Sisu

Topili ho, věšeli ho a stříleli po něm v plných dávkách. Chrabrý vysloužilec finského elitního komanda má v sobě pořádnou dávku nesmrtelnosti. A nyní s tlumokem plného nalezeného zlata míjí menší kolonu po zuby ozbrojených nacistů. A ti dychtí po jeho zlatě. Je v podstatě jedno, v jakém letopočtu se film odehrává. Klidně by se osvědčil i středověk nebo blízká budoucnost, a vyšlo by to nastejno. Režisér a scenárista Jalmari Helander zvolil rok 1944 a nacisty, takže film nabral tímto na atraktivitě. A také na značné akčnosti a krvavosti. A celý film je velmi jednoduchý. Jede od počátku na plné obrátky. Je rozdělen do kapitol, které nesou svůj název, ale rozhodně na tom vůbec nesejde. Důležité je režijní zpracování, které je excelentní. Helander si vyhlédl do hlavní role Jormu Tommilu. Není to žádný mladík, takže někdo může mít problém s jeho ročníkem narození, ale chlápek po šedesátce se drží statečně. Likviduje nácky na nejrůznější brutální způsoby, vůbec nikoho nešetří a stala se z toho pěkně krvavá podívaná. Jeho protivníka, velitele nacistů, hraje norský herec Aksel Hennie a své role se také zhostil skvěle. Nacisti působí hrozivě a urputně, někdy jsou i tak trochu legrační. A také nesmíme zapomenout na sličné vězenkyně, které ve svém vojenském autě převážejí, které později výrazně zasáhnou do děje. Film se absolutně nezaobírá nějakou stavbou dialogů. Při každé možné příležitosti se vrhá do víru akce. Helander neměl doposud štěstí na nějaký výrazný film. Jeho předchozí snímky Sejmi prezidenta a Rare Exports působily dost zapomenutelně. Tenhle počin je rozhodně jeho vrcholem. Stačilo přijít s jednodušším pojetím, mít dostatek financí na efektní brutální scény a disponovat také režijním talentem. A vzniklo dílo, co nabízí až bizarně nesmrtelného hrdinu, kterého nedokáže zpacifikovat ani nemilosrdné esesácké komando. Tak mu to přejme a nesmějme se mu, co všechno dokázal přežít.  A Sisu to je takový překladatelský oříšek. 10/10 (19.05.2023)

Láska ke splatteru a John Wickovský kult osobnosti v luxusním finském podání. Krásně syrová řezanice která nikam nespěchá, každý brutální kill a každý nasraný škleb hlavního démona z pekel, živoucího ztělesnění všeho Finska, se tu náležitě vychutnává. Členění do kapitol a krásně přepálené gore evokují Tarantina, ale ten právě ten pomalejší styl filmu evokuje spíš spaghetti westerny. A všechna čest autorům že zvládli takovouhle stylovku, a ne jen prázdné exhibování bezuzdného násilí a nekorektnosti jak se to v podobných filmech nezřídka děje. Jen humoru by mohlo být trochu víc, hlavně v první půlce, která se místy vleče až trochu moc. Ale poslední třetina, kdy už náckové konečně jenom zoufale utíkají a je jich stále míň a míň, ta už je perfektní. 8/10 (19.05.2023)

„Opravdu věříš, že je nesmrtelnej?!“ - „Ne. Jen odmítá umřít. Ve Finsku pro to máme slovo, ale nedá se přeložit. Tady nejde o to, kdo je silnější. Je to o tom se nevzdat. A on to nevzdá. Nikdy.“ Krátký mapový úvod i neznalého diváka rychle vpraví do děje. A hned první souboj publiku ukáže, že ho čeká řádně krvavá podívaná. Jenže od chvíle, kdy si Aatami udělá z rýžovací pánve neprůstřelný pancíř, člověku dojde, že na autenticitu a uvěřitelnost se tu vskutku hrát nebude. A postupně se tvůrci už ani nesnaží předstírat, že není nesmrtelný. A tak nám předvede, že disponuje žábrami, na souši zas může zřejmě dýchat kůží (ostatně, kdo by si nedal šlofíka s utaženou oprátkou na krku, že), pro jeho záda není nic příjemnějšího než projížďka pod náklaďákem…a řadu dalších kouzelnických triků na své velmi přímočaré až fádní cestě za pomstou. Z hlediska brutality, boje a atmosféry jsem ještě byl docela spokojen, na vše ostatní mi postupně nestačila ani koňská dávka nadhledu. Bohužel jsem u filmu nedokázal zcela vypnout, takže za mě jen slabší průměr. (27.05.2023)

„Kostěj láme náckům kosti... bez nadsázky, bez radosti.“ Neuvěřitelné a úžasné... kolik lidí zde papouškuje slovo nadsázka, jehož význam jim očividně zcela uniká. Jistě, i nadsázka se za polárním kruhem dá najít, například u Wirkoly..., Ale u Helandera? Tady se vše bere smrtelně vážně. A do toho zničehonic  nesmyslná až trapná ptákovina s krumpáčem a letadlem, houby nadsázka, spíš nepovedená odbočka do... parodie? A teď přiložíme k očím OKULÁRY TRIEDRU: [][] Co to tam v tundře vykopal, dědek Omnibus? ΩΩ Alle unsere Minen. ΩΩ Zehn Stangen Pferdesalami. ΩΩ Röster für einen nutzlosen Hund. ΩΩ Joukko suomalaisia ​​huoria, bohužel děvčat studenějších než chlupy na koulích nahého dědka Kostěje. [][] Byť s rape-revenge náckem, přivázaným mstitelkami k hlavni tanku. Finská vodka? Nur 50%. Scheiße! Ale dám 60, neb předešlou objednávku (vražedného nahého dědka) firma Helander vyskladnila správně. O Vánocích pak moje děti radostně výskaly u velké přepravní bedny, s divoce vrčícím Santa Clausem uvnitř. (20.05.2023)

Zabíjanie náckov v atmosfére skoro westernu, to pobaví mnohých, hoci namiesto výbuchov a streľby ja uprednostňujem skôr krompáče do chrbta a iné masážne salóny. Bol to však silne krvavý zážitok spojený s brutalitou, niekedy až prílišnou a až nadľudskou, skoro mytologickou, kde dej začínal rýchlo pripomínať niečo ako starú počítačovú hru. Režisér sa inšpiroval Rambom jednotkou a je to dosť vidieť. (02.05.2023)