Ennio

Letem světem maestrovou kariérou. Zrovna u rekapitulace Morriconeho tvorby těžko vyčítat, že to je poklonkování géniovi bez jakékoli kritiky (a minimálně v oblasti konfliktní svéhlavosti by se témata našla, ne že ne). A ano, je to mix půl na půl mluvících hlav (naštěstí hlavně a především té Morriconeho) a archivních záběrů (s čestnou výjimkou perfektně zinscenovaného prologu). Jenže je to perfektně sestříhané na hudbu, jak je to letem světem, tak neustále jedno fascinující téma/detail/pohled za oponu střídá druhé. Což je, paradoxně, největší problém. Na dvě a půl hodiny to strhne, ale na konci máte neodbytný pocit, že to měla být mnohodílná dokumentární série, protože takto klouzat po povrchu devadesáti let života, kariéry zahrnující přes pět stovek filmů, o koncertních turné, dopadech na (pop)kulturu či vážné i populární tvorbě mimo film ani nemluvě, je setsakra málo (osobní život je shrnout do dvou minut a "denní rutina" se odbyde sotva dvěma větami). Je to slet klíčových momentů a zajímavostí a nikoli komplexní a ucelený dokument "o životě i tvorbě klasika". Krom neustálých holdů na genialitu, a Enniova tichého vzpomínání, jsou jedinými spojujícími motivy jeho celoživotní komplex méněcennosti, nespokojenosti se svou tvorbou a neustálého hledání uznání ve "vážných" kruzích. Je to výtečné, ale je to předkrm a nikoli hlavní chod. (21.10.2022)

"Snažil som pridať do piesne samotnej niečo nadštandardné. Ale neprišlo mi, že som inovátor."     Ťažko si viem predstaviť krajšiu poctu božskému Enniovi Morriconemu, akú dáva tento film. Je priam hanebné, ako dlho bol tento geniálny skladateľ zaznávaný (kolegami skladateľmi), prehliadaný (akademikmi) a v podstate až v závere jeho nesmierne plodnej kariéry sa mu konečne dostalo uznania, ktoré mu právom patrí. Tento veľmi obsažný dokument pútavo (a hlavne chronologicky!!!) mapuje jeho profesionálny život prostredníctvom archívnych záberov a rozprávania povolaných, najmä maestra samotného. Je radosť sledovať Ennia, ako zanietene rozpráva o svojom živote a diele (tie jeho hudobné ukážky nemajú chybu). Obsiahnuť úplne všetko podstatné síce nebolo pri danej dĺžke možné, film sa s tým však vysporiadal viac než dobre (občas aj za cenu dosť zbesilého tempa).     "Keď som urobil prvý film, písal sa rok 1961. Povedal som svojej žene, že v roku 1970 s filmom končím. V roku 1970 som povedal, že skončím v roku 1980. V roku 1980 som povedal, že skončím v roku 1990. V roku 1990 som povedal, že skončím v roku 2000. Teraz nehovorím nič." (25.12.2022)

Letos jsem lepší film neviděl, při jeho sledování jsem ani nedutal. Jasně, není to dokonalé. Jak taky chcete zmapovat život jednoho z nejzásadnějších (dost možná nejzásadnějšího) filmových skladatelů, experimentátorů a vizionářů, který složil hudbu k více než 500 filmům, to do 150 minut narvat prostě nejde. Takže je to bráno dost z rychlíku, až teda zapomněli hudbu k filmu Věc, jinak ty podstatné a opravdu důležité filmové okamžiky tam byly. Je to dost pěkně natočeno, kombinujíce tam nahrávky z archivu, které se prolínají se současností a samozřejmě do toho hraje jeho famózní hudba. 2 koncerty jsem navštívil. I na jeho posledním v ČR jsem byl kde oslavil své 90. Morricone se nikdy nenaučil Anglicky, nepřestěhoval se do Ameriky / Hollywoodu, dost možná důvody proč ho celé ty roky přehlíželi, mírně řečeno. Také nenáviděl, když se italský western nazýval "Spaghetti" westernem".[Kino Veselí n. M] (30.10.2022)

Pred časom som sa rozhodol nehodnotiť dokumentárne filmy, pretože si myslím, že je závislejšie od zobrazovaného, než od umenia filmárov. Prvú výnimku som urobil pri Hanákových Obrazoch starého sveta, druhú činím dnes. Ennia Morriconeho obdivujem už veľmi dlho, videl som viacero programov približujúcich jeho život a dielo, ale žiaden z nich to nepojal tak komplexne a príťažlivo, ako práve dopozeraný film môjho obľúbeného Giuseppe Tornatoreho. Napísať niečo o výnimočnosti až genialite Ennia Morriconeho považujem za zbytočné. Tvorí jeden z pilierov môjho kultúrneho povedomia. (09.05.2023)

Jeden z nejkomplexnějších dokumentárních portrétů, co jsem kdy viděl, a neříkám to pouze proto, že jsem náruživým obdivovatelem Ennia Morriconeho! Tornatore odvedl prostě skvělou práci, kdy spojil radostné s užitečným; tedy vzdát hold svému příteli a zároveň přiblížit současnému publiku a alespoň zběžně analyzovat jeho tvůrčí genialitu. Byť za Morriconeho vždy nejvýstižněji hovořila právě jeho hudba, dokumentární, v podstatě téměř tříhodinový snímek o něm (o maestrovu hudbu nijak neošizený, ba právě naopak) každou minutou bez zbytečných skrupulí (a patosu) vysvětluje, proč dílo Ennia Morriconeho během let přerostlo v mnohem víc než jen v "pouhou" filmovou hudbu. Doporučuji všem, co se zajímají o film a hudbu, a v první řadě všem, co milují Ennia Morriconeho tak moc jako já. 9/10. (07.11.2022)