Buzíci

Cesta postav, které tak skvěle ztvárnili Gérard Depardieu a Patrick Dewaere za přispění Miou-Miou vás buď dostane, anebo se na ni odmítnete koukat. Jako kdyby zde neexistovala žádná pravidla, je zde spousta nezávazného sexu a s koncem navíc máte pocit, že vlastně nic nekončí. Netradiční, ale skvělý snímek. (02.02.2017)

Nejsem až tak velkým fandou lidských parazitů, kteří pouze kradou, loupí, ničí a ubližují, abych si tento snímek řádně užil. Kromě toho jsem s nepřizpůsobivými občany v každodenním kontaktu, takže hloupé chování a pitomé kecy pro mne nejsou tím správným oddychem na večer. Ale abych jen nehaněl, tak sexuální scény mne spolehlivě rozesmívaly a když chlapci ve druhé polovině snímku poodkryli i to své lepší JÁ, tak to celkové vyznění příběhu bylo vcelku pozitivní. (10.04.2014)

Třetí hvězdu dávám za Depardiea, kterej svým upřeným pohledem v líbací scéně ve vlaku vzrušil i mě (za normálních okolností hetero savce) a hlavně za konec, jenž zaplaťpánbů nikoho nenapravuje a nemoralizuje (doufám že to nebyl SPOILER). Jinak je to celkem nuda, ačkoli je jasný, že v době vzniku to muselo bejt hodně pobuřující...jenže já mám problém i s tím, ony "šokující" scény totiž působí až přiliš samoúčelně. Na druhou stranu je zde mnoho cenných ponaučení pro život, např. pokud nepolíbíte před sexem ženu, tak si to vůbec neužije a celou dobu bude ležet jako nebožka, nehledě na kus teplýho masa, kterej v ní jezdí sem a tam. 40 - 60% (04.11.2012)

Pár let po úžasném Vanishing Pointu a kultovní Bezstarostné jízdě, a desítky let před žhavou Mexickou jízdou tu byli Gérard Depardieu a Patrick Dewaere v provokativním a sexuálně otevřeném snímku, který by se dal označit za generační zpověď své doby. Buzíci neznají hranice a překračují jednu morální zásadu za druhou. Užívají si "road movie" plnou nezávazného sexu, pokřivených lidských vztahů a kriminality. Klobouk dolů před všemi herci, od Gérarda, přes Miou-Miou až po Jeanne Moreau. Francouzská kinematografie se nikdy nestyděla zobrazovat lidskou nahotu, sexualitu a kontroverzi ve své úplné kráse, ošklivosti i hloubce. "Threesome Scenes" s Brigitte Fossey ve vlaku, s Jeanne Moreau v autě a hotelovém pokoji jsou nabyty silným jiskřivým erotickým nábojem a když se člověk na snímek divá v létě, mohl by z nich být docela "hotový." Hoši si to nějakým způsobem rozdali se všemi ženami, které na své cestě potkali, takže nakonec si to mohli rozdat ještě spolu:D Jean-Claude byl stejně beztak i na muže, tak o co jde:) Mladý Depardieu je zde kurevsky charismatický a "hot as f*ck." A ty jeho vlasy...😍 Pomyslela jsem si, o té scéně ve vlaku, že bych si přála mít ňadra jako Eva Green a chtěla bych, aby mi na ně mladý Gérard sahal. 😊 (10.06.2017)

Blierovy filmy jako celek: napříč všemi těmi skvostnými i prostopášnými fórky vystavěnými na rozporném pnutí mezi situací a dialogem konzistentní, neomaleně chytrá a přitom k efemérním i delikátním jemnostem života vnímavá definice přátelství. *** A v druhém samonosném proudu pak klukovsky nakažlivá a divotvorná uchvácenost ze způsobů, jak lze vyprávět příběh a sledovat jeho nezadržitelný posun skrze všechny překážky, které mu lze velkolepě, štědře a vynalézavě klást do cesty. Jako když sledujete lodičku z kůry, jak se dere potokem, kam jste nastřádali všelijaké mlýnky, přehrady a další doposud nevynalezené vylomeniny. *** A to se nerozepisuji o té jeho hurónské lyrice a lásce k bytí a bytostem, která se nechává vidět, až když jsou pro oči diváka všechna otravná klišé a tabu často veselo-brutálně rozmontována na prvočinitele a smetena ze stolu. Pak se na čistý talíř servíruje stejně veselo-brutálně i pravá něha a dojemno. *** Pevným podložím k takovému eskamotérství je tu pokaždé bravurně sehraná sestava všeho schopných a bohatým rejstříkem vybavených herců, ať už je to moje oblíbená kombinace Depardieu s Dewaerem nebo jiná stejně ostřílená a ostře nabitá sestava. *** Na co třeba Jakubisko nebo Goddard spotřebují celý film, jemu stačí pár okének uprostřed běhu za mnohem vzdálenější a sociální existenci člověka šířeji spínající horizont. *** A přitom se nepřestanete smát a chichotat, při všech těch scénáristických a často mrazivých ekvlibristikách, ponejvíce nad přirozenou a nevinnou panoptikálností života. *** A ani na chvíli to nepřestává být film, díváte se na krásně střižené a zabírané obrazy a jejich plynutí a proměnu, Blier má navíc zálibu v mnohovýznamových referencích k velkým plátnům, ať už je to nenápadně zavěšená reprodukce Vermeera na pozadí nebo scéna, v níž hochy obleče, jako by právě vypadli ze Snídaně veslařů. Vyplatí se sledovat i plakáty, nápisy, reklamy... A stejně neskoupě a rafinovaně naděluje Blier ve svých opusech i z hudební a zvukové pokladnice. *** V Buzících pak Blier zkomponoval jednu z nejpůsobivějších scén filmových sebevražd. *** A ještě k Buzíkům: neméně fenomenálně je tu připravený a servírovaný závěr: film už skončil, natočený a ustřižený byl před čtyřiceti lety, ale vy se po shlédnutí dál díváte do dálky za obrazovku či plátno s vědomím, že to kolo se jim jednou teprve utrhne. Že se to stane, jednou. (03.10.2013)