Manderlay

(Komentováno pod vlivem semináře předmětu Film a politika, dvou řezaných Ferdinandů a rozepsaný bakalářky s jádrem v etnický diverzitě Etiopie.) Triera neznám. Neznám jeho filmovou tvorbu, jeho politický názory, jeho životní filozofii, jeho cokoliv. I kdyby však byl jinak stokrát misogyn, nesporná hloubka tohohle díla je vážně naprosto univerzální. --- Čim mi Trier udělal speciálně radost? 1) Vyobrazil pro mě jednoho z nejodpudivějších pokrytců v dějinách kinematografie. Když Grace poprvý dorazí na místo činu, pohoršuje se nad předsudky, s nimiž je neustále konfrontována; a přitom celej svuj idealistickej konstrukt vystaví na jednom gigantickym předsudku, že by černoši bez přítomnosti pevný ruky bělošky absolutně netušili co si počít a jak se vůbec základně chovat. Zároveň Grace neustále mluví o Afričanech jakožto o jednom národu či snad rase; a přece se zezačátku dušuje, že chce každýho obyvatele Manderlay vnímat jako jednotlivce. Bojí se, že by se s černochem jako zaměstnancem zacházelo na chlup stejně jako dřív s tim samym černochem se statusem otroka; a přitom sama výměnou za jednoho právníka nabízí jednoho Vigga - jako by je snad měla za nějaký neživotný artikly. A tak dále. Hnus. 2) Trier nádherně postihl nulovej smysl pro zodpovědnost těhletěch čistokrevných LibDem kašpárků, stejně jako i nevyhnutelnost jejich kontinuálního zrazování vlastních ideálů. A to jakože fakt NÁDHERNĚ. 3) První pohled na "nový" Manderlay mi svou evidentní symbolikou navodil nepříjemnou husí kůži - bývalí otroci působili přesně tak, jako by byli odpradávna vězněni ve výběhu zoologický zahrady. Ale i tahle alegorie měla, zdá se, svuj vyšší smysl; však to byla právě Grace, kdo (na rozdíl od černochů zcela nekontrolovaně) v jednu chvíli nedokázal potlačit obyčejný zvířecí pudy. Hádám, že nemusim na plnou klávesnici psát kdy přesně. 4) Řád ve společnosti > svoboda jedince. 5) Pointa ve stylu "na posranýho i hajzl spadne" mi pak (nejen) pro tohle všechno výsostně sedla. GENIÁLNÍ! --- V nejbližších dnech mám nad timhle majstrštykem zauvažovat na prostoru pěti normostran. Proto se tu nebudu dál vyčerpávat a případný zájemce o mý další bludy s dovolenim odkážu do pošty. Zde už snad jen ... z protisměru hnedka hurá na Dogville!! (04.03.2014)

Ve druhé části Americké trilogie se setkáváme s Grace a znovu spolu s ní procházíme podivným bizarním sociálním experimentem - opět s překvapivým nekompromisním koncem. To, že Kidmanovou nahradila B.D.Howard vlbec neuškodilo, je to skvělá herečka, oceňuju i to, že Trier ponechal experiment s chybějícími kulisami (jak už to bylo v Dogville) - divák se tak podle mě lépe soustředí na charaktery jednotlivých postav. Závěr (nebudu spoileřit) si Trier vychutnal a jestli byl Dogville otevřenou kritikou jedné složky americké společnosti, Manderlay je svým vyzněním flusnutím do ksichtu (dodnes) nepokrytě xenofobní historii Spojených států. Dogvillu jsem dal tuším vyšší hodnocení, Manderlay dostává méně, protože tím pádem není tolik originální --- skvělý nejen kulturní zážitek - 8/10 (11.01.2008)

Smutné znovuujištění se, že některé věci jsou prostě dané, a nezmění na tom nikdo nic, ať se snaží, jak chce, a některé se zase změnit musí, ať se brání, kdo chce. Kdyby nás chtěl pánbůh stejný, udělal by nás stejný hned, nebo ne? Jinak je druhý díl americké trilogie podstatně slabší, než Dogville, nejen tématem, myšlenkou a výkony, ale i samotnými herci. (10.06.2010)

Skvělé po formální i obsahové stránce, děj je vyprávěný s ironickým odstupem, který dokonale ladí především s jeho osmým, posledním obrazem, kdy Grace (Bryce Dallas Howard - skvělá, za mne lepší než Nicol Kidman) zase jednou ztratí nějaké ty iluze. Vynikající závěrečné titulky jen podtrhují vyznění celého příběhu. (27.04.2014)

Ajajaj... Larse von Trier podle mého maličko narazil, Za prvé jeho Bryce Dallas Howard do krásy Nicole Kidman strčí do kapsy, ale co se týče hereckého umění hraje 2,3 a možná i 4-té housle. Ta holka an to maličko nestačí a bohužel si to Larse zavčas neuvědomí. Stárnoucí Danny Glover už pro mě není zrovna typ do filmu a nechal bych ho dožít někde na slunné pláži v Miami. William Dafoe, který nahrazuje otce hlavní postavy z prvního dílu hranou Jamesem Caanem je dostačující náhradou, která v sobě má něco opravdu dábelského a jen škoda, jak malý prostor dostal. Brechtovo pojetí divadla bez zdí bylo v Dogvillu opravdu skvěle zakomponováno a všichni herci do hraní dávali maximum. Sledovat Nicole, která otvírá dveře s takovou grácií a opravdovostí to je jak sledovat malíře při malování životního díla. Manderlay je možná více promyšlené, více otázek a více odpovědí nám říká, ale tak jako tak mi to už přijde jako pouhý remake Dogvillu, do kterého autor přídal trochu jiný motiv a jiný konec, který ve své podstatě vyzní opravdu mrazivě. (08.11.2006)