Horečka stoupá v El Pao

Film, na jehož podobě se možná až příliš podepsaly peníze a přání mexických koproducentů, celým svým stylem a formou filmové řeči naznačuje, že nástup moderní kinematografie v polovině minulého století nebyl snadný. A to ani tehdy ne, když se ho ujal tvůrce světového jména a věhlasu, jakým byl a zůstává vynikající Španěl Luis Bunuel. A přesto, že herecké obsazení filmu je vynikající. Nejméně snadnou úlohu měl Gérard Philippe. Odmyslíme-li si skutečnost, že únava, která viditelně ovlivňuje jeho herecký projev, byla projevem již militantní rakoviny, které za několik měsíců po natáčení, ještě před koncem roku tento skvělý umělec podlehl, to, co mu bylo namítnuto, nebyl živý člověk, ale schéma ideálního hrdiny zakládaného z romantické množiny ještě byronovského typu. Podstatně věrohodněji vyznívají postavy jak Marie Félixové, tak Jeana Servaise, které spojuje bez ohledu na jejich citové projevy a vášně bezuzdná touha po moci a do očí sršící sebestřednost. V Bunuelově filmografii EL PAO určitě nepatří k vrcholným výkonům. Ale právě proto, že je točil tvůrce Bunuelova formátu, dílo, kterému vdechl život, nepatří přes nepopiratelné slabiny k tuctovým produktům světové kinematografie hraného filmu. Skutečnost, že se pokouší zpracovat tehdy spíše ještě tabuizované téma odvrácené tváře Latinské Ameriky, jen dále zvyšuje tuto jeho hodnotu i pro soudného současného filmového diváka. (27.11.2009)

Od Luise Buňuela se zkrátka čeká originalita a rafinovanost, takže hodnocení v případě tohohle kousku, který je víc posunutý vzhledem ke své romantické linii k hlavnímu proudu, je trošku střízlivější, ale já byl spokojený. Buňuel se dlouhodobě pohyboval v latinské Americe, znal mentalitu tamních lidí a podstatu fungování politického systému jako své boty a na snímku je to znát. Je v tom kousek samotného Buňuela, kousek Marqueze zbaveného nadstavby magického realismu a kousek starého dobrého Benito Travena a jeho Diktatury. Když jsem byl na střední škole, hodně jsem se o kulturu a dějiny latinské Ameriky zajímal a tenhle film myslím dobře vystihuje atmosféru tamních režimů v 50. letech. Dramatická linka je vyhrocená a na konci filmu čeká hrdinu hodně těžké rozhodování, kdy žádná z možností není čistá. Celkový dojem: 75 %. (26.05.2009)

Snaha vytvořit politické drama s vazbou na společensky – morální vývoj postav vyšla v tomto filmu tak napůl. Za jasnou nevýhodu považuji fiktivnost příběhu, ostrova, postav a událostí. Chtě nechtě se tak setkáváme s mělkostí příběhu v detailech, které nemají oporu v obrazových souvislostech, historii a hlubší znalosti prostředí. Největší oporou filmu je Gérard Philipe, jehož postava zároveň dostává nejvíce pozornosti ve scénáři. Postava Ramóna Vásquese prodělává zajímavý vývoj spojný s politickou kariérou, kterou bere jako nutné zlo. Stále více si uvědomuje postupnou ztrátou osobních hodnot a zásad. Cítí, že proti tomuto trendu je zcela bezbranný a stále musí vybírat mezi menším a větším zlem, což je asi hlavním sdělením filmu. Jeho vztah s Inés mi přijde málo přesvědčivý. Zlatý fond světového filmu, ale co naplat. Buňuel natočil mnohem lepší filmy. 60% (10.07.2011)

Politická ľúbostná dráma je jedným z posledných filmov Buňuelovho mexického obdobia lemovaného rokmi 1948 -1960 a je zároveň posledným filmom herca Gérarda Philipa. Ani v jednom prípade nemožno hovoriť o nejakom umeleckom vyvrcholení. Režisérove mexické filmy, napriek istej zaujímavosti, väčšinou postrádali buričskú provokatívnosť jeho prvotín. Surreálne prvky sa v tomto filme dajú skôr odtušiť, typické režisérove obsesie sú veľmi slabo patrné (nežné scény tyranského guvernéra s vtáčikom, ženské vyzliekanie). Gérad Philipe pôsobí unavene a napriek snahe do úlohy postupne ničeného idealistu celkom nezapadol. Naproti tomu jeho milenka v podaní Maríe Félixovej sa úlohy zhostila s primeranou gráciou osudovej ženy so zvodným čarom. Hoci názov filmu naznačuje a herečka v hlavnej úlohe horkokrvne bojuje, o žiadne horúce dielo nejde, skôr o moralitu o tom ako vstup do politiky často ničí v mene uskutočnenia ideálov dobré predsavzatia, vzťahy a nakoniec aj osobnosť a vnútro človeka. (27.09.2005)

HOREČKA STOUPÁ V EL PAO (1959) je politické melodrama s výrazným francouzským prvkem (Gerard Philipe v hlavní roli potichu mluvícího idealisty uprostřed reálné politiky malého vězeňského ostrova): slušný film, žel politický ve smyslu tradičního rétorického dilematu ideálu vs. reality (byť bez těch nejsnazších klišé) a melodramatický spíš jen z povinnosti, navíc s oběma rovinami spojenými více mechanikou zápletky než z přesvědčení. Ovšem výrazným, živým kontrapunktem dvojice poněkud sošných milenců se stává Jean Servais (v roli zdánlivě cynického reál politika), tehdy už starší francouzský herec se smutnýma očina, kterého by poučení pamětníci měli znát z hlavní role kultovní kriminálky RIFIFI. (15.03.2008)