Můj nejmilejší bar

Pro Steva Buscemiho mám velkou slabost a tenhle film mi opět potvrdil, že s lidskými slabostmi se prostě nedá dělat nic jinýho, než se s nimi smířit. Bar Trees Lounge je druhý domov nešikovného automechanika Tommyho, který si neumí spravit ani vlastní auto. Něšťasný z toho, že jeho milovaná (?) ho opustila kvůli jeho nejlepšímu příteli, podniká jeden zoufalý čin za druhým. Kromě vysedávání v baru tráví čas i tím, že jezdí se zmrzlinářským autem (a tak trochu děsí děti). Tak se skamarádí se sedmnáctiletou Debbie (moje oblíbená Chloe Sevigny)...a jak to tak bývá u "kamarádění" to nezůstane...Film nepostrádá osobité kouzlo typické pro Buscemiho filmy, je v něm jeho svérázný humor, jeho životní zážitky a především on sám. (09.02.2009)

Pomalé tempo, celkem nic moc děj, velké drama v malém baru. Panoptikum trosek sedících každý den za barem a odpíjejících si z láhve života. Snaha něco s tím dělat už není dávno na prvním místě, jelikož už není proč. Vše za co stálo bojovat už ztratili, možná už i sami sebe. Buscemi ten problém neřeší, jenom to prostě natočil. Je to přesně mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec z neznámého důvodu volím čtyři. (02.02.2010)

Pro Tommyho je jeho nejmilejší bar druhým domovem. Nachází i ztrácí tu lidi, hojí si tu i dostává rány nebo naopak kašle na všechno a jen se s flegmatickým úsměvem veze, protože něco (někoho) mít je dřina a přijít o to, je tak "snadné". Čeká na štěstí, ale co je vlastně štěstí? Muška jenom zlatá a Steve Buscemi je zvíře. (24.08.2006)

Víc Zelenka než Jarmusch, hospodská historka bez přesahu o velkém sympatickém dítěti, které nemá jiné ambice než nějak proplout životem, slabochovi, flákači a lháři, tu a tam se projevujícím i jako citlivá lidská bytost, v lehce stravitelném, formálně nijak zajímavém balení, aneb poprvé jsem pochopil, proč lidi používají pojmy jako „figurkaření“ a „chcípáckej film“ v pejorativním slova smyslu. Koukalo se na to vyloženě příjemně, to zase ano, ale vykouřilo se to z hlavy už během závěrečných titulků. (02.11.2013)

V životě Tommyho Basilia by se našlo asi jen málo dní, kdy se nedotkl skleničky alkoholu, ale z medicínského hlediska se nejedná o alkoholika. Asi by se nenašla droga, kterou by nevyzkoušel, přesto by bylo nespravedlivé označit ho za narkomana. Tommy má jiný problém. Je jím rakovina vůle. Je to zkrátka slaboch, který se plácá od ničeho k ničemu a není schopen dát svému životu řád a jasný cíl. Čím dál tím zřetelněji cítí, že je něco špatně, ale jestli něco dovedl k dokonalosti, je to pocit sebelítosti a schopnost obviňovat ze svých neúspěchů okolí. Steve Buscemi tvrdil, že jeho hrdina má autobiografické rysy a že měl dost slušně našlápnuto k tomu, aby napodobil jeho postupný úpadek. Každopádně ho hraje skvěle a stejně skvěle napsal i scénář. Je silný v tom, jak je neuvěřitelně civilní a jak přirozeně působí dialogy i postavy, které Buscemi vypozoroval při svých hospodských jízdách. Můj nejmilejší bar je tragikomedie, kde nemusí režisér a scénárista v jedné podobě nic šroubovat a přehánět a přece nutí diváka k zamyšlení. Obejde se bez efektů, bez hrocení situací a stejně naprosto zřetelně cítíte, co chtěl sdělit. Celkový dojem: 85 %. (20.10.2016)