Reklama

Reklama

Příběh začíná ve třicátých letech, kdy se hlavní hrdina jménem Martinet od lékaře dozví, že mu zbývá už jen pár měsíců života. Protože je bohatý, chce toho chamtivý doktor využít a se svým bratrem ho o všechno obrat. Nakonec Martinet všechny přežije a ještě více zbohatne. (MVanis)

Recenze (22)

Oskar 

všechny recenze uživatele

Další perfektní komedie, vylovená z vod neprobádaných českou distribucí. Napsal ji René Goscinny, duchovní otec Asterixe, Luckyho Luka nebo Mikulášových patálií a je to znát - pod povrchem vyprávění empatického vůči všem postavám to třeská pěkně sršatým vtipem. Lékař Michel Galabru má na krku početnou rodinu, jejíž členové si vzájemně lezou na nervy v těsném bytě. To by se mohlo změnit. Pacient Michel Serrault, jemuž doktor lehkovážně prorokuje nejvýš dva roky života, má pěknou venkovskou usedlost, zajímavé úspory a žádné příbuzné. Uzavřou dohodu, které jsem díky neexistenci české verze neporozuměl do detailů, ale princip je jasný: rodinka bude tomu strejci platit určitou rentu, ta jí umožní pobývat v jeho chalupě, něco do ní investuje, něco opraví a vděčný stařík na to bude pamatovat v závěti. Čili podobná výchozí zápletka jako třeba ve filmu Na samotě u lesa. Le viager je ale sofistikovanější a dějovější komedie; používá silnější nadsázku, nápadité způsoby skoků v ději o celá léta dopředu a nádherně zlomyslný humor. Všechny postavy včetně vedlejších a epizodních jsou velmi pečlivě charakterizované a protože sledujeme děj od roku 1930 do konce sedmdesátých let, procházejí důmyslně vymyšleným vývojem podle toho, jak s jejich sny a proklamovanými životními hodnotami nakládají neúprosné dějiny. Michel Serrault dostal nezvyklý úkol. Už na začátku hraje téměř o generaci staršího člověka, než tehdy byl; v průběhu filmu dále zestárne o dalších čtyřicet let, přičemž je ale rok od roku čipernější, zatímco nedočkaví supi z Galabruho rodiny kapou. :-) Je skvělý jako vždy. Jeho monsieur Martinet dějem prochází jako bezelstný nekomplikovaný člověk, který nemá ani tušení, jaké komploty se odehrávají za jeho zády a má svou "rodinu" upřímně rád. Michel Galabru, nešťastná hlava nevděčné rodiny, které se tolik snaží zajistit důstojnou existenci, je hybatelem děje a rovnocenným hrdinou filmu. Je zvláštní fandit v příběhu na principu "kdo s koho" oběma stranám, ale tady to jinak nejde. Jestli existuje něco jako laskavý černý humor, v tomto filmu ho najdete. 100% ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Trošku déle jsem se do toho dostával a v asi dvou scénách mohlo být jejich vyznění nápaditější, ale jinak se mi to líbilo skutečně hodně. Má to skutečně spoustu skvělých a kreativnách nápadů, spoustu vtipných scén, dobrý námět, sympatickou ústřední postavu, příjemně se mi na to dívalo, nenudil jsem se u toho, místy to je i poetické a celkově mi to prostě dost sedlo. Na plný počet mi tam sice něco schází, ale třeba s tím při dalším zhlédnutí, ke kterému určitě jednou dojde, nebudu už mít problém. Jen jsem moc nepobral účel toho posledního záběru a v tuhle chvíli mám pocit, že by se to bez něj i obešlo, ale tak co už. Silné 4* ()

Reklama

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

„Moji drazí Galipové, nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali…“ Tak na tuhle francouzskou komedii plnou humoru a nadsázky ale i originality v podobě exkurzu do historie novodobé Francie (mj. formou filmových týdeníků) a svěží typicky francouzské hudby, jen tak asi nezapomenu. A vůbec nechápu, že je to v české kotlině zřejmě zcela neznámý film. Dlouho to za mě bylo na plný počet hvězdiček, ale závěrečných zhruba dvacet minut, kdy se scéně objeví poslední z rodiny Galipových Noël, mi to už připadalo jako trošku zbytečně nastavovaná kaše. Celkově však tuhle komedii o panu Martinetovi (se zdravím přímo „hliníkovým“ :D) mohu vřele doporučit. ()

