Režie:
José GiovanniScénář:
José GiovanniKamera:
Jean-Jacques TarbèsHudba:
Philippe SardeHrají:
Jean Gabin, Alain Delon, Mimsy Farmer, Victor Lanoux, Cécile Vassort, Ilaria Occhini, Guido Alberti, Malka Ribowska, Christine Fabréga, Gérard Depardieu (více)Obsahy(1)
Tolik chtěl žít, milovat a mít své přátele, ale minulost byla stejně neúprosná jako gilotina... Bankovní lupič Gino Strabliggi strávil deset let ve vězení, kde měl spoustu času k úvahám. Když prošel branou věznice, doufal, že může udělat tečku za svou minulostí. Za jeho předčasné podmínečné propuštění se přimluvil kurátor Cazeneuve, který po mnoha letech práce s vězni poznal, že to Gino s nápravou myslí vážně. Dokonce se spolu spřátelí natolik, že Gino začne ke Cazeneuveovi chodit na návštěvu a tráví s jeho rodinou volný čas. Najde si práci v tiskárně, majitel si ho váží, a Gino se vážně zamiluje. Minulost ho však dohání na každém kroku. Je pronásledován nejen svými bývalými kumpány, ale i umanutým policejním inspektorem. Ten je přesvědčen, že se lidé nemohou od základu změnit, a špehuje Gina na každém kroku… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (351)
Brilantní, pravdivý a neuvěřitelně smutný příběh o muži, který kdysi udělal hloupost, za kterou si odpykal svůj trest a i když se chtěl zařadit zpět do společnosti, vinou kreaturního policejního inspektora mu to nebylo dovoleno. Alain Delon podává jeden ze svých nejlepších životních výkonů a vše mu do puntíku věříte. Další francouzská legenda Jean Gabin, představitel vychovatele Cazaneuva a zároveň člověka, který jako jeden z mála ví, že Gino (Delon) se doopravdy změnil, hraje také na výbornou. Konec je opravdu hodně nespravedlivý a být na jeho místě, myslím, že by jste jednali ve všech okamžicích naprosto stejně. Jedna z nejlepších francouzských kriminálek a že Francouzi umí výtečné!.....Vychovatel Cazaneuva na policejního komisaře:"Nezapomeňte, že zločince lze i vyrobit."....až po skončení filmu jsem si plně uvědomil, jak je to jednoduché!! ()
Film José Giovanniho může působit na první pohled trochu přímočáře a černobíle, nicméně stejně ve mne vyvolal vedle celé škály emocí i spoustu podnětů k zamyšlení. Gino Strabliggi se pro mne v průběhu filmu stal pozoruhudnou postavou... navrátilec z vězení přichází nešťastnou náhodou o svou milovanou ženu, ale také ho pronásleduje slizký komisař. Nicméně pro svou agresivní povahu (viz. scénu se sousedy a hluku v baráku) mi Gino zůstal i tak zčásti nesympatický a klíčový incident s komisařem v propuknutí afektu můj vztah jen prohloubil. Přesto jsem s ním v okamžiku odsouzení na nejvyšší trest začal plně soucitit. Tenhle film v sobě má totiž kromě silného námětu nesmírně působivé dramatické momenty, zejména s blížícím se závěrem, ztvárněné často beze slov... to dlouhé ticho a vzájemné pohledy očí Gabina a Delona to teprve umocňují. A také má skvěle napsané i zdánlivě vedlejší postavy, jakou je například obhájkyně, bojující za spravedlivost v soudním procesu, kde poukazuje na to, jakou skázu světu může přinášet existence trestu smrti. A ve kterém vztahu se pak ukrývají ti Dva muži ve městě? Jsou to Cazaneuve s Ginem, když kráčejí spolu městem a doufají v pěknou budoucnost? Nebo Gino doplácející na svou minulost a tvrdší povahu pod přítomností fanatického komisaře (o nichž nám moudrý Cazaneuve od počátku vypráví)? Nebo dvojici tvoří onen fanatický komisař v protikladu k vychovateli (který svým způsobem má na celém případu jistou vinu od momentu boje za Ginovo propuštění), přičemž oba tak zasahují do Ginova osudu zcela odlišným způsobem? Nejednoznačnost názvu i různé paradoxy v tomto případě ve mě jenom potvrzují kvalitu a myšlenkovou hloubku celého působivého filmu. ,,Už nikdy pro mne spravedlnost nebude jako dřív..." 95% ()
Dva muži ve městě ve mně naplnili jedno biblické proroctví, ve kterém je řeč o pláči a skřípění zubů. Člověka opravdu nepředěláte, pokud je řeč o nejodpornějším filmovém záporákovi, komisaři Goitreauovi osobně, který nahání hrůzu svou zrůdností v hávu profesionality, s níž sám věří, že jen důkladně dělá svou práci. A pláčete a skřípáte zuby i zásluhou děje, neúprosně jdoucího přesně tou cestou, kterou nechcete, aby šel. A přitom víte, že jiné cesty není, protože takhle to zkrátka opravdu chodí všem sympatickým Ginům a hluboce lidským Cazeneuvům navzdory, ne-li naschvál. Netrousit spoilery, pokud chcete o filmu něco říct, je u tohoto snímku extrémně těžké. Ale věřte mi, že konec, takto zranitelné místo tolika filmů, vás zadupe do země. ()
„Probuďte se, páni porotci! Promiňte, pane předsedo, ale dva z těch pánů spali. Později by toho mohli litovat. Jedná se přeci o neštěstí člověka.“ Když někdo deset let sedí, venku na něj sice může čekat nesmírně trpělivá manželka, ale také staří kumpáni a až paranoidně nedůvěřiví komisaři. Gino má však u cesty k zařazení se do společnosti i vězeňského vychovatele Cazeneuvea, který s ním bude i v těch nejtěžších chvílích. Silný psychologický souboj je podkreslený nesmírně silnou atmosférou a nabízí herecké výkony, které si diváky zaručeně podřídí!! Jen netuším, kdo byl lepší - Gabin x Delon? ()
Film Dva muži ve městě jsem poprvé viděl před mnoha lety a od té doby ještě několikrát a pokaždé šlo o hluboký zážitek, především díky skvělým hereckým výkonům A. Delona v roli napraveného lupiče Strabliggiho, J. Gabina v roli zkušeného a lidského kurátora Cazaneuva v ostrém kontrastu s inspektorem Goitreauem, přesvědčeným o nenapravitelnosti kohokoli, kdo sejde, byť třeba jen jednou, na zcestí. Současně příběh ukazuje, jak spravedlnost v nepravých rukou, může být ohýbána a zneužívána podle toho, kdo ji reprezentuje nebo vykonává, což odhaluje její obrovskou křehkost. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (11)
- Inspektor, který pronásleduje hlavního hrdinu Gina Strabliggiho (Alain Delon), se jmenuje Javert – stejně jako inspektor, který pronásleduje Jeana Valjeana, hlavního hrdinu románu „Bídníci“ od Victora Huga. (a-ja)
- Kaňkou na scénáři je situace, kdy Gino Strabliggi (Alain Delon) zabije bezohlednou jízdou autem svou přítelkyni a není ani náznak vyšetřování či odsouzení. Vzhledem k tomu, že je Gino Strabliggi v podmínce, vyznívá to velmi nevěrohodně. (sator)
- Film se natáčel především ve francouzském městě Montpellier, kde měli tvůrci možnost pracovat i v Palais de Justice. Točilo se také ve věznici La Roquette, která je situovaná do 11. pařížškého obvodu. Giovanniho štáb se sem dostal doslova v posledních dnech její existence – snímek byl natočen mezi 28. květnem a 30. červencem 1973 a po necelém roce byla La Roquette po 144 letech definitivně uzavřena. (classic)
Reklama