Doktor z vejminku

Herec Martin Růžek patřil vždy mezi mé oblíbené a tak jsem v jeho filmotéce nemohl vynechat ani seriál Doktor z vejminku. Byl to také jeden ze seriálů Jaroslava Dietla, který jsem neviděl při jeho premiéře. Později se moc nevysílal, možná vůbec, nevím, snad za to mohla ústřední píseň Waldemara Matušky, který dal později vale socialistické republice. Jsem moc rád, že se tvůrcům podařilo vynechat skoro v každém díle nějaké komunistické řeči, úkony, soudruhy a já nevím co ještě. Doktor z vejminku tak na mne zapůsobil pohodovým dojmem, který by se dal ideálně vysílat v nedělním odpoledni ke kávě, čaji a čerstvé bábovce. Zdá se tedy, že seriál splnil to co měl - podat obrázek o životě advokáta v penzi, trávící podzim svého života na vejminku u dcery, zetě a vnuků a který si jako bonus v každém díle poradí s nějakou menší či větší kauzou, která se stane v jeho okolí. Martin Růžek jej zahrál skvěle, jen mi neseděla dcera Daniela Kolářová a zeť Jaromír Hanzlík, který v té době hrál snad ve všem. Vzhledem k názvu seriálu se nedalo ani očekávat žádné drama či akční scény, což mi naprosto vyhovovalo. Při jeho sledování jsem si všiml šedivosti, průměrnosti a šílené stejnoty, která u nás v socialismu panovala. Nic nesmělo vyčnívat, barevné byly jen plakáty s tématem VŘSR a na tehdejších silnicích se proháněla jen naše škodovka, sovětská LADA a němečtí trabanti. Ještě že je to pryč, brrr.......Na více než tři hvězdy Martin Růžek nestačil. *** (01.11.2016)

Místo kouzla tichých večerů, zas tahá lidi z malérů... Pásmo zábavných i dramatických epizodek ze života obyčejných lidí je nejen dalším skvělým autorským dílem scénáristy a spisovatele Jaroslava Dietla, ale především neobyčejně zdařilým obrazem soudobé české vesnice se vším, co k ní patří. Tedy pomluvy, neshody, sváry, malé i velké starosti, zkrátka problémy, se kterými si pokaždé ví rady zkušený advokát na penzi v neodolatelném podání Martina Růžka. Určitá nostalgie, která je s tímto seriálem takřka neodmyslitelně spojena, by neměla být překážkou k opětovným shlédnutím; vždyť podobných počinů, dramaticky, herecky i režijně zvládnutých, je v současnosti jako šafránu. (21.05.2017)

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se s těmi advokáty v důchodu rozthl pytel: 1979 Causa králík (Miloš Kopecký), 1980 Jak napálit advokáta (Kopecký), televizní cyklus Milana Růžičky, na jehož název si bohužel nevzpomínám (překvapivě opět Kopecký) a ještě tohle nadělení s Růžkem (vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby vyšlo najevo, že to předtím nabízeli Kopeckému). Právě ta kvantita škodí všem jmenovaným a tahle záležitost je, myslím i objektivně nejslabší. Ani bodrá Matuškova píseň mě nenadchla. 50 % (06.05.2003)

Až mě překvapuje, že takhle povedený seriál se málo reprízuje. Jasně, právní spory jsou ve srovnání s "velkými" ve stylu Suits banální, ale vždyť se to odehrává na vesnici! Ústřední trojice je dobře obsazená a Martin "Kazisvět" Růžek, i když jsem to po pár prvních minutách nečekala, mě bavil. Dialogy se taky povedly, nepůsobí tak knižně jako v jiných Dietlových seriálech, je to pěkně natočené bez pitomých zoomů a bonusem je titulní písnička Waldemara Matušky. (26.12.2014)

Když jsem zatlačil slzu nad vzpomínkou na mladá léta,uvědomil jsem si,jak pohodlný život jsme měli.Marná sláva-rozkradení republiky s poetickým názvem "Sametová devalvace",mě prostě postihla v tak blbém věku,že jsem věřil v lepší zítřky a plival na tehdejší režim.Ano-cinkal jsem klíčema-a dnes to přiznávám se studem v duši.Jinak jde o seriál,který je vlastně o ničem.Mimo dokonalé herecké partesy,se jedná asi o nejhloupější pitomost,jakou Dietl napsal.Stejně se na to dívám,protože nostalgie je prostě citová záležitost.Dvě hvězdy,za herce a úvodní píseň. (30.07.2021)