Megan Leavey

Nepřesvědčilo mě to... Taková láska a to závěrečné setkání? Takhle se pes, kterej dlouho neviděl svýho páníčka nechová. Rexík vypadal, jako by trpně držel a už už čekal, až dostane cukřík a bud moct odběhnout. Nebylo to uvěřitelný asi i proto, že to bylo strašně zkratkovitý, psychologický posun postav je fajn, když jim dáte čas a prostor. Jsem si jistá, že bych si byla příjemně užila jak chvíle sbližování se psem na cvičáku i operace v terénu, kupodivu i vztah s Mendesem nebo jak se jmenoval (a to je divný, rotože obecně mě tyhle věci spíše překážejí) Prostě bych si to užila víc, kdyby to bylo delší a propracovanější. Takhle to byl jenom letmý přelet nad psí boudou bez šance na vplyutí do děje.... (02.10.2017)

Nie som vyslovene sklamaný, ale určite sa z tohto zaujímavého životopisného príbehu o láske zvieraťa k človeku dalo vyťažiť podstatne viac. Moc uťahané a často zbytočne komótne čoho dôsledkom bol výrazný pokles na atraktivite a pútavosti snímku. A určite by som sa tejto výnimočnej dvojici venoval trochu podrobnejšie a z ich spoločného života by som divákovi ukázal viac, hlavne v tých vojnových podmienkach. Tam len mesiace plynuli, plynuli a ani sa človek nenazdal a za pár minút boli doma. A práve to bola tá najzaujímavejšia časť. Posledná tretina snímku už je len o tom, ako sa Megan snažila adoptovať toho psíka, čo ale bohužiaľ často skĺzavalo k nude. Lepší priemer. 65/100 (14.09.2017)

Necelou hodinku a půl to bylo docela fajn válečné dobrodrůžo o holce a psovi. Hodně dělal neokoukaný námět, protože narozdíl od těch policejních vojenští hafani zatím nedostali tolik prostoru, ale bavil mě i do určité míry pohodový průběh, což by byl pro válečné filmy obecně handicap, ale tady to beru jako plus. Možná je to dáno tím, že tu neteče krev a vlastně se tu ani neumírá. Jenže v posledních třiceti minutách se to zvrhlo. Já sice chápu, že člověk si se zvířetem dokáže vytvořit pouto, ale to, co měla hlavní hrdinka se svým psem bych nazval nezdravým vztahem. V kontextu s tím, jak se chovala k vlastní rodině, to působilo silně protivně. No a pochopitelně došlo na mraky patosu v té nejhrubší podobě se salutováním a masovým tleskáním. Škoda. 60% (10.04.2018)

Jaj, jaj.. Skutočný príbeh... A k tomu o zvieratku... Nehovorím, nie je to zle nakrútené, no niektoré momenty sú na môj vkus až príliš prvoplánové, ale zase na druhej strane, akčné scénky aj tie dramatické sú zvládnuté perfektne. Moja žena išla do kolien, no mne tie úmyselné srdcervúce scény skôr prekážali. Tým, že je divák zvyknutý viac na násilie na ľuďoch, voči zvieratám má menšiu rezistenciu, takže stačí keď tu tento Rexi iba zakopne a už tečú divákom slzy. 2,5* je moje výsledné hodnotenie hoci akceptujem aj vyššie. Má to svoje kvality, no až na výnimky mi podobné Patriotické filmy nezvyknú sadnúť. (27.11.2018)

Nerozumiem, ako sa súdna žena môže nechať naverbovať do armády a k tomu ešte do tej útočnej, teroristickej, americkej. To je asi jediná armáda na svete, ktorá aktuálne "bráni" svoje hranice tisíce míľ od vlastného pobrežia niekde na strednom Východe. Vymývanie mozgov však funguje a tak sa útle, milé, nežné ženy ochotne nechajú vtiahnuť do systému buzerácie na úrovni otroctva. Celý film je samozrejme zameraný na psa a tak to je pekne vopred pripravené na ľútosť, slzy, pátos. Psy máme skoro všetci radi, len si skúsme uvedomiť, o čom ten film je a čo vlastne americký pes robil v Iraku. V krajine, kde ani za 20 rokov stále nenašli tie sľubované chemické zbrane a Husajn pritom už dávno odvisel. Americký patriotizmus je tu zaoblený do súcitu k psovi. No a Kate Mara s rozpustenými vlasmi to sa dá. Ale v debilnej vojenskej čiapke to je niečo strašné. (18.04.2020)