Reklama

Reklama

Nenápadný půvab buržoazie

  • Francie Le Charme discret de la bourgeoisie (více)
Trailer 3

Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.
Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (4)

Trailer 3

Recenze (188)

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Luis Buñuel tak jak jej známe, prostřednictvím bizarních postav, dialogů a chování, tepající nejrůznější nešvary, se protentokrát zaměřil zejména na nejvyšší společnost. Takto je mi Buñuel nejmilejší a mám jej tak nejraději. Po Andělu zkázy a Krásce dne asi nejlepší film (plus samozřejmě Andaluský pes). ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Ze všech stran neuchopitelné a právě proto i zcela mimo mě. Pár scén pobaví nebo zaujme (hlavně divadelní sen), ale jako celek je Buňuelova bizarní výstava individualit jen zapomenutelným experimentem. Lehce provokujícím, lehce uspávajícím, nejvíce ale zbytečným. Jeho stěžejní role ve světové kinematografii mi tak asi navždy zůstane záhadou. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Spoustu návratů k filmové klasice a setkání s oblíbenými snímky mého dětství a dospívání doprovází rozpaky, protože už to jaksi není ono. Ty filmy na mě působí jinak a obvykle mnohem matněji, než jak jsem si je uchovával ve vzpomínkách. Tvorba Louise Buňuela představuje výjimku - je to stálice v mých libůstkách. V Nenápadném půvabu buržoazie prostřednictvím malé společnosti složené z typických příslušníků vyšších vrstev - podnikatelů, církevních činitelů, státních úředníků a jejich paniček - rafinovaně zesměšňuje establishment, jeho touhu po pohodlí a požitcích. Vybraná společnost se opakovaně schází k prostřenému stolu, ale Buňuel jim jejich konzumní touhy opakovaně překazí ať už vstupem nežádoucí osoby nebo nenadálou příhodou. Z každého záběru je znát, jak má Buňuel coby levičák k téhle vrstvě kritický odstup. Zlomyslně příslušníky společenské elity zesměšňuje, typická pro film je scéna, kdy velvyslanec ukrytý před teroristy pod stolem nevydrží a začne rukou šátrat po zákuscích, raději riskuje život, než by se vzdal pochoutek. Svůj strach ze ztráty tváře, z odhalení, že nic neumí, vtělí Buňuelovy postavy do surrealistického výstupu, kde se ocitají místo na banketu na divadelním pódiu a zdrceně přiznávají, že neznají text. Snovými představami je ostatně protkán celý film - Buňuel jako ryzí surrealista si hraje nejen se svými postavami, ale i s divákem. Je docela dobře možné, že celý film je vlastně jen snem jedné z postav zatížené špatným svědomím a pochybnostmi. Tenhle kousek natočil Buňuel už v závěru své kariéry, kdy toho měl hodně za sebou a na filmu je znát jeho jistá ruka a hodnotový žebříček. Oprávněně získal za svůj film Oscara i přes své provokativní chování a vymezování vůči Hollywoodu. Celkový dojem: 95 %. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Vzdor namířený proti autoritám symbolizovaným smokingy, uniformami a klerikami může mít i úsměvně absurdní podobu. Když si mám ovšem vybrat mezi filipikou s církví a buržoazií satirickým šlehem Luise Buñuela a třeba Monty Pythonova létajícího cirkusu, volím za všech okolností vždy ty druhé, jelikož britský sextet při použití obdobné formy a výrazových prostředků, byť ze zcela jiných uměleckých výchozích pozic, dokáže svou kritiku společnosti zalít tak chutnou omáčkou humoru a zábavy, že si při servírování Buñuelova menu připadám jak hrdinové jeho filmu - na konzumaci chutného pokrmu vůbec nedojde... ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Pitomci, podlézavci, pokrytci. Zbohatlíci, církev, armáda. Zas a znovu se schází a pořád jim to nevychází. K smrti je děsí, že by někdo mohl odhalit jejich pravé záměry. Nahromaděné lži vycházejí najevo ve snech, které jsou nakonec možná pravdivější než to, co je vydáváno za realitu. Bunuel natočil úžasně krutou komedii s poněkud surrealistickým nádechem. Jídlo, sex, sny a scény jako z artfilmu nahlíženého montypythonovskou optikou. Režie je obdivuhodně úsporná, může-li něco říct jedním záběrem, neříká to třemi. Pouze jsem si vždy nebyl zcela jistý, co vlastně říká, ale pokud zrovna ničím jiným, bavil mne film neustále svou podvratnou neodhadnutelností. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Šandík, Trainspotter, Vančura, troxor, tomtomtoma, pouler ()

Galerie (79)

Zajímavosti (10)

  • Úvodná scéna vychádzala zo skutočnej príhody producenta Serga Silbermana, ktorú spomínal pri rozhovoroch s tvorcami. Stalo sa mu, že v deň, kedy pozval na večeru hostí, to zabudol povedať manželke, tak ako zabudol aj na to, že v rovnaký deň má večerať mimo domu. (Georgei)
  • Ve scéně mučení vězně elektrickým pianem vylézá z nástroje hejno švábů. Tím se Buñuel otevřeně hlasí ke svému oblíbenému hmyzímu motivu, podobně jako scénou s mravenci ve snímku Andaluský pes (1929). (froston)
  • Název filmu je čistě náhodný a surrealistický, stejně jako jsou například Andaluský pes (1929), Zlatý věk (1930) či Anděl zkázy (1962). Buñuel a Carriere se rozhodli hledat titul v poslední den natáčení - ve stejný den, kdy shodou okolností zemřel de Gaulle. Film se měl nejdříve jmenovat Pryč s Leninem neboli Panna v hřebčinci, poté Šarm buržoazie, definitivní podobu pak ustanovilo přidání náhodně vybraného adjektiva discret čili nenápadný. (froston)

Související novinky

Projekt 100 pro rok 2008

Projekt 100 pro rok 2008

29.11.2007

V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných…

Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)

Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)

19.11.2007

Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s…

Reklama

Reklama