuštěno (11. prosince 1920). Po tomto incidentu ještě absolvoval v Metropolitní tři představení. Posledním vystoupením byla role Eléazara v Halévyho „La Juive“ 24. prosince 1920. Příčinou jeho smrti byla pravděpodobně peritonitida, kvůli prasklému abscesu. Caruso je pohřbený v honosné hrobce v Neapoli. (Posheidon)
-
Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Squires připravil velkou publicitu a při mém příjezdu do Los Angeles čekaly hordy fotografů. S fotografiemi v novinách a časopisech se vyrojila pozvání ze všech stran. Začalo to tím, že Charles Brackett, producent, které jsem potkala u Cola Portera, pořádal večeři, na níž se mnou byli přítomni Zsa Zsa Gabor, Clark Gable, Peter Rathvon, Sophie Tucker, Ethel Barrymore, Joseph Cotten, francouzský ministr Paul Reynaud a jiní. A tak to bylo každý den. L. B. Mayer mne pozval na oběd do studia a řekl, že plánuje hudební film, ve kterém by pro mne měl úlohu. Jednalo se o film The Great Caruso podle scénáře Sonyi Levienové a Williama Ludwiga s Mario Lanzou, Ann Blyth a Dorothy Kirsten; režii vedl Richard Thorpe a producentem byl Joe Pasternak. Příprava pro tento film měla trvat ještě nějaký čas, čemuž jsem byla ráda, protože mne zajímal a měla jsem různá jiná angažmá.
Konečně začala práce na filmu The Great Caruso. Představitel titulního hrdiny – Mario Lanza – byl neobyčejně příjemný a veselý a měl výjimečně krásný hlas. Všechno zpívání se zaznamenávalo playbackem, což se ukázalo jako moudré, neboť zpěvu zde bylo opravdu mnoho. Spolu s Lanzou jsme měli zpívat dueto z druhého jednání Rigoletta. Než k tomu došlo, nahrával canzonu La donna è mobile, ale jak to bývá, musel ji několikrát opakovat. Když jsme pak poprvé zazpívali náš duet, byl už úplně vyčerpaný a odmítl dále zpívat. Jednoduše odešel ze studia. Všichni byli zděšeni, jelikož nahrávací frekvence s plným orchestrem je velmi drahá. Lanzův sekretář se snažil, jak mohl, ale bez výsledku. Tak jsme zaháleli, dokud se po dvou hodinách Lanza znovu neobjevil, úplně osvěžen a pln chuti do společného zpěvu. Mario byl opravdu roztomilý člověk a s touto jedinou, ale pochopitelnou výjimkou se s ním výborně spolupracovalo. Jednou, když se mnou přišly do studia děti, navrhl, abychom se na památku dali všichni společně vyfotografovat. To bylo od něho moc milé. Později dával mnoho koncertů, byl jimi přetížen, neubránil se alkoholu, a ten se pak stal příčinou jeho konce. Pití je kletba a má bohužel tolik obětí. Byla veliká škoda, že musel zemřít tak mladý.
Jarmilka chodila často se mnou do studia a L. B. Mayer jednou navrhl, aby také na zkoušku filmovala. Měla připravit malou scénu. Všem se velmi líbila, ale přece se nikdy k filmu nedala." (NinadeL)