Willow

Společnost Lucasfilm je spojena především s franšízami Star Wars a Indiana Jones, za celou dobu její existenci ovšem nedošlo jen na předalekou galaxii a Indyho. Samotný zakladatel George Lucas přišel s námětem na fantasy ještě v 70. letech, film se ovšem vydání dočkal až v roce 1988, kdy se muselo čekat na dostatečné podmínky v rámci vizuálních efektů. Warwick Davis se tak mohl dočkat své nejslavnější role nelwynského čaroděje Willowa, fantasy Rona Howarda se poté v jistých kruzích stalo kultovní záležitostí, zároveň šlo o úspěch, kdy se přece jen po čase začalo mluvit o pokračování. No to po více než 3. dekádách skutečně došlo, ovšem v seriálové podobě, kdy se po vzoru návratu Star Wars představuje stará garda i nové postavy. Stojí ovšem návrat Willowa za to?   Disney se s akvizicí Lucasfilm snaží o pochopitelné maximální vydojení investice, kdy došlo nejen na Star Wars a brzkého pátého Indiana Jonese, došlo i na Willowa. Se samotnými fantasy seriály se v posledních letech roztrhl pytel, kdy je právě již tučná fantasy konkurence nejspíš hlavním problémem seriálového Willowa. Seriálový Willow nikdy nepůsobí lacině, na původní film se tu navazuje důstojně, tvůrci se vyrovnali s faktem, že se Val Kilmer nemohl vrátit jako Madmartigan kvůli rekonvalescenci v boji s rakovinou hrtanu, dochází k nosným odkazům k originálu, do velké míry by se dalo říci, že funguje i cosi jako nostalgie. Jenže je to pořád svět Willowa, který už v 80. letech nepůsobil kdovíjak zajímavě, tomuto seriálu se i přes rozšiřování mytologie tento dojem dvakrát napravit nepovedlo.   Warwick Davis si návrat do své životní role očividně užívá, snadno vyvolá dojem, že je pro něj Willow srdcovou záležitostí. Nová várka hlavních hrdinů je vlastně fajn, jen jich vyčnívá pramálo. Nejnosnější je pochopitelně budování vztahu mezi Willowem a již dospělou Elorou Danan v podání Ellie Bamber, zároveň i budování vztahu mezi princeznou Kit v podání Ruby Cruz a rytířky Jade v podání Eryn Kellyman, kdy se jedná o první queer romanci v rámci seriálů od Disney+. Nosné postavy samo o sobě seriálový Willow má, jen s nimi nehodlá v průběhu seriálu kdovíjak zajímavě pracovat. Absence Vala Kilmera je sice ve výsledku vyřešena šalamounsky, ve svých nejlepších momentech (kterých je jako šafránu) nemá seriálový Willow problém působit epicky, je to vlastně vděčná záležitost, která kombinuje humor s napětím v rámci dobrodružné výpravy, rozdělení na 8 epizod ovšem nejspíš tak nějak automaticky musí jít ruku v ruce s krapet nefunkčním tempem.   Seriálový Willow přitom všem musí vyplňovat i dějovou propast mezi původním příběhem a novou generací, akce je slušná, Christian Slater je v roli Allagashe výtečný. Mimo využívání speciálních efektů dochází i na praktické efekty, které vypadají dostatečně uvěřitelně, James Newton Howard poté zesnulého Jamese Hornera nahrazuje na pozici hudebního skladatele s dostatečnou úctou a soundtrack seriálového Willowa se tak výtečně poslouchá. Přesto není vše zalité sluncem.   Dialogy nejsou nejsilnější parketou seriálového Willowa, někdy jednoduše skřípou či vyloženě smrdí, tvůrčí uchopení působí v uchopení čtyř různých režisérů pořád rutinně, s humorem tu chvílemi někdo jednoduše neznám míru, chvílemi jsou produkční limity nevyhnutelně zpozorovatelné, ústředních postav je ve finále spíše příliš, než aby každá dostala nějaký svůj smysluplný prostor. Po vzoru filmového Willowa tak zůstane seriálový nástupce sice slušnou fantasy, historie se tu ovšem nepřepisuje.   Willow přišel, pak zase odešel, a nikdo se kvůli tomu nevěšel. A podobný scénář se nejspíš odehraje, kdyby i tentokrát Willow odešel. Seriál je důstojným nástupcem slušné fantasy z roku 1988, v rámci moderní seriálové fantasy konkurence je ovšem přeci jen možná trochu navíc. Představený svět Willowa jistě skrývá zajímavé aspekty, těžko ovšem říci, zda by se s nimi tvůrcům podařilo v případné 2. sérii pracovat.... (11.01.2023) (méně) (více)