Bez svatozáře

Téměř poetická oddechovka Ladislava Helgeho ze života dělníků v 50. letech. Ne, v podání tohoto osobitého režiséra nejde o žádnou budovatelskou agitku, ale zcela realistický pohled na tohle téma. Oproti Velké samotě navíc s přidaným nostalgickým či humorným zabarvením a vynikajícím obsazení celé řady bardů z Národního divadla; užil jsem si tady velký herecký koncert Otomara Krejči, Ladislava Peška, Martina Růžka, Karla Högera a dalších. V 100-minutové stopáži dojde i na pár hluchších míst, ale rozhodně bylo na co koukat i poslouchat, scénář Jana Otčenáška ukrývá v sobě spoustu zajímavých myšlenek a bonmotů. Jako ukázku uvedu alespoň Peškovu obhajobu proti zastřelení králika: ,,To není žádná pytlařina, vona to byla sebevražda! Vstříc omezenosti života, to se stává i zvířatům, zeptejte se myslivce! Takovej zajíc je příkladně starej, nikdo už ho z rodiny nechce, jenom užírá potravu mladým. Tak jde sám proti hajnému: 'Prosím vás, kdybyste byl tak laskav a píchnul mi to sem za ucho, aby to moc nebolelo, já měl moc těžkej život.'" (80%) (31.07.2017)

Zajímavý dobový počin. Kvalitní herci v dá se říct neobvyklém atmosférickém, místy existenciálním filmu, kde lidé bojují se svými strachy a démony jako v roce 1933 nebo v bitvě na Piavě. Jasně, je tam mezigenerační střet, ale boj za svůj vlastní význam a pocit smysluplnosti bytosti v kole dějin...⌛. Klade se tam také více důraz na individualitu a její prožívání. 66%. (27.11.2023)

V březovské (Velký Chlumec poblíž Sedlčan) Myšárně (šamotka) končí jedna průmyslová technologie a s ní kádr pracovníků včetně ředitele (Růžek) a mistra (Mistr Štěpánek), kteří jsou s ní bytostně (až přebytostně) spjati. Analogická situace s dnešní dobou, kdy se zavírají celé fabriky, kdysi tak (zvláště pro Čechy už od Rakouska-Uherska) lukrativního oboru, jakým bylo strojírenství. Davy zaměstnanců spjatých s různými strojírenskými obory (třeba s výrobou tiskových strojů jako já) odcházejí do předčasného důchodu nebo na pracák. Nikoho nenapadne, aby stávkoval (už je to zas povoleno!), provedl nějaký anarchistický kousek (na to pozor! hrozí podezření z terorismu!) nebo se jakkoli oficiálně ozval. Dělníci ze šamotky by rádi viděli stav světa za 50 let - a viděli by právě tohle. Na druhé straně málokdo z naší generace touží po spatření tohoto světa v roce 2065. Helgeho film, byť slabší než Velká samota (snad o rozdíl mezi Otčenáškem a Křížem), si i přes své "mládežnické archaismy", uchovává dost šťávy, aby dokázal zaujmout i dnes (a není to jen díky bájné/báječné herecké generaci). (01.01.2015)

Mám budovatelské filmy rád a dovedu si v každém najít něco krásně směšného. Tohle bláznění starých dědků co vyráběli NĚCO technologií z doby bronzové mě ale vůbec nenadchlo ani nepobavilo. Do doby než jsem tvrdě usnul si nevzpomínám, že by tam někdo řekl: Dědci, je r. 1963, v USA maj barevnou TV už 20 let. Buď sem komouši budou investovat, nebo prostě musíme jít zákonitě do prdele. (18.07.2023)

Skvělé herecké obsazení hned několika generací nejlepších českých herců v budovatelském ,,dramatu" naštěstí už trochu poznamenaném dobou tání...takže ubylo dobově povinného schematismu a přibylo krotkého humoru a komunální satiry (dělník kradoucí šamotky)...plus zaměření na mezigenerační konflikt a pokus o reflexi podzimu života v ,,lidově demokratickém" režimu, v němž ... ani to stáří není tak hrozný... (23.06.2017)