poster

Nenápadný půvab buržoazie

  • Itálie

    Il fascino discreto della borghesia

  • španělský

    El discreto encanto de la burguesía

  • Francie

    Le Charme discret de la bourgeoisie

    (Francie)
  • slovenský

    Skrytý pôvab buržoázie

  • anglický

    The Discreet Charm of the Bourgeoisie

Komedie / Drama / Fantasy

Francie / Itálie / Španělsko, 1972, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • gudaulin
    *****

    Spoustu návratů k filmové klasice a setkání s oblíbenými snímky mého dětství a dospívání doprovází rozpaky, protože už to jaksi není ono. Ty filmy na mě působí jinak a obvykle mnohem matněji, než jak jsem si je uchovával ve vzpomínkách. Tvorba Louise Buňuela představuje výjimku - je to stálice v mých libůstkách. V Nenápadném půvabu buržoazie prostřednictvím malé společnosti složené z typických příslušníků vyšších vrstev - podnikatelů, církevních činitelů, státních úředníků a jejich paniček - rafinovaně zesměšňuje establishment, jeho touhu po pohodlí a požitcích. Vybraná společnost se opakovaně schází k prostřenému stolu, ale Buňuel jim jejich konzumní touhy opakovaně překazí ať už vstupem nežádoucí osoby nebo nenadálou příhodou. Z každého záběru je znát, jak má Buňuel coby levičák k téhle vrstvě kritický odstup. Zlomyslně příslušníky společenské elity zesměšňuje, typická pro film je scéna, kdy velvyslanec ukrytý před teroristy pod stolem nevydrží a začne rukou šátrat po zákuscích, raději riskuje život, než by se vzdal pochoutek. Svůj strach ze ztráty tváře, z odhalení, že nic neumí, vtělí Buňuelovy postavy do surrealistického výstupu, kde se ocitají místo na banketu na divadelním pódiu a zdrceně přiznávají, že neznají text. Snovými představami je ostatně protkán celý film - Buňuel jako ryzí surrealista si hraje nejen se svými postavami, ale i s divákem. Je docela dobře možné, že celý film je vlastně jen snem jedné z postav zatížené špatným svědomím a pochybnostmi. Tenhle kousek natočil Buňuel už v závěru své kariéry, kdy toho měl hodně za sebou a na filmu je znát jeho jistá ruka a hodnotový žebříček. Oprávněně získal za svůj film Oscara i přes své provokativní chování a vymezování vůči Hollywoodu. Celkový dojem: 95 %.(11.9.2014)

  • kobejn
    *****

    Bunuelův "nejdiváčtější" film o tom, jak je někdy těžký najít restauraci, v který by se dalo v klidu najíst, o tom, že terorismus byl už tehdy v kursu, o tom, že sny jsou stejně reálné jako je realita snová, o tom, že lidi se v životě fakt hodně našlapou aniž by kdy došli k nějakému cíli a o tom, že vše je jen hra, i když to hra neni...a o spoustě dalších věcí...tento film mám velmi rád, ostatně jako téměř vše od Mistra Mistrů....miluju jeho velký nadhled a humor, je to my blood type, exactly.(1.2.2008)

  • Silas
    *****

    Pokud v Krásce dne sny pouze navodily atmosféru a decentně doplňovaly hlavní děj, zde jim Buñuel přikládá mnohem větší váhu a bezelstně stírá hranici mezi realitou a sny. Činí tak opravdu náramně, protože nemáte šanci během sledování odhadnout, co je skutečné a co ne (ostatně takové sny jsou u lidí nejhorší). Svým jemným humorem se vysmívá duchovenstvu a armádě - jako v pozdějším Přízraku svobody - a některé scény jsou dotáhnuty do naprostých absurdit (večeře v restauraci, kde ve vedlejší místnosti právě oplakávají zemřelého majitele). Buržoazie je podle Buñuela půvabná, a to daleko nápadněji, než by se mohlo zdát!(25.5.2006)

  • Marek1991
    **

    Umelecký film s dejom v snoch postáv, ktorý mal byť zrejme výsmechom z buržoázie. Mám rád filmy proti súčasným režimom a spoločnosti, ak pravdivo a trefne poukazujú na problémy spoločnosti, no nemám rád tie, kde cítiť nenávisť voči niekomu a proste je to len výsmech niekoho absurdnosťami, ktoré prakticky na nič trefne nepoukážu. Neoslovilo ma to s tou nemožnosťou zasadnúť k jedlu, zabitie kňazom vraha jeho rodiny, dialógy mi vtipné nepripadali, melancholickosť tam možno z časti bola, no celé si to išlo v mimoriadne nudnom tempe a príbehu a navyše nemám ten pocit, že by to nejako výrazne poodhalilo pózy ľudí, ich pokrytectvo. Prišlo mi to ako taká staršia nahnevaná produkcia na ľudí, ktorí by si zaslúžili poriadne naložiť.(23.6.2013)

  • Flakotaso
    ***

    Přestože jsem surrealista tělem i duší a přestože mám Luise Bunuela moc rád, tak mi Nenápadný půvab buržoazie příliš nesedl. Neustále jsem měl pocit, že Bunuel je zde ve své surrealistické fantazii mnohem umírněnější než ve svých starších filmech a snad i to je důvod, proč zrovna tenhle snímek získal Oscara. Stejně tak obrazově je na můj vkus až příliš "nenápadný". Snad až na dvě nebo tři scény mi tohle nic nedalo a tak nějak jsem se apaticky pronudil až do konce (i když závěrečná scénka s masem pod stolem byla výborná :). V porovnání například s Viridianou musím hodnotit pouze průměrně.(6.4.2012)

  • - Recept na suché martini, ktorý predstavuje jedna z postáv počas čakania na hostiteľov, je Buñuelov vlastný. (Georgei)

  • - Úvodná scéna vychádzala zo skutočnej príhody producenta Serga Silbermana, ktorú spomínal pri rozhovoroch s tvorcami. Stalo sa mu, že v deň, kedy pozval na večeru hostí, to zabudol povedať manželke, tak ako zabudol aj na to, že v rovnaký deň má večerať mimo domu. (Georgei)

  • - Ve filmu nezazní žádná hudba. (/Pablo)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace