Buzíci

Gerard Depardieu /Danton, 1492 - Dobyti raje/ zacinal teda v peknych uchylarnach. Nepoviem ani slovo, keby si zahral autistu a la Dustin Hoffman, blazna, mentala, psychopata, psychopatologa, mylovnika obstaroznych hajzlbab ... ale takuto uchylarnu? Depardieu sa zhostil svojej ulohy tuna navyse podozrivo dobre - potom vznikali domnienky ci Depardieu je mozno skryty gay. No a za seba ked si pomyslim na Stanislavskeho metodu taxa mi hned urobi zle. Ne, ne, tento vykal mne sympaticky veru nie je : 5 % (28.07.2015)

Můj názor přesně souhlasí s Pohrobkovým, pokud ho ale zrcadlově obrátíme. Oba dva týpkové byli nechutní, odporní, po skončení filmu v člověku zůstane tak maximálně pocit hnusu. Jestli tohle má být komedie, tak já jsem papež (pro rozptýlení pochybností, papež fakt nejsem), tohle se jakémukoli humoru zdaleka vyhnulo. Bych chtěl vidět místní komentátory, co tomu dali vysoké hodnocení, jak by hýkali nadšením, kdyby se těmahle lidskýma odpadama setkali ve skutečnosti. Jak by se asi cítili, kdyby jednoho o půlnoci ošetřili a druhý by je coby poděkování okradl o peníze s temnou výhrůžkou, že když mu je nedají, navštíví jejich děti v ložnici. Ale je pravda, možná mezi náma běhají lidi, kterým se líbí, když jim někdo ukradne motorku, když je nevybíravě obtěžuje ve vlaku, kde cestují s kojencem, když je navštíví u nich doma a trošku je před sexem profackují... Navíc příběh ani moc nedrží pohromadě po logické stránce, je to přehlídka blábolů. Třeba ona "holičova přítelkyně" pochází patrně z jiné galaxie, netečně poskytne sex komukoli, kdo si řekne, nabídne i tomu, kdo si neřekne a maximálně ji vytočí doběla, když ji při tom nepolíbí. Ti dva s ní zacházejí hrubě, postřelí ji do nohy a ona jim přesto znova otevře, když ji přijdou navštívit. Pořád se jich pevně drží, i když ji párkrát vyráchají v potoce. Dál, kdo pochopil, proč se ona postarší dáma střelila do pohlaví, ať se přihlásí. Patrně si chtěla vynahradit to, že přestala menstruovat, já vím, zní to jako blbost, ale nic lepšího mě nenapadá. Taktéž bych poprosil, ať mi někdo vysvětlí, proč po sebevraždě téhle maminy ti dva počkají na jejího syna a odvedou ho k sobě kamsi na venkov (kde sebrali ten dům zůstává taky záhadou). Taky mi není jasné, kde vzala policie jejich popis a fotky po tom zastřelení policisty, a proč je začala stíhat až v tomhle momentu a né už při té události v hotelu, která musela připadat nezávislému pozorovateli jako jasná vražda. Ále, co bych se tím dál zabýval... Z filmu by měl zkrátka radost maximálně Frojd, protože režisér pojal příběh jako splnění svých sexuálních přání - potkat dívku, co dává každému, a zaučit nevinnou šestnáctiletou. (27.08.2013)

Syrový pohled do tváře spodiny vyvolal ve své době šok a hrůzu a následnou vlnu vášnivých odsudků. Vlnu generačně zabarvenou, která postupně pomíjela s tím, jak se námět i použitá poetika na vyšší i nižší úrovni stávala postupně stále samozřejmější samozřejmostí bohužel nejen v hraném filmu. Hrubnutí mravu a nepřímé přibližování patologie ovšem tehdy plnily roli katarzního katalyzátoru a nabídly řadu skvělých hereckých příležitostí jak pro protagonisty, tak i role vedlejšího významu. Vedle řady skvělých nastupujících umělců (Huppertová, Fosseyová, Depardieu, Dewaere) se tu uplatnila v zenitu svého ženství i Jeanne Moreau. Adorace idyly je stejně nepřirozená jako adorace bahna; skutečný, namnoze "šedý" život je někde mezi tím. Toto skutečné poselství filmu dnes musíme ze známých důvodů jen postupně a nejvýš klopotně rekonstruovat, objevovat a vyjevovat. Naše současnost i my sami to potřebujeme. (12.03.2008)

Nebaví mě dvě hodiny sledovat nějaké asociály, kteří možná touží po svobodě, ale sami vlastně nevědí, co chtějí. Kdyby aspoň na konci s tím autem měli havárku, tak bych to bral jako přijatelný konec á la Easy Rider, s přiměřeným trestem za své hříchy, ale takhle mi to nic nedalo. Možná v tom je nějaká sociální kritika bohatých a střední třídy, ale dobře ukrytá a nevidím ji tam. Vidět to znovu nechci a od Bliera mám raději jiné kousky.  Dobrý komentář mortak. (23.05.2022)

Óda na bohémství a nespoutanost po francouzsku. Ujetá podívaná s obskurně černým humorem sice balancuje na hraně nechutnosti a perverze, avšak nikdy její hranici nepřekročí. Bertrand Blier provokuje, dráždí, ale neexhibuje a nesnaží se za každou cenu šokovat. Dík tomu jsou Buzíci i po těch letech svěží podívanou, která dokáže zaujmout i bez nálepky "kontroverzní". 85%. (16.11.2013)