Zloděj životů

PO pár minutách (přesně nevím asi 10 ? ...) mi bylo jasné, kdo je vrahem. Zbytek filmu jsem se nudil. Jen chvíli mě zajímalo, co se na plátně děje a to ve chvíli kdy se tam objevila Angelina (kdo záviděl Ethanovi?:)). Mnoho hvězd, ale vše zmařené už v první minutách strašně předvídatelným příběhem... (16.09.2004)

Nepochopím, jak se Caruso svého času dostal až do pozice pohodového hitmakera kousků typu Disturbia na základě tohoto nepovedeného salátu. Angie sice hraje, Hawke exceluje a jedno parádní cameo uprostřed filmu na chvíli dokonale rozčeří vodu, ale thriller bez napětí? Akčňák s jednou honičkou? Psychologická krimi bez jediného náznaku atmosféry? Nemám zájem. O to víc, že identita vraha je tak evidentní, že jsem až nechtěl věřit, že jsem se v jeho odhadu nemýlil. (17.05.2008)

Okolo vraha je nulová aura, medzi postavami film funguje na pol úväzku, napätia je menej než húb na púšti a prekvapivé rozuzlenie je podraz sebaparodických rozmerov na úrovni béčkového video-thrilleru. Nehovoriac o "dojazde" filmu, ktorý snád tvorcovia ani mysleli vážne. Občasný dážď a vlažné tváre všetkých prítomných vytvárajú pocit chladného a zlého sveta, no jemne exotická hudba Philipa Glassa neoplýva ani trochou tajomna a temnoty. Vôbec sa do filmu nehodí. Samotné stopovanie vraha, ktoré pokrýva dve tretiny filmu, je bez scenáristického nápadu, bez narastajúceho pocitu stiesnenosti. Obsahuje síce dve "baterkové" návštevy temných miest so slušnými lakačkami, no sila týchto lakačiek je priamo úmerná ich zbytočnosti. Zlaknete sa, no keď sa zamyslíte čo sa stalo, je zle. D.J. Caruso vo svojom predchádzajúcej dráme The Salton Sea predviedol cit pre perfektnú formu, ktorý tu neaplikuje. (25.04.2004)

Vzhľadom na to, že som mal vážnu nehodu (= videl som otrasný triler ZBERATEĽ KOSTÍ), musím tento druhý pokus Angeliny Jolieovej (o pátranie po sériovom vrahovi) hodnotiť kladnejšie (ale nie o veľmi). Celé je to ale stále akési čudné, začínajúc hrdinkinými vyšetrovacími metódami (čo to malo akože byť?), pokračujúc svojským prejavom Ethana Hawkea, končiac až u rozpakov, ktoré vzbudzuje prítomnosť Kiefera Sutherlanda (v čase premiéry ZLODEJA ŽIVOTOV bol oživený úspešným seriálom "24" a divákom bolo podozrivé, že sa prvú hodinu takmer neukázal na plátne). Zákerný - no relatívne atmosférický - psychologický triler Made in Hollywood. Plný kvázi šokujúcich prekvapení a jedného prebodnutého tehotného ženského brucha. (15.03.2005)

Agentky FBI specializující se na profily kriminálníků nemají na růžích ustláno, nikdy nemohou vědět, jestli první schopný chlap na obzoru nebude psychopatickým vrahem s touhou rozflákat jim obličej na kaši. Denně jsou konfrontovány s hnusem vystupujícím z přítmí špinavých ulic, bolest a smrt je neoddělitelnou součástí jejich životů. Vyhráno nemají ani s vizáží Angeliny Jolie, spíš naopak – koncentrace nadržených úchylů v okolí bude ještě vyšší. Zloděj životů nemá kromě Angeliny příliš co nabídnout. Úvod byl hrozný, až jsem znejistěl, zda-li nedošlo ke změně v televizním programu, zda-li Prima namísto dva roky starého krimithrilleru nezařadila třicet let staré road-movie z NDR. Následující titulky mé obavy naštěstí vyvrátily, při té radosti mi ani nevadilo, jak okatě kopírují Sedm, Insomnii i Identitu, což byly pravděpodobně i vděčné inspirační zdroje při tvorbě scénáře. Scénáře předvídatelného, jenž věnuje zbytečný prostor motivům zbytečným, následkem čehož nezbývá prostor pro motivy zajímavé (např. parapsychologické schopnosti agentky Scottové nebo detailnější popis vrahových praktik). Jednu „šokující“ pointu odhalíte až příliš snadno (stačí se trochu orientovat v zákonitostech mainstreamových hollywoodských filmů, zvlášť v těch, co souvisejí s délkou filmu a jeho hereckým obsazením), druhá „šokující“ pointa je jednoduše debilní a přidána pouze proto, aby konec nevyzněl úplně do ztracena (což stejně vyzní). Kvalitativně osciluje Zloděj životů někde mezi zmíněnými thrillery, jelikož atmosféra mu místy opravdu nechybí, a podprůměrnou epizodou Kriminálky Las Vegas, jelikož mnoho scén se solidním potenciálem působí příliš televizně. Pěkná, ač místy přespříliš dramatická, je hudba Philipa Glasse, i díky níž naplnil tento film má skromná očekávání. Od „dýdžeje“ by člověk čekal horší věci. :) 60% Zajímavé komentáře: POMO, choze, genetique, Wormboy, hudryhudry (03.12.2006)