Astaroth12 

všechny recenze uživatele

Doktor Galipo je naštvaný, diabolský plán je deravý. Martinet si užíva doživotnú rentu a čas im zatial uteká.  Toto je mala ukážka jedného hudobného doprovodu v ktorom je jemno podané, že o čom celý film bude a práve tieto dve vety sú cítiť v každej scéne vo filme a to naozaj každej. Napríklad v gestách doktora , dialógoch, pohľadoch postav a naozaj v každom čo i len malom napredovaní príbehu, preto tato pravdivá a presná veta začína môj komentár. Chvíľku mi trvalo, kým som si zvykol a vzápätí aj obľúbil štýl rozprávania vo filme. Lebo je vyrozprávaný nielen postavami, ale hlavne  vyprávačom, na ktorého hlas som sa vždy tešil, lebo som vedel, že príde s niečím vtipným, cynickým či sarkastickým. Naozaj ten jeho jemný a trefný výsmech hlavne rodine skoro dedičov bol unikátny. Maminka, stačilo niekoľko týždňov a dočkala by sa , tak strašne ho chcela prežiť. Je tu niekoľko  pamätných scén, spomeniem, ale len dve, ktoré mi utkveli najviac v pamäti. Prvá bola tá, kde sa dôkladné pripravovalo na úkladnú vraždu, v tomto prípade úkladnú nehodu aj keď som vedel( tušil) ako to cele vystrelí, tak keď to naozaj tak bolo, normálne som sa musel spontánne zasmiať. A práve v tom je film fenomén, že i keď niečo čakáte a naozaj sa to tak stane i tak vás to odrovná a aj rozveselí. Druha bola sled scénok, ktoré mapovali Vianoce od roku 1932 až do roku 1939. To čo prislo tam mi vzalo dych. Inteligentne , kusavé, cynické a niekedy aj trpké debaty sa mixovali s krásne vizuálne vycibrenými scénami. Práve tato rekapitulácia Vianoc minulých bolo to najpútavejšie, čo film ponúkol. Keď prišla veta: Na svätého Jiri, krava vám cestu skriži, hned po tejto múdrosti zaznela hudobná znelka a konečne po niekoľkých desiatkach neúspešných predpovedí to konečne doktor Galipo dal. Uz som myslel, že sa toho nedočkám, ale ani tu ma režisér nesklamal. Michel Serrault hral užasne a mam také tušenie, či Rowan Atkinson trocha neprebral po postave Martinetovi niektoré gesta, boli mi dosť známe a myslím si, že som ich videl práve u Mr. Beana. M.Galabru ako "neomylný" doktor, ktorý chce za každú cenu dosiahnuť svoj plán bol dokonalý, naozaj som mu to veril. Tohto herca považujem za jednu z najväčších hviezd Francúzskej kinematografie a tu naozaj dokazoval, že som sa nezmýlil. Pri tých všetkých vtipných situáciách, sa, ale nemôže zabudnúť aj na fakt, že kostra príbehu ma smutný až pochmúrny tvar. Lebo náš dedko stále velebil svojich akože "priateľov", a oni sa celu dobu len pretvarovali a čakali na jeho skon. Že to vystrelí ináč ako si oni predstavovali , som už vedel pred filmom, kvôli totálne hlúpemu obsahu, ktorý , keby som na začiatku neprečítal až do záveru by som nevedel ako ten film skončí. A tak to pre mna už nebolo až tak nečakané, "dakujem" za to. Nepáčila sa mi tam podľa mna celkom zbytočná postava posledného potomka a to Noëla. Celkovo mi tam prišiel ako nepotrebný a ten ohňostroj už bol tiež si myslím trocha nepodarený vtip. Ale ani tento jeden neduh mi nemôže  pokaziť nesmierne dobrý pocit z tohto filmu. I keď to dnes nie je na 5*, ale na silnéé 4*  to je určite. () (méně) (více)

Martrix 

všechny recenze uživatele

Moje pátá srážka s Pierrem Tcherniou sice neskončila boulí na hlavě, ale stejně tak jsme si ani nepadli do náručí. Opět. Přitom nabízí Doživotní renta zvlášť pro francouzské kinofily plný koš dárečků. Sestavu herecké smetánky té doby, ale také třeba kraťounkou roličku čtyřiadvacetiletého nosáče, který se později nesmazatelně zapíše do dějin kinematografie. K tomu atmosféra staré Francie, poklidné tempo a pointa, kterou bych nazval vlčím šklebem. Vykutálená rodinka z Paříže v čele s doktorem Galipem kalkulují s něčím, co je i přes jisté predispozice v rukou božích. A my sledujeme, jak se prognózy pana doktora ne a ne naplnit a jak se pod tíhou chtivosti začnou páteře na první pohled slušných lidí kroutit. Tvůrci nás provedou nelehkou dobou, která skolila i mladší, zdravější než byl Martinet a jemným humorem připomínají, že život sám o sobě je lék, pokud je žit pozitivně, nezáludně a s pokorou. Dávají co proto Galipovcům, kteří nebyli schopni unést, že udělali špatný obchod a marnili své životy nejen čekáním na smrt bezelstného Martineta, ale také snahou jeho odchod uspíšit. Obsahově je tento film v naprostém pořádku. Atmosféra je i přes exkurzi do válečných let moc příjemná. Humor je ...jemňounký, chytrý...lehce záškodnický. Naprostý protipól Vyhrál jsem v loterii, který jsem nedávno viděl. Co se týče stylu humoru, jsou tyto dva filmy vysloveně "ode zdi ke zdi". Tak proč nejsem nadšený? Proč je pro mě pořád lepší Tonoucí se stébla chytá, než film, kterému vlastně nemám moc co vyčíst? Ani nevím...prostě tak. Možná příště. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (3)

  • Ústředního vypravěče filmu namluvil známý francouzský herec a dabér Roger Carel. Hlas dítěte v kreslené sekvenci patří zase Nathalii Serrault, tehdy 10leté dceři herce v hlavní roli Michela Serraulta (Louis). Ve filmu je rovněž slyšