Buzíci

Óda na bohémství a nespoutanost po francouzsku. Ujetá podívaná s obskurně černým humorem sice balancuje na hraně nechutnosti a perverze, avšak nikdy její hranici nepřekročí. Bertrand Blier provokuje, dráždí, ale neexhibuje a nesnaží se za každou cenu šokovat. Dík tomu jsou Buzíci i po těch letech svěží podívanou, která dokáže zaujmout i bez nálepky "kontroverzní". 85%. (16.11.2013)

Nebaví mě dvě hodiny sledovat nějaké asociály, kteří možná touží po svobodě, ale sami vlastně nevědí, co chtějí. Kdyby aspoň na konci s tím autem měli havárku, tak bych to bral jako přijatelný konec á la Easy Rider, s přiměřeným trestem za své hříchy, ale takhle mi to nic nedalo. Možná v tom je nějaká sociální kritika bohatých a střední třídy, ale dobře ukrytá a nevidím ji tam. Vidět to znovu nechci a od Bliera mám raději jiné kousky.  Dobrý komentář mortak. (23.05.2022)

Pravá francouzská umělecky zpracovaná zábavná podívaná. Bertrand Blier je velmi neotřelý tvůrce, o čemž mě přesvědčil už u snímku Merci la vie! Buzíci jsou ztřeštění, některé situace jsou zahnány do stavu ad absurdum, ale od začátku do konce jsem se výborně bavil. Duo Depardieu-Dewaere funguje skvěle a Miou-Miou podává svůj životní výkon. A nedivím se, že si s Dewaerem spolu začali, byť to teda moc vesele nedopadlo. Skvělý francouzský film, doporučuji všemi deseti. (02.10.2016)

Blierovy filmy jako celek: napříč všemi těmi skvostnými i prostopášnými fórky vystavěnými na rozporném pnutí mezi situací a dialogem konzistentní, neomaleně chytrá a přitom k efemérním i delikátním jemnostem života vnímavá definice přátelství. *** A v druhém samonosném proudu pak klukovsky nakažlivá a divotvorná uchvácenost ze způsobů, jak lze vyprávět příběh a sledovat jeho nezadržitelný posun skrze všechny překážky, které mu lze velkolepě, štědře a vynalézavě klást do cesty. Jako když sledujete lodičku z kůry, jak se dere potokem, kam jste nastřádali všelijaké mlýnky, přehrady a další doposud nevynalezené vylomeniny. *** A to se nerozepisuji o té jeho hurónské lyrice a lásce k bytí a bytostem, která se nechává vidět, až když jsou pro oči diváka všechna otravná klišé a tabu často veselo-brutálně rozmontována na prvočinitele a smetena ze stolu. Pak se na čistý talíř servíruje stejně veselo-brutálně i pravá něha a dojemno. *** Pevným podložím k takovému eskamotérství je tu pokaždé bravurně sehraná sestava všeho schopných a bohatým rejstříkem vybavených herců, ať už je to moje oblíbená kombinace Depardieu s Dewaerem nebo jiná stejně ostřílená a ostře nabitá sestava. *** Na co třeba Jakubisko nebo Goddard spotřebují celý film, jemu stačí pár okének uprostřed běhu za mnohem vzdálenější a sociální existenci člověka šířeji spínající horizont. *** A přitom se nepřestanete smát a chichotat, při všech těch scénáristických a často mrazivých ekvlibristikách, ponejvíce nad přirozenou a nevinnou panoptikálností života. *** A ani na chvíli to nepřestává být film, díváte se na krásně střižené a zabírané obrazy a jejich plynutí a proměnu, Blier má navíc zálibu v mnohovýznamových referencích k velkým plátnům, ať už je to nenápadně zavěšená reprodukce Vermeera na pozadí nebo scéna, v níž hochy obleče, jako by právě vypadli ze Snídaně veslařů. Vyplatí se sledovat i plakáty, nápisy, reklamy... A stejně neskoupě a rafinovaně naděluje Blier ve svých opusech i z hudební a zvukové pokladnice. *** V Buzících pak Blier zkomponoval jednu z nejpůsobivějších scén filmových sebevražd. *** A ještě k Buzíkům: neméně fenomenálně je tu připravený a servírovaný závěr: film už skončil, natočený a ustřižený byl před čtyřiceti lety, ale vy se po shlédnutí dál díváte do dálky za obrazovku či plátno s vědomím, že to kolo se jim jednou teprve utrhne. Že se to stane, jednou. (03.10.2013)

S filmy Bertranda Bliera mám to jako na houpačce, jenomže Buzíci byli občas houpačkou sami o sobě. Jízda dvou znuděných mladíků-kriminálníků, které už začínají nudit i ty krádeže, přepadení a začínají tahle dobrodružství doplňovat o nevázané sexuální hrátky, se mi obsahově často hnusila a nejednou jsem se ocitl v šoku přesto, že jsem tušil, co od tohoto slavného režisérova snímku přibližně očekávat. I Jeanne Moreau mě docela šokovala, do jakých silně pikantních scén se dala přemluvit. Ve filmu bolo tolik nejrůznějších souloží, někdy až úchylných (ať už šlo o skupinový sex se starší paní nebo svedení nezletilé), až by jeden mohl na základě popisu řádky scén označit Buzíky za porno. Jenomže Blier dodal této mozaice příhod dvou deviantů a její společnice tolik poezie a nadhledu, až se mi podařilo za krátkou dobu naladit na patřičnou atmosféru, nést se na vlnách bezstarostné jízdy Francií 70. let a prostě se s Gérardem a Patrickem bavit i být nejednou v napětí. Zajímavý střih, krásné kamerové záběry v přírodních exteriérech a podmanivě náladová hudba tu atmosféru krásně vyladily. Na tenhle film určitě jen tak nezapomenu, a byť jsme byli v tomto filmu svědkem lecčeho úchylného, nakonec musím říct, že nejhorší mi od těch dvou chlápků přišla stejně ta jedna velká lež o matce směrem k navrátilci z vězení... Škoda jen, že jsme se nedočkali hutnějšího a nejlépe i tragického závěru co do příběhu hlavních postav, který by mé pocity z morálně kontroverzního filmu určitě více uzemnil. 75% (22.11.2020)