Buko

Buko rozhodně nepatří do skupiny tradičně hloupých českých komedií, které se na nás každoročně valí ze všech stran. Pár komediálních scén v něm najdete, ale všechno je podáno tak milým a neagresivním způsobem, že se v jeho průběhu nebudete cítit otráveni a v daných situacích se budete spokojeně usmívat. A to i v případě hlasově řízeného asistenta Kate, který jako jediný působí v celém filmu trochu nepatřičně. Z posledního snímku Alice Nellis totiž sálá neskutečně pozitivní energie. Co na tom, že obsahově nejde o nic „nového" nebo „převratného". To všechno jde stranou, když vznikne naprosto funkční projekt, který vás „zahřeje" a dokáže, že nevznikl jen tak pro nic za nic. A přesně takový pocit jsem po skončení projekce z Buka měl. (02.10.2022)

Jestli chcete mít po filmu blaženost kolem osrdí a úsměv na rtech. pak je to film přesně pro Vás. Bohyně prostě nestárnou :-). Je to film os naději, vyrovnání, nalézání, uvědomění, objevování, klidu, radosti, soužití, rodině a přátelství. A Marta Issová, je zde v roli mladé autistické ženy stejně úžasná jako Štěpán Kozub ve filmu Spolu. Nemohla jsem se na výraz její tváře vynadívat jak ho věrně ztvárnila...i s řečí, pohyby, pohledy.... . A maličký odkaz ... CESTOU LESEM ZVEDNE HLAVU A ZAPOSLOUCHÁ SE DO KRÁKÁNÍ HAVRANA NAD HLAVOU... stejně jako Johanka v pohádce SEDMERO KRKAVCů. Film, ke kterému se my bohyně které nestárnou zase vrátíme :-) (05.01.2023)

Taky Alice Nellis si dávala několik let pauzu, před kterou točila filmy, které se těm jejím autorským nemohou vyrovnat. Změnila prostředí (do teď točila spíše "městské" filmy) a zaměřila svou pozornost na stárnoucí ženu, která nechce ještě odložit život. Jistě, spoustu věcí jsme viděli i jinde, ale snímek je to nesentimentální a v mnoha ohledech překvapivý. Jak ve vyprávění, tak v kontextu režisérčiny tvorby. 90%. (20.10.2022)

Alice Nellis natočila film o staré paní, která se začne starat o vysloužilého cirkusového koně. Nemůžu tomu upřít nápad nebo že to na rozdíl od běžných českých komedií nepůsobí vyloženě hloupě, ale s těmi  má společné to, že to je na komedii zatraceně málo k pousmání.  Takový citový kýč, který na mne působil depresivně a kde jsem nevěřil ani v ten autismus Issové. (27.12.2022)

Odpočatá Alice Nellis dala na úsloví „Nech to koňovi, ten má větší hlavu“ a s pomocí univerzálního lidského příběhu pohladila diváka po duši. Lehce naivní hořkosladká hipoterapie jako kontrast současného světa rychlých sdělení. Moc si neumím představit sebe v roli diváka, který navštívil biograf, ale takhle v neděli na večer u televizní obrazovky……jako pohled ze sedla koně. (14.12.2023)