Suzume

Po třech letech další Šinkai, jehož fikčním světům vládnou barevné oblohy, dění je zasazeno do kontrastu venkova a velkoměsta, japonské reálie jsou převedeny na jedničku, vyskytují se tam přírodní katastrofy a hlavní roli hrají chlapec a dívka. Kdo by to čekal. Šinkai je však jedním z tvůrců, kterým se daří držet se zuby nehty svých bytostných trademarků, avšak zároveň se přitom výrazněji nevykrádat a udržet divákův zájem o svou nadcházející tvorbu. Oproti předchozím dvěma filmům tak stojí za zmínku, že Suzume no todžimari je v podstatě road movie, jehož hlavním tahounem děje je emancipovaná hrdinka, jejíž přirozenosti a nasazení nelze nefandit, děj je oproti předchozím dvěma snímkům citelně vážnější, téma přírodních katastrof v Japonsku je rovněž akcentováno silněji a příběh čerpá mnohem více z japonské mytologie. Líbí se mi, že snímek působí promyšleněji než ty předchozí, ale zároveň stojí pevně na zemi a není žádným nepřístupným, do sebe zahleděným artovým filmem. Kimi no na wa. to sice v intenzitě emocí nepřebilo, ale Tenki no ko ano a věřím, že tento film by mohl oslovit právě ty, kterým předchozí dva snímky kvůli své zasněnosti a létání v oblacích (přeneseně, ale i doslova) nesedly. Tady se vydáváme z Kjúšú přes Šikoku a Tokio až do Tóhoku, slyšíme nejrůznější nářečí, poznáváme velký kus japonského venkova včetně míst, která mají svá zlatá léta dávno za sebou a na která se už téměř zapomnělo, a přitom uvěřitelně dospíváme. Právě větším přesahem do současných problémů Japonska tady trochu větřím oscarové ambice. Lepší 4*. (Viděno v Shinjuku Piccadilly, Tokio, 11/2022.) (22.11.2022)

Tak nevím, byla to pohádka? Po odchodu z kina jsem byl trochu paralyzován rezolutní odpovědí mých společníků, že jim to jako pohádka rozhodně nepřišlo, za mě tedy film, kde zlo je poraženo (dobře zde jen uvězněno) a láska vše vyřeší (ledy roztaví) trošku tak působí. Navíc mi zákonitosti světa zde přišly hodně vycucané z prstu, pomineme-li (opět dle mého typicky pohádkové) věci, jako že brána do podsvětí je ve formě zcela obyčejně vypadajících dveří, a lidi se lusknutím prstu mohou proměnit v židle, spíše mi vadily prvoplánové věci, kde scénáristé mění pravidla hry, jak se jim to zrovna hodí, červ je sice neviditelný obyčejným lidem a postavy po něm mohou šplhat nebo se jím propadat, když je potřeba dramatická scéna, ale zároveň způsobuje při dopadu zemětřesení, SPOILER: kočka nás celou dobu přesvědčuje o důvodu nemožnosti záchraně hlavního hrdiny, ale jakmile opravdu umře, pak bez potíží vše zachrání přesně tím způsobem, co předtím nebyl možný. KONEC SPOILERU Technická stránka filmu byla ale jak je u filmů od Šinkaje zvykem celkem působivá až na pár drobností, jako nepříliš hezky vypadající pohybující se 3D postavy v pozadích. Soundtrack nenadchne neurazí. (26.07.2023)

Tak tohle byla naprostá pecka s pro mě nejsilnějším a nejoblíbenějším nosným tématem, které samozřejmě není hned na začátku jasné, ale o to víc mě to na konci moc dostalo. Ano, je to obalené v těch nádherných barvách a celkového vizuálu, sympatických postavách, skvělé hudbě a poutavého fantasy základu, ale furt se to tím tak nenápadně valí....byl to moc krásný film. A bylo strašně fajn na chvíli vypnout a užít si to :) (24.07.2023)

Konečně film Šinkaie Makota, který se mi opravdu líbil! Tentokrát s hlavní hrdinkou podnikneme cestu za vyrovnáním se s minulostí, za rozpomenutím, osobním růstem a sebeurčením. A není to jen cesta v tom vnitřním slova smyslu, ale i cesta skutečná – film je totiž v podstatě road movie. Skrz filmové plátno se divák podívá do nejrůznějších koutů Japonska, od hrdinčina domova na Kjúšú, přes ostrov Šikoku, dále do Kóbe a do Tokia a nakonec až na sever do oblasti Tóhoku, tedy hrdinčiny původní domoviny. Filmu se daří být jak zábavnou road movie (obzvlášť pobavila postava Serizawy, ale film má celkově mnoho vtipných momentů), tak mysteriózním filmem spojeným s japonským folklórem, a do třetice také osudovou love story. To vše najednou a přitom to nepůsobí přeplácaně a funguje to. Je skoro s podivem, že tentokrát se Šinkaiovi podařilo udržet i sentimentalitu na uzdě – říkám „s podivem“ nejen vzhledem k jeho předchozím dílům (u kterých jsem často měla pocit, že tlačí na city víc, než je nutné), ale i vzhledem k zásadnímu motivu tohoto filmu, kterým je samozřejmě zemětřesení a tsunami v Tóhoku (2011) a potažmo motiv katastrof obecně. Přehnaná melancholičnost nad smutnými životními ztrátami se proto skoro nabízí, ale jsem ráda, že tento film balancuje mezi emocemi tak akorát, aby dokázal dojmout přirozeně a bez nátlaku. A to je samo o sobě umění, kterého si cením. Ukázkou, že ne vždy se to podaří, je ostatně jiný nedávný japonský film Tenmasó no sanšimai, který taktéž šel do kin tento měsíc a taktéž odkazuje na katastrofální události v Tóhoku na jaře 2011. Očividně se z této pohromy stal námět, ke kterému se japonská filmografie bude v rámci vyrovnání se s událostmi i nadále vracet. Šinkai naštěstí odkazuje na Tóhoku velmi citlivým a zároveň sugestivním způsobem. Mimo téma a příběh je nutné vyzdvihnout i nádherné vizuální detaily. Bavilo mě sledovat nejrůznější drobné odkazy na místní reálie, produkty, atp. Mnohdy se něco jen mihlo, ale právě ten smysl pro detail byl úžasný. Osobně mě třeba potěšilo vyobrazení některých míst v prefektuře Ehime (na Šikoku), které jsem sama měla příležitost v létě navštívit. A třešnička na dortu je hudba v čele s ústředním tématem. Pokud jsem si správně všimla v závěrečných titulcích, na tvorbě hudby se podílela naše pražská filharmonie, což mě jako Čecha samozřejmě taktéž potěšilo a zahřálo u srdce. Suzume no Todžimari mě ve všech ohledech mile překvapilo – velmi dospělý, poutavý a propracovaný anime film, který pobaví i dojme.  Za mě nejlepší Šinkaiovo dílo. (Viděno 14.11.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,5★)~ (30.11.2022)

Romantická linka ani doprovodná hudba mě sice neuchvátila tolik jako u Your Name, ale výchozí premisa je rozhodně zajímavá. Středoškolačka Suzume se jednoho dne seznámí s mladíkem, který hledá dveře - portál do jiného světa. Dveře musí udržovat zamčené, aby se do současného Japonska nedostali červi způsobující ničivá zemětřesení. Mladík je ale zaklet do podoby dětské židličky a Suzume musí vyrazit na dlouhou cestu napříč Japonskem, aby ho vysvobodila. Žánrově se tedy jedná tak trochu o road movie s fantasy prvky, roztomilým kocourkem a mluvící židličkou. Tohle anime tedy není jenom pro dospělé, zaujme jistě i trochu větší děti, zkuste to :). (01.08.2023)