Gorod Zero
City Zero
Mesto Zero
Režie:
Karen ŠachnazarovScénář:
Alexandr BorodjanskijKamera:
Nikolaj NemoljajevHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevObsahy(1)
Režisér Karen Šachnazarov již od studentských let spolupracuje se scenáristou Alexandrem Boroďanským. Z jejich spolupráce vznikl i film Město Zero. Jednoho dne přijede vlakem do obyčejného anonymního města (odtud i název filmu) inženýr Alexej Varakin, aby vyřídil v místní továrně obyčejnou obchodní záležitost. Události však nabývají naprosto odlišných forem, než by se dalo očekávat. Nahá sekretářka, zcela samozřejmě pracující v kanceláři, moučník v podobě lidské hlavy, zastřelený kuchař, a všechny další absurdní situace, jež nabírají nevysvětlitelnou rychlost a nad nimiž se nestačí užaslý a vystrašený Varakin ani zamyslet, vrcholí prohlídkou bizarního vlastivědného muzea. Voskové figuríny tu znázorňují slavné osobnosti města. Vedle sebe stojí Attila a Stalin, trojský král Dardan a první zdejší tanečníci rokenrolu, kohorta římských legionářů a občanka Petuchovová, živící se prostitucí během mezinárodního festivalu mládeže. Obyvatelé města se chovají jako lidé, ale divák žasne, jak mohou žít uprostřed tak nesmyslného světa. Naskýtá se otázka, zda-li není veškerá absurdnost díla jen přibarvenou realitou světa našeho. Ba co víc, zda není realita našeho žití jenom umělecky přenesena na plátno. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Viva la absurdita!!! Geniálne!!! ()
Jako alegorie absurdity skomírajícího sovětského režimu to funguje názorně, ale ani tohle, ani zručná režie z toho nedělají skvělý film. Příběh se totiž po slušné první polovině rozplizl a utopil se ve sledu přílíš dlouhých scének bez pointy. Možná to mělo být podobenství zahnívající byrokracie, ale hlavní dojem co jsem si odnesl, byla znuděnost. Alexej Balabanov v konkurenčním snímku Gruz 200 pojal látku úplně jinak a jeho verze mi sedla mnohem víc. ()
Bezmocnost proti rádoby nenásilnému nátlaku z okolí je maximálně hmatatelná. Podrobení se a přijetí absolutních nesmyslů za pravdu je opravdu dovedeno ad absurdum. Ve výsledku jde o hodně zajímavou podobiznu totalitního režimu. ()
Je dosť evidentné, že tento film vznikol už v čase, keď pád komunizmu bol neodvratný a je to silno cítiť. Absurdnosť príbehu, konania postáv, či niektorých situácií je priam neuveriteľná a hlavne v prvej polovici filmu som sa fakt skvele bavil. ()
Fúha, to bol veľmi zvláštny film. Ale páčil sa mi. ()
Absurdita na entú, a výborná, umocnená múzeom absudít, pri ktorom som vybuchoval smiechom. Absurdita, z ktorej niet úniku, keďže deti hovoria vždy pravdu, a na konci socialistického režimu bola tá nemožnosť úniku veľmi čerstvá. A pritom film obsahuje toľko právd, veď všetci vieme, že v školskej jedálni sa muselo všetko zjesť, príslušník má vždy pravdu, nech hovorí čokoľvek, a záujmy štátu sú nadovšetko. Keby na konci nedošli nápady, mohlo to byť aj za plný počet, ale možno aj ten vážnejší záver bol súčasťou hry. ()
Miluji absurdní filmy, a toto je jeden z nejlepších. Hlavní hrdina se dostane na místo odkud není úniku. Již od příjezdu do podivného městečka ztrácí hrdina vliv na dění okolo. Postupně je nucen zapomenout na racionalitu vlastního rozumu a přijmout roli ve hře, které absolutně nerozumí. Parafráze na Kafku a totalitní režim je jasná. Zpracování geniální a zábavné. ()
Kvalitne obsazene a svizne ubihajici podobenstvi, coz bohuzel neni zrovna muj oblibeny zanr...Jedna projekce jiste nikoho neurazi, je to zajimavy film. 3+ ()
Absurdní kafkovská hříčka se známými ruskými herci, která je místo hypnotizující naléhavostí absurdna a většinu času bohužel nudící přílišnou popisností (prohlídka muzea). Celkově nadprůměrná podívaná pro človíčka majícího rád absurdity, paranoiu a místa, z kterých není úniku ;-) ()
Nejprve jsem srovnání s Kafkovou tvorbou moc nevěřila, ale film samotný mi dokázal, že na tom opravdu něco je. Pro fanoušky tohoto typu umění mohu jedině doporučit. Každopádně otrlejší divák převážně mainstreamové tvorby může být také mile překvapen. ()
Vaše sekretářka tam píše na stroji úplně nahá. - Co to povídáte. - Úplně nahá. Jako doslova. Podívejte se sám. - Ano, je opravdu nahá. Kde jsme to přestali? No tak ty krávo! Upozornění, že tento film je opravdu pro náročné diváky. Vcelku obyčejný člověk z Moskvy dorazí do města, kvůli pohovoru ve fabrice, která pro jejich závod vyrábí větráky. Bohužel nepochodí, protože jak se ukáže, hlavní inženýr je bohužel již 8 měsíců mrtvý. Hovor s hlavním inženýrem je tedy 14 dní odložen a náš hlavní hrdina se pokusí odjet zpět do Moskvy - což se ukáže jako zcela neskutečně neproveditelný úkon. A celá absurdní mašinerie se roztáčí a nepřestane se točit až do konce titulků. Co si divák odnese? Pocit, jestli to náhodou v Rusku nefunguje stále stejně, několik ohromně silných scén, který prostě nechaj člověka jen zírat (muzeum, "on na to neměl, takhle se to dělá") a ponaučení, že pokud vám někdo řekne: "Ochutnejte ten dort." máte ho ochutnat. ()
Kafkovskou atmosféru nejistoty přerůstající v úzkost neruší ani prvky absurdního humoru. Vynikající film s vynikajícím Leonidem Filatovem v hlavní roli. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1988. ()
Taky mě napadlo slovo Absurdistán. Jeden z peresrojkových filmů, v němž se již dost naplno satirickým okem pohlíží na minulost Sovětského svazu. Překrucování historie, velebení osobností, sem tak nějaká fráze, stále však všudypřítomná Státní bezpečnost a prokurátor, který nutí ke lži... Ten film se rozjel dobře několika scénkami, které člověka pobavily, ale poté, co se začne vyšetřovat smrt kuchaře Nikolajeva, dostává film nejen dramatický až tragický nádech, ale zároveň se pro mne stal málo pochopitelným i uchopitelným. Proto jsem jeho hodnocení neustále snižoval, až jsem skončil u tří hvězdiček. - Aha, mezi komentáři se objevuje připodobnění ke Kafkovu dílu... Tak tomu jsem skutečně nikdy neporozuměl... ()
Už na YouTube / Киноконцерн "Мосфильм"/ https://www.youtube.com/watch?v=zbT53Q_olkU ()
Takmer dokonalá paródia na totalitný režim bývalého CCCP. Aj by ste chceli prestať pozerať, no je to tak fascinujúce, že sa vlastne tešíte aká ďaľšia absurdnosť sa pritrafí inžinierovi Varakinovi. Vzhľadom na dátum zrodu aj dosť veľká odvaha režiséra, aj keď už bola Gorbačovova perestrojka.. ()
Něco mezi Buñuelem a Kafkou v ruském podání. ()
Velmi zajímavý film, který jsem si pustil už několikrát a pokaždé mě ohromoval. Inženýr Varakin se postupně zaplétá napřed jen do divných a později do neskutečných a absurdních situací ve zvlášní strnulé realitě jakéhosi menšího ruského města. Realistický a střízlivě uvažující hlavní hrdina se pod dojmem zážitků z tohoto místa dostane do stavu, kdy si například ani není jist, jestli náhodný kuchař v restauraci, který mu vnutí dort s vlastní podobiznou a pak se zastřelí skutečně není jeho otec, jak tvrdí místní policie. A postupně začínáme tušit, že z města Zero se Varakin nemůže dostat ven - jako kdyby tomu bránil nějaký zvrácený přírodní zákon. Ke konci už film trochu ztrácí tempo a některé scény, např. v podzemním muzeu se zcela neuvěřitelnými exponáty, jsou příliš rozvláčné, ale přesto, od úvodních pochmurných titulků vás film vcucne, požvýká, abyste na konci jen civěli s yvalenými bulvami, co že se to vlastně odehrálo. ()
5/10... Veľmi som sa nudil pri sledovaní Mesta Zero. Ale najskôr to bolo tým, že som bol príliš unavený na odkrývanie alegórie, ktorú zo sebou nieslo... Možno na budúce budem viac svieži na duchu, pochopím a aj svoje hodnotenie zvýšim... ()
Film připomínající absurdní drama. V tomto duchu je stylizován příběh Alekseie Varakina (Leonid Filatov), který jede na obyčejnou služební cestu do neobyčejného města. Všechny postavy v něm, celková struktura místa i samotný děj však Alekseie dovádí k myšlenkám o fungování jedince ve společnosti, vnitřní samotě, konfliktu subjektivity a objektivity. Podaří se mu nakonec vrátit se do “normálního” světa? ()
Nepáčilo sa mi to. Tá absurdita bola akoby príliš chcená a zároveň jej bolo málo. Scenárista si vymyslel nejakú absurdnú situáciu a ďalších 5 minút sa všetky postavy správali úplne logicky a prirodzene v kontexte tej absurdity. Potom prišiel zase s niečím iným, nenadväzujúcim na to predchádzajúce. A najhoršie bolo, že tie absurdnosti vo mne nevyvolali vôbec nič. Nešokovali, neznervózňovali, nevyvolávali smiech, ani strach, dokonca ani súcit. To porovnanie s Kafkom, čo som tu v jednom komentári našiel, je pravdivé len v tom, že autori by asi chceli vyvolať týmto filmom podobné pocity, ako Kafka svojimi dielami. Žiaľ, nepodarilo sa. Teda aspoň u mňa. ()