Volba zbraní

Už jsem se z toho příběhu vyspal, ale nezapomněl jsem z něj nic. Něco tak osudově tvrdého jsem už dlouho neviděl. Ach jo, tak strašně krutý a přitom tak strašně krásný na vnímání. Lehce, skutečně velmi lehce si mě tenhle příběh podmanil. Některé scény mi rozbušily srdíčko na pěkně dlouhou dobu. Jindy mi zase bylo do pláče, ze situace ve které se všichni nacházejí, vlastně jen hříčkou osudu, který tentokrát rozdal karty s pěkně zkurvenou postupkou. Podobné filmy se dneska už netočí, bohužel. Filmy při kterých napětím nedýcháte, pláčete srdcem a milujete myslí. Obrovský podíl na mým neskutečně silným prožitku z filmu mají herci. Tohle snad není možný, že hráli, to se jim snad stalo a náhodou u toho byla kamera, jinak to nechápu. Tak tedy herci : Catherine Deneuve - nejen, že její půvab musí okouzlit i Dalaljámu, ale nevybavuji si, kdy mě naposled nějaká herečka jenom svými pohledy či gesty zprostředkovala svou mysl i srdce. Yves Montand - ne, on neříkal každých 5 minut, že svou ženu miluje, on jí prostě miloval v každým záběru. Chlap s velkým CH. Gérard Depardieu - tak tenhle herecký výkon musí prostě vejít do učebnic filmařiny. Volbu zbraní zase nechte vejít do vás, nejlépe večer a na její návštěvu potom ještě dlouho nezapomenete. (08.03.2008)

Drsná a přitom i poetická francouzská filmová škola. Je to jeden z těch filmů, ze kterých na vás dýchne opravdový život. Někdo má osudovou kartu veselejší, jiný smutnější a někdo přitahuje a vyrábí maléry neustále dokola. Středobodem příběhu je Mickey, uprchlý trestanec, který se celý život chová tak, jak je naučil a rány tedy néjen přijímá , ale i rozdává. Když se ovšem konfrontuje s krásnou ženou a svou krásnou dcerou, hluboko v něm se probouzí opravdový cit. Ovšem karmický kruh se točí stále dál... (30.07.2011)

Ve filmu se sešly hned tři hvězdy francouzské kinematografie a z celého snímku jsou cítit ambice natočit působivý kriminální thriller v duchu těch nejlepších tradic francouzské filmové kriminálky. Úvod spojený s nástupem nevypočitatelného uprchlého zločince Mickeyho v podání živočišně hrajícího Gérarda Depardieu jakožto příslušníka nové generace galerky nespojené s pravidly starého podsvětí (jsme svědky zbytečné brutální vraždy dvou policistů) je nadějný a vypadá to na návrat k drsné škole 70. let. Jenže brzy se do filmu vloudí falešné tóny sentimentu, podivná psychologie postav a nepřesvědčivá společenská kritika v podání ambiciózního policejního důstojníka a dobrý dojem je ten tam. O chování některých filmových postav mohu prohlásit, že s ním nesouhlasím, tady finálnímu konání Montanda s Depardiem spíš lidsky nerozumím... Celkový dojem: 55 %. (18.11.2013)

Tyhle starý francouzský kriminálky já hodně můžu a tohle má asi všechno, co od takovýho filmu očekávám. Film teda trvá přes 2 hodiny a v závěru mi to přišlo dost natahovaný a překombinovaný, ale nenudil jsem se. A za vidění to stojí už jenom kvůli tomu, jakej výkon tady předvádí Gérard Depardieu. On má na kontě hromadu skvělejch rolí, ale tohle je asi jeho nejlepší výkon, co jsem zatim měl možnost vidět. A i když tady hrajou vedle něho další herecký esa, tak on je dokázal všechny strčit do kapsy a celej film ukrad pro sebe. Yves Montand a Catherine Deneuve si odehráli to svoje, zaujal mě pak ještě Michel Galabru, kterýho jsem znal do teď jenom z komedií. Vážnou roli ale zvládnul zahrát taky. Akorát ten jeho naivní pokus o zatčení byl spíš nechtěně komickej a hodil by se asi líp do Četníka ze St. Tropez. (10.03.2024)

Svůj komentář bych strukturoval jako znevažující plagiát komentáře Enšpígla, který k plagiátorskému znevážení přímo vybízí svým exaltovaným stylem. „Něco tak osudově nudného už sem dlouho neviděl, ach ne tak strašně krutý a přitom tak strašně nudný na vnímání, těžce, skutečně velmi těžce mě tenhle film nudil, některé scény mi srdíčko málem zastavily na pěkně dlouhou dobu, jindy mi bylo zase do pláče...podobné filmy se dneska naštěstí už netočí, filmy při kterých nudou skoro nedýcháte, pláčete pláčem a umíráte smrtí… obrovský podíl na mém neskutečně slabém prožitku mají všichni, ale především neuvěřitelný suchar Corneau, který mě svým "fatalismem" málem fatálně umučil...“ , aneb vše má dvě stránky, pro někoho to může být vrchol blaha sledovat tenhle film, pro někoho vrchol utrpení. Jsou filmy, při kterých čas nevnímáte, a máte pocit, že letí a pak naopak jsou filmy, při kterých těžce supíte a říkáte si, že čas se hrozně vleče a přemýšlíte o tom, že se vším seknete... tohle byl pro mě druhý případ. Jediným světlým bodem této těžké suchařiny, při které sem strávil dvě hodiny (které ale byly jedny z nejdelších, co sem zažil), je Gerard Depardieu, který tuto hrůzu činí alespoň malinko snesitelnou. Potom je tam ještě jeden pěkný záběr u moře na pláži s rozbouřenými vlnami. Ale kdyby šel vrátit čas, tak si tuto ukázku francouzské drsné kriminální školy nechám ujít. Neustále natahované nic, příšerní herci ve vedlejších rolích v tuctových reáliích. Z ústřední trojice, jediný, kdo měl co hrát, byl GD, krásná CD tam spíše jen statovala a YM jen dosluhoval a také neměl příliš co hrát, jejich lovestory nepůsobila moc věrohodně. Celkově absolutně šedivý průměr, který byl ale tak zdlouhavý a nezáživný, až mě vážně strašně zprudil, a to tak, že mě donutil napsat tento zpruzelý komentář, fuj. Na závěr musím dát opět za pravdu Enšpíglovi, když píše, že na Volbu zbraní jen tak nezapomenete… ano nezapomenu, ale pokusím se. (16.05.2011)