Kapitán Volkonogov uprchl

Nechal som sa zlákať vysokými hodnoteniami, ale akosi som tomuto filmu neprišiel vôbec na chuť. Scenár bol síce fajn, ale to spracovanie bolo na môj vkus také mdlé, bezemočné a ťažkopádne. Celkovo mi to dobové prostredie predvojnového Leningradu plného propagandy a exekúcie bolo poriadne nesympatické, a o strohých dialógoch ani nehovorím. Typická severská chladnosť je nič oproti tejto ruskej mrazivosti... (18.09.2023)

Chvilku mi trvalo zvyknout si na kostýmy NKVD a jejich holé palice a když se mi to konečně povedlo, začalo to být jako na houpačce. V jednu chvíli film nabízí neuvěřitelně silné scény umocněné jak výkonem Jurije Borisova, tak neosobní bezcitností státních zabijáků a v tu druhou film nabízí jen artovou nudu jakdo obrazu, tak co do dialogů. Tohle asi nebyl úplně film pro mě. 50% (28.02.2024)

[vzpomínky na LFŠ] Šikovně uchopená aktualizace ruského strachu, kdy oněmi všudypřítomnými strašáky nejsou již v auťácích poschovávaní muži v kloboucích, ale naposilkovaní plešouni v teplákovkách. Baví mě skutečnost, že stalinistické období Sovětského svazu je pro všechny natolik nepochopitelně bizarní etapou dějin, že příběhy z něj schovávají do komedií, nespolehlivých vypravěčů či jako v tomto případě, do sureálna s červenou vzducholodí nad hlavou. (03.08.2022)

Veľké stalinistické čistky a priestor pre tých bez svedomia. A len výnimočne sa nejaké svedomie prejavilo a o takom človeku je tento film, ktorý podľa mňa zbytočne zasahuje až do absurdity. Privítal by som viac reality, pretože tá sama o sebe bola výnimočne krutá a bolestivá. Preto nerozumiem, prečo tak ťažké obdobie potrebujeme popretkávať čiernym humorom. Dostali sme tak nakoniec príbeh o vykúpení, kvapku thrilleru a filozofické pojednanie o vypínaní a zapínaní svedomia bez jednoznačnej odpovede. (26.07.2023)

Příběh se odehrává roku 1938 v Leningradu, který je prezentovaný jako ošklivé industriální semeniště stranické doktríny. Kapitán Volkonogov pomáhá přimět nevinné nepřátele státu k falešným přiznáním v „inkvizičních procesech“, ovšem svědomí jej dožene a rozhodne se k radikálnímu kroku – uprchne a hledá odpuštění u pozůstalých, které jej má přivést do posmrtného ráje. Během sledování vyvstává několik inspiračních zdrojů – motiv vykoupení připomene maďarského Saulova syna, zatímco stíhací linie, kdy je kapitánovi v patách nelítostný major, místy připomíná únikové dovednosti Jasona Bournea. V popisu tehdejší šílené doby, kdy byl každý potenciálním zrádcem s kulkou připravenou provrtat mu hlavu, je film pro změnu cynický, drsný a černohumorný. U scény, kdy místní „legenda“ předvádí, jak dokáže popravit čtyřicet lidí denně s jedinou kulkou pro každého, máme nutkání ušklíbnout se nad temnou absurditou a současně nás mrazí. Občas jde o podivný žánrový mišmaš a scénář má díry v logice, ale na dvou hodinách má Kapitán Volkonogov uprchl výborné tempo a nabídne svěží alternativu ke konzervativním hollywoodským konkurentům. (18.07.2022)