Mnichov: Na prahu války

Protahované, místy nudné a místy alibistické historické drama s přesným Jeremy Ironsem, mizerně obsazeným Hitlerem a závěrečnou štiplavou fackou Čechům. Nečekal jsem že si Británie bude pokorně sypat popel na hlavu. Úplně by mi stačilo kdyby se cudně zastyděli a zdůraznili obrovský rozdíl mezi "nepřijdeme Vám na pomoc" a "nesmíte se bránit, jinak budete Vy ti špatní". Pozice Británie nebyla jednoduchá. Kvůli pohraničním sporům se Britům do války nechtělo, a s appeseamentem měli bohaté zkušenosti, když strávili velkou část 19. století ustupováním sílícím USA, a nakonec se jimi nechali v pozici největší světové supervelmoci - ovšem vzájemné válce se vyhnuli. Pokus scenáristů udělat z Mnichova geniální strategický tah ovšem kulhá na obě nohy. Británie žádný čas nezískala. Německo bylo v době podpisu dohody jednoznačně slabší než v době vypuknutí Druhé světové války, a se stále rostoucím sebevědomím. Británie byla naopak demoralizovaná a půjčený čas vesměs promrhala. (01.02.2022)

Pro nás je Mnichov symbol zrady a národní mýtus, kterým dodnes poměřujeme naše postoje k ostatním státům, pro Angličany nejspíš ničím podstatným. Přesto natočili televizní snímek (emočně, výprava je naopak bohatá), který jejich roli v této historii vysvětluje, a samozřejmě i omlouvá a zdůvodňuje. Nejsem natolik znalá historie, abych mohla jejich vyprávění, které se od našich učebnic dějepisu podstatně liší, argumentačně vyvrátit. Snímek jako takový je ale slabý, nezajímavý, nemá v sobě příliš napětí, a kdyby to nebylo o Čechách, tak se na to ani nepodívám. SHRNUTÍ: Inscenace, která možná zaujme jedině potomky N. Chamberleina. (22.02.2022)

Tema, ktora je teraz aktualnejsia ako kedykolvek predtym, je spracovana oproti Harrisovej predlohe znacne zjednodusene, avsak za mna film ako celok bez najmensieho zavahania funguje. Lokalne publikum moze byt rozcarovane britskym pristupom k vykladu dejin a absencii akehokolvek ceskoslovenskeho prvu vo filme. Tu nejde o ziadny revizionizmus. Faktom zostava, ze prave preto ide o dohodu "o nas-bez nas", ktore sa vo velkych dejinach neraz vyskytuju. Historicky sme na prahu obdobneho geopolitickeho kolapsu a o to dolezitejsie je si uvedomit vzacnost toho, co dnes mame, zatial. 3,5/5* (25.05.2022)

Věděla jsem podle ohlasů, jak moc budu z celkového vyznění coby Čech naštvaná, přesto jsem do toho šla. Natočené je to poutavě, o tom žádná. Ale ten britský pohled a potřeba za každou cenu Mnichovskou dohodu nějak ospravedlnit, mě neskutečně vytáčí. A pokud to převedeme na současnou "diplomatickou" situaci kolem konfliktu Rusko vs. Ukrajina (aneb opět o vás bez vás), jen se zas a znovu ukazuje, že některé nejmenované státy jsou ochotny obětovat menší či méně důležité země, aby měly klid. Pokud tu i po 80 letech od dané události vznikne film, ve kterém chybí byť jen náznak sebereflexe, těžko čekat, že k podobným věcem nedojde znovu. (26.01.2022)

Komentář k filmu by bylo dobré začít (omlouvám se, poněkud obsáhlejší) exkurzí do dobové geopolitiky. Za vznik Československa v žádném případě nevděčíme Velké Británii, nýbrž politickému idealismu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a jeho představě o sebeurčení národů a snaze Francie obklíčit Německo spojeneckými státy, které mu znemožní pomýšlet na odvetu. Britové želeli rozpadu Rakouska-Uherska, které považovali za ideální útvar k udržení pořádku ve střední Evropě. Byli dědičnou monarchií a český nacionalismus házeli do stejného soudku problematických malých nárůdků, jako byli Irové, kteří jim tehdy těžce zatápěli. Civilizace pro ně končila v Berlíně a Vídni, o situaci ve střední Evropě se nezajímali a veškerou energii směřovali k udržení své rozlehlé koloniální říše. Ta se už tehdy dostávala do problémů, leckde vznikala národní separatistická hnutí a správa říše si žádala stále větší prostředky. Ve východní Asii hrozil vzestup Japonska. Britové a speciálně Chamberlain dlouhou dobu považovali nacismus jen za výhonek autoritářského nacionalismu, který tehdy konec konců v Evropě dominoval, a jeho revoluční radikalismus nedokázali předvídat. Britové nikoho nezradili, protože s námi narozdíl od Francie neměli uzavřenou spojeneckou smlouvu. Rozhodovat o cizích hranicích jim nedělalo žádné potíže (o nás bez nás), byli na to jako imperiální velmoc zvyklí. Ten, kdo zklamal, byla francouzská vláda, ale Francouzi ve 30. letech procházeli vleklou krizí a Daladier si spočítal, že bez pomoci Británie to nedá. A tak, i když si strategický rozměr porážky při obětování Československa spočítal, neviděl jiné východisko než se k Británii přidat. Film sám je studený jak psí čumák a leckde mu schází napětí, které by při špinážním dramatu člověk očekával. O nešťastné volbě obsazení postavy Adolfa Hitlera psali už mnozí. Hitler byl tehdy na vrcholu popularity i svých fyzických a duševních sil a s tím upírem Nosferatu, který nám předkládá snímek, neměl nic společného. Typově přesný je naopak Jeremy Irons v roli Chamberlaina, ale obávám se, že to je jediné, co divákům z dlouhodobého hlediska utkví v paměti. Osobně nemám rád, když se v realisticky tvářícím historickém dramatu objevují pitomosti typu útoku esesáka na člena britské diplomatické mise na vrcholném setkání při mnichovské konferenci, kam se soustředila pozornost světové veřejnosti. Ten by mohl považovat za obrovské štěstí, pokud by skončil pouze v koncentráku a nikoliv rovnou před popravčí četou. Celkový dojem: 55 %. (23.02.2022)