Němá tajemství

První půlku to skvěle frčí, hlavně protože člověka baví snaha se zorientovat v tom, co se teda přesně stalo. V půlce filmu tomu ale dost spadne řetěz a už nepřichází nová odhalení, jen se přešlapuje na místě. Nějak to v duchu pořád srovnávám se starší Nevinností, kde ty twisty padaly až do konce - tady je ale druhá půlka jen taková statická pauza, kterou musíme jenom pročekat ke středně očekávatelné pointě. Na poměry českého filmu to ale skvěle vypadá a zní, herecky výborné a dialogy taky super odposlouchané, takže i přes drobné brblání dávám 4*. (30.04.2024)

Otázka kdo zabil hendikepovaného nemohoucího mladého veterináře, zda mnaželka, milenka, nebo matka není nakonec složitá, ale v tomhle komorním intenzivním psychologickém dramatu jsou na prvním místě famózní herecké výkony a technická stránka, kdy to vypadá jako evropský film na úrovni, a mne uchvátila ta kamera. (04.03.2024)

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)

Tak se to tak stalo, že jsem viděla prakticky hned za sebou dva loňské filmy Tomáše Mašína. A musím tedy říct, že výrazně více než Bratři mě okouzlila Němá tajemství. Film, který je skvěle natočený i zahraný úplně od všech, kdo se v tom objevují (přeji českého lva za vedlejší ženskou roli Mileně Steinmasslové, skvělé byly i Magdaléna Borová a zejména pak Jana Plodková, trošku se, zdá se mi, zapomíná na Mariána Mitaše, který to měl podle mě extrémně těžké a vypořádal se s tím na výbornou - alespoň nominaci na nějakou hezkou hereckou cenu by si více než zasloužil). Snímek chytře kombinuje vztahové drama s krimi zápletkou, nouze není ani o tajemství, ani o mlčení (název je dosti výstižný). Diváka to udržuje po celou dobu zaujatého tím, co se před ním odehrává a postupně rozkrývá, zvědavého, jak se to nakonec vyvine (první "minizápletka" byla za mě předvídatelná, jsou tam ale pak další, které už jsem tak rychle neodhalila, takže se u mě dostavovaly pocity napětí i drobné šoky). Na atraktivitě snímku také např. přidává, že prakticky všechny hlavní postavy jsou "hozené" tak, že je můžete v dílčích momentech chápat a pak zase nechápat, fandit jim, litovat je, nejsou prostě černobílé, jsou to lidé, kteří mají své klady i zápory, tajemství, s nimiž se odhalují i skrývají, vzájemně potkávají i rozcházejí a musí na sebe, ač to pro ně není vůbec jednoduché, nějakým způsobem reagovat... Svým způsobem se Němá tajemství dají považovat i za osvětový počin - mimo jiné si vybírají dosud nepříliš známé a nezpracované téma a nahlédnout na něj dávají takovým způsobem, že člověk tu tíseň, hrůzu člověka trpícího daným onemocněním chvílemi pociťuje až fyzicky. A nezprostředkovává to jen pocity pacienta, v jedné ze svých rovin film ukazuje, jak extrémně náročné to může/musí být pro jeho blízké. A to by tu ani nemusela být tajemství, která si po jejich odhalení už nemůžete vyříkat... Nebýt toho, že se mi na konci trochu obtížněji věřilo vývoji některých postav (nechci příliš prozrazovat), šla bych na nejvyšší počet hvězdiček. Takto dávám silné 4 a 80 % a všem vřele doporučuji podívat se. Silný film, který ve vás, troufám si říct, na dlouho něco zanechá... (10.03.2024)

"Ty bys s tím musela žít ještě dlouho." - Mašínův film v sobě atraktivním způsobem snoubí romantické drama s psychologickým krimi a díky dobře napsaným a uvěřitelně zahraným postavám zanechají Němá tajemství v divákovi silný dojem a donutí ho se zamyslet nad zobrazeným příběhem. Žádná ze čtyř "hlavních" postav - Erika, Martin, Jana a Dana - nepůsobí černobíle a tvůrcům se podařilo vytvořit okolo každé z nich uvěřitelný minipříběh, který odůvodňoval a pomalu odkrýval jejich pohnutky. Dva v ději obsažené plot twisty nepůsobí nijak překvapivě, protože je divák tuší už nějakou dobu před jejich odhalením, což ale nevnímám negativně. Mašín s Nellis mi totiž naservírovali kvalitně napsaný film, který mě díky příběhu (chválím problematizování nepříliš častého tématu afázií), nelineárnímu vyprávění a kriminalistické zápletce dokázal pohltit po celou dobu stopáže - a to se počítá. V neposlední řadě chválím na české poměry nadprůměrnou hudební stránku. (08.09.2023)