Клондайк
Klondike
Klondike
Klondike
Režie:
Maryna HorbačScénář:
Maryna HorbačKamera:
Svjatoslav BulakovskijHudba:
Zviad MgebryVOD (1)
Obsahy(1)
V červenci 2014 ještě mnozí věřili, že se situace na Donbasu brzy uklidní. I Irka, přestože má brzy rodit, zatvrzele odmítá opustit svůj dům. Netuší, že uhájené právo tu zůstat ji bude stát obrovskou cenu. Emočně rozpolcena mezi pasivně proruským manželem a aktivně antiseparatistickým bratrem, začíná chápat zákonitosti války příliš pozdě. Sugestivní drama založené na skutečných událostech prezentuje Maryna Er Gorbač v naprosto suverénním podání, které na MFF v Sundance stvrdila cena za režii. Drama matky zodpovědné za budoucí život nahlížíme v promyšlených kompozicích, jež v každém záběru dosvědčují hluboce destruktivní charakter války. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (21)
"Berou nám práci a přišli nás vyžírat, přitom u nich žádná válka není!", zvolá průměrný český deZolát a vyleje si do xichtu dvoulitrovou PETku Braníku. Stěží zvládl výuční list, poslední, oč má zájem, je pracovat, a Dombas píše podle vzoru bimbas, ale perfektně se orientuje v mezinárodní politice a přesně ví, kdo koho utlačoval a proč hodný dědeček Putin posílá stovky tisíc soudruhů do mlýnku na maso. Je samozřejmě čirou náhodou, že do puntíku papouškuje ruZkou propagandu ze Sputniku a kdo to nedělá, ten má vymytý mozek. Tak heil Rajchl, debile! ()
Děsivý, sugestivní a nesmírně autentický portrét o konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou [respektive o situaci na Donbase], který na velice minimalistickém měřítku vypovídá o tomto velkém tématu. To vše zprostředkované díky odtažité a chladné formě [jmenovitě díky kameře která má mnohdy až observační charakter, což se pojí i s extrémně dlouhými záběry a minimem střihů celkově], a který jak na narativní tak stylistický úrovni originálně pracuje s jednotlivými prvky, nuancemi a poetikou protiválečného filmu.... o to víc děsivý je, jak moc je mrazivě aktuální. ()
Bravurně natočený a emočně vyčerpávající výjev ze separatistického doněckého území Ukrajiny, kterým roku 2014 otřásl pád sestřeleného boeingu s 280 civilisty na palubě. Celých 100 minut jsme perspektivou navázáni na ukrajinskou manželskou dvojici Irku a Tolika, jimž vychýlená střela poničí část obydlí a kteří se ocitají na nepředvídatelném a ideologicky neuchopitelném území válečného konfliktu. Tolik zaujímá pasivní pozici a neváhá spolupracovat s ruskými okupanty, aby zajistil sobě i ženě bezpečí. Jeho švagr je naopak striktní antiseparatista a mezi nimi stojí těhotná Irka, která si musí zachovat racionální pohled a nepředstavitelný tlak ustát se vztyčenou hlavou. Maryna Horbač využívá dlouhých kompozic s pomalu se pohybující kamerou, která rozebírá prostor ve dvou plánech – v popředí sledujeme některou z postav a v pozadí se odvíjí akce, často jen akustické, z nichž nám naskakuje husí kůže. Subjektivní perspektiva sice nemá až takový účinek jako v klasice Jdi a dívej se, ale Klondike je přesto sebevědomá a skvělá filmařina, která hrůzu války podává s chladnokrevnou neústupností. K tomu, abychom se o hrdiny báli, nepotřebuje kulometné salvy ani manipulativní zvraty. Závěr je sice až příliš symbolicky inscenovaný a tlačí nás k jednoznačné reakci, ale jinak vítězí vědomí, že takhle nějak to skutečně probíhalo (a probíhá). 85 % ()
O čo horšie sa na to pozerá, keď ide o našich susedov, a pri skutočnosti, že rokom 2014 nič neskončilo, iba sa začalo. Klondike je minimalistickým vyobrazením prežívania vojnového konfliktu z pohľadu troch členov rodiny, ktorí sa na vec pozerajú odlišne. Irka by chcela zo všetkého najviac zostať doma a zabudnúť na to, čo sa deje. Jej manžel pomáha separatistom, aj keď nie je s ich motiváciami úplne stotožnený. Irkin brat separatistov naopak nenávidí a opovrhuje svojím švagrom. Rozbeh je trochu pomalší a niektoré scény by som si vedel predstaviť natočené trochu emotívnejšie. Najviac by som však vyzdvihol geniálnu kameru, civilné výkony a perfektné finále s hláškou, ktorá mi utkvela v hlave. „You are not separatist. You are slave.“ ()
Asi mě to nakonec tolik neoslovilo ani jako ženský pohled na válku, ale zobrazením toho, jak lidé náhle přišli o jakoukoli možnost rozhodovat o vlastních životech. Oceňuji i výbornou práci s prostorem, kde se v mnoha scénách odvíjí důležitý děj v popředí i vzadu za hlavními postavami. ()
Hlavní hrdinka Irka, dva měsíce před porodem, bojuje za své právo zůstat doma... Její naivní a latentně proruský manžel, který se kamarádí s přihlouplými doňeckými separatisty, kteří mu sebrali auto a zbořili půl rodinného domu, se Irku snaží dostat do Ruska. Irčin bratr, voják ukrajinské armády, zase z nově okupvané a stále neprodyšněji uzavřené Horlivky do Kyjeva. S příchodem ruských vojáků po sestřelení dopravního letounu pak rodina postupně přichází nejen o zeď, auto nebo krávu, ale i o svobodu. Vše vrcholí poměrně šokujícím závěrem, u kterého to v kinosále dost zašumělo. Rozbitý dům umožňuje divákovi sledovat jak to, co se děje v popředí, tak to co se děje v otevřené krajině v kopcích za zbořenou zdí obýváku. Depresivní film podle depresivního námětu z roku 2014. [Rakkautta ja Anarkiaa 2022] ()
Ukrajinský eastern. Ponurá atmosféra, důkladná práce s mizanscenou, statická kamera a pomalu se odvíjející příběh rodiny z oblasti, kde přestala platit veškerá pravidla a životní jistoty. Po prérii se prohání banditi v podobě tzv. separatistů, militantních pošuků oblečených do ruských uniforem. Linie dotyku je neúprosně hlídána a neexistuje cesta pryč. Jídlo dochází, voda je zkažená. Klondike je sugestivní zpověď lidí v bezvýchodné situaci. Lidí, kteří postupně ztratili kontrolu nad svou půdou, majetkem, budoucností i vlastním životem. Russkij mir v kostce. ()
Silné téma, silné momenty. Ale z filmu je cítit i omezený rozpočet a určitá nedotaženost (či stylizace) některých scén. KVIFF 2022 ()
Děsivý příběh podle skutečné události, ale děsně mě vadila pomalá a stále dokola otáčející se kamera. ()
Donbas 2014, sestřelené civilní letadlo a rodina Irky: pasivní proruský manžel a aktivní ukrajinský bratr. Dům zasáhla střela a chybí jeho část, Irka má těsně před porodem a dlouho si nechce vážnost situace připustit. Nakonec na sebe pod ruským dohledem míří členové jedné rodiny ... A vítězkou je ženská. Dobrá byla také kamera, která zobrazovala dva děje. Něco se dělo vepředu v domě a další děj se odehrával na pozadí, třeba na obzoru. Stále bylo co sledovat. ()
Film na začátku nasadí relativně pomalé tempo, které ale spěje ke konci, který by porazil i koně. Skoro jsem se po projekci nedokázal zvednout ze židle. Stále mě napadala otázka: pakliže jsem díky tomu, co se odehrálo na plátně zažil opravdu silný a nepříjemný pocit strachu o životy hrdinů, co potom cítí lidé, kteří to dnes, teď, když píšu tento komentář, zažívají na vlastní kůži? Rozhodně se jedná o můj nejsilnější zážitek celé letošní LFŠ. A to nejen díky svojí aktuálnosti, ale i díky svým nesporným kvalitám. Zbytek musím dopsat později, ještě se z toho sbírám... ()
Silny, minimalisticky pribeh, na ktery se neda koukat bez desu v ocich. War... war never changes. ()
Fuuuuuck!!! Tvl, tak tohle je nářez až je mi z toho špatně. Bála jsem se, že to bude hochartové a nudné, ale toto předčilo všechna má očekávání. Ta odtažitá a chladně pozorující kamera a nic nevysvětlující "dia(nedia)logy, dělají z filmu téměř dokument a o to syrověji působí. Byla to bezútěšná jízda do pekla a závěrečnou scénu asi jen tak z hlavy nevymažu. Za mě vyšoklých 90% ()
Přemýšlím, proč Klondike - nejspíš proto, že v příběhu přestávají platit pravidla, nejvyšším zákonem je u některých lidí strach a vůle přežít, u jiných vítězí nezlomná odhodlanost zůstat sám sebou a neohnout hřbet. A když v závěru filmu na sebe míří členové jedné rodiny, uvědomíme si, že to je teď na Ukrajině na denním pořádku. A žena? Ta vydrží všechno. Silné drama. ()
Drasticky vyhrocené podání konfliktu na osudu jedné těhotné ženy, jejího muže a bratra v rozbitém osamělém domě. Takové, jaké chtějí vidět na Západě. ()
Drama, které je opravdu dramatem se vším všudy. Velmi tomu pomáhá kamera, a její místy docela dlouhé záběry "v reálném čase". Minimalismus, šeď a špína je snímkem prosáklá skrz naskrz. Doslova hnusné exteriéry Donbasu, a postupná rezignace hlavní hrdinky tomu sedí. Drsný konec mě překvapil, ale ano, už když se člověk rozhodně, že na to bude koukat - tak je jasné, že to nebude hezká a příjemná podívaná. 85% a **** a půl. ()
Budem zhovievavý a dám za tri, ale na viac to z môjho pohľadu jednoducho nemá, nech je téma akokoľvek silná a aktuálna. Na môj vkus je film spolu s postavami moc chladný, odtiahnutý, monotónny a nepodarilo sa mu ani navodiť ten správny pocit bezvýchodiskovitosti a zúfalstva, či depresie. Jasné, diera v obývačkovej stene nie je zrovna terno a keď vám tam furt behajú vylízaní militanti a stará vám nechce dať kvôli bruchu, tak to na nálade nepridá, no aj tak som čakal viac. Chovanie jednej z postáv je vyslovene debilné, ale dá sa pochopiť, no u druhej už menej. Záver sa snaží byť úderný, šokujúci ale sry, videl som veci typu Speak No Evil, kde záver človeka rozjebe na sračky, toto bolo jednoducho slabé. Ale nudiť som sa zas nenudil. ()
Něco to do sebe určitě má, i když to není vyřčeno dost srozumitelně. Spíše z toho čiší smutek a bezmocnost nad osudem, který si obyvatelé sami nevybrali, ale museli se s ním nějak vypořádat. A život jde dál... ()
“Zasraný separatisti!” To, jak zabil krávu pro svoje kumpány je síla ! ()