Můj milovaný vrah

Natočit pořádné giallo jo to je kumšt. My Dear Killer je kousek co se patří. Zápletka postupně pohltí a identita vraha ve mně skutečně vyvolávala do posledního okamžiku rozpaky. Napětí se stupňuje, až vše vyústí do skvělého závěru. Tonino Valerii zvládl své řemeslo na jedničku. George Hilton podává svůj zřejmě nejpřesvědčivější výkon a z Morriconeho hudby zamrazí. Nemám co bych dodal. (17.01.2013)

The Bird with the Crystal Plumage Daria Argenta svojim spôsobom stvorilo žáner, lebo po jeho veľkom úspechu sa roztrhlo vrece s giallo. Rok 1972 bol jednoznačne vrcholom popularity, kedy vyšli desiatky talianskych thrillerov s vrahmi s koženými rukavicami a s detským motívom. Mio Caro Assassino nie je ničím odlišný, na môj vkus je až príliš detektívny (finále je ako z Agathy Christie, kedy detektív vysvetľuje skupine podozrivých, medzi ktorými je vrah, čo sa stalo), bez podmanivého vizuálu či dráždivej erotiky. Ostáva tak len mysteriózna hudba na štýl Rosemary's Baby. (16.11.2020)

Inšpektor Peretti je povolaný k viacerým prípadom nevysvetliteľných vrážd. Avšak postupne obetí pribúda viac a viac a Peretti má pocit, akoby ho niekto alebo niečo prenasledovalo. Celkový dojem: Celkom dobrý giallo horor so slušnou dávkou sedemdesiatkovej atmosféry a zopár vrážd (tie sú bohužial mimo záber, teda minimálne bez gore). Herci predviedli celkom slušné výkony a to predovšetkým George Hilton, vedľajšie role sú síce menej výrazné, avšak pozerať sa na nich dá. U mňa si film zaslúžil počet 2 hviezd, tretiu si to rozhodne nezaslúži ale myslím, že z toho tvorcovia mohli vyťažiť aj viac. Moje hodnotenie: 45% (26.10.2017)

Kdo unesl a zavraždil malou Stafani a následně i jejího tatínka? Inspektor Luca Peretti znovu otevírá starý nevyřešený případ v momentě, kdy je soukromému detektivovi a současně pojišťovacímu agentovi utržena lžící bagru hlava. A protože více osob by mohlo nakonec vraha identifikovat, vražd přibývá. Napínavý příběh zežloutne. Černé oblečení, kožené rukavice a malá kotoučová pila se roztočí, až krev stříká. Jistě, mordy mohly být drsnější, ale zase jich je více. Možná až trochu ubíjející je fakt, že vrah je před policií stále krok napřed, což se v závěru vysvětlí. Kamera se dívá očima vraha, občas ale očima i jiných postav. Snímek se tak stává místy natolik tajemný, až se v něm jeden ztrácí. Naštěstí nit je záhy navázána. Nejnapínavější jsou chvíle, kdy vrah pronásleduje ženy. Příjemné giallo na velmi krásné 4*. Ovšem tenhle snímek si zaslouží červená čísla, tak jednu přihazuji navíc. (05.08.2020)

Další zapomenutý flák, jenž my, zdejší uživatelé, objevujeme především díky zapáleným titulkářům, za což patří velký díky. Jak jsme všichni jistě poznali, Mio caro assassino je klasickým giallem: obsahuje všechny potřebné atributy pro splnění divákových potřeb. Tím mám samozřejmě na mysli tajemného zabijáka, vraždy, výborného detektiva a povinnou nahotu. Příběh se tentokrát točí okolo únosu malé dívčiny, a i když druhá půlka citelně zbrzdí svižné tempo té první, pořád je to slušná zábava. Vzestupné vygradování bohužel také chybí, místo ní se dočkáme typicky columbovského závěru. (01.11.2011)