Žít

remake Kurosawova snímku Žít (1952) přináší příběh zkostnatělého úředníka, pro nějž je práce na úřadě tím jediným co mu v životě zbylo. To se nicméně změní ve chvíli kdy se dozví že mu zbývá posledních pár měsíců života a on si uvědomí co mu celou dobu unikalo a co je opravdu důležité. Kurosawův snímek neznám, tudíž sem vůbec nevěděl co od tohoto snímku čekat a byl sem tak ve finále hodně překvapen jak moc mi to sedlo nejen co se týká příběhu, ale i obsazením a celkovou stylizací, kdy celý film vypadá jako kdyby opravdu vznikl v padesátých letech. Když ka konci sedí Bill Nighy na houpačce a zpívá, byl to pro mě jeden z nejdojemnějších momentů co jsem ve filmu v posledních letech viděl. Living se snad ani nedá brát jako remake, ale spíš jako pocta a poklona původnímu filmu a mistru Kurosawovi...80% (04.03.2023)

Velice špatný film, otřesná fraška. Jedna hvězda za skvělou kameru a druhá za zajímavou nosnou myšlenku+krásnou irskou píseň. Bohužel myšlenka je realizována v podobě odporného patosu s neskutečně trapným scénářem. Nehledě na logické díry v něm. Film se snaží vypadat vznešeně, poukázat na to, jak prožít smysluplně závěr života, ale dělá to zcela trapně, iracionálně, zabaleně do nereálného prostředí, vztahů, vazeb a konverzací. Nečekejte pěkný a upřímný příběh. Bonus: Vedlejší role mladé herečky není zcela povedená, její věčný třepot hlavy, jak při parkinsonovi, spíše vypadá, že pár měsíců života zbývá ji, a ne hlavní postavě. (01.10.2023)

Britské Žít je ukázkou toho, jak dělat remake. Zanechávání zdrojové myšlenky, drobná obměna a osobní přístup, zároveň film, který originálnímu filmu Akiry Kurosawy nedělá ostudu. Bill Nighy předvádí dost možná svůj životní výkon, Hermanus splňuje pověst filmaře s vizuálním citem a servíruje funkční sondu, která v součtu zvládá předat myšlenky o tom, co to vlastně znamená žít.... (12.03.2023)

Keby som mala o tomto filme niečo povedať hneď po jeho skončení, nemohla by som kvôli stiahnutému hrdlu. Zaujali ma už úvodné titulky a hudba. Pomaly plynúci dej, atmosféra 50-tych rokov a fascinujúci Bill Nighy. Vôbec som od tohto filmu, nečakala taký krásny zážitok. Pána Williamsa si budem dlho pamätať. (17.12.2023)

Ishiguro veľmi umne adaptoval pôvodný scenár. Kurosawov citlivý príbeh rezonoval v 50.rokoch, medzi jeho samurajskými eposmi, ako citlivá sonda do duše umierajúceho človeka. V podaní skvelého Takaši Šimuru ten film rezonoval a podľa môjho názoru aj rezonuje svojou morálnou čistotou a dôležitosťou výpovede, že aj malý skutok dokáže zmeniť niektoré veci k lepšiemu. Jeho anglický remake je o 70 rokov neskôr rovnako aktuálny, ako pôvodný film. Môže za to perfektný casting, ktorý umožňuje Billovi NIghymu túto mesmerizujúcu morálnu čistotu zopakovať. Krása a význam toho filmu sú očividné. Bez citového vydierania, len s túžbou vypovedať pekný a úprimný príbeh. Niekomu to nemusí stačiť, niekto tam bude potrebovať niečo trefnejšie, údernejšie, silnejšie. Hoci pre mňa ten film doslova prekypuje silnými detailmi, ktoré na konci vytvárajú pôsobivý celok. Neviem. Takýchto filmov nie je veľa. Bola by škoda keby zapadli prachom, hoci aj v dnešnej dobe majú toho veľa čo ponúknuť. Ani neviete, ako veľmi by som prial Billovi toho Oscara. (04.03.2023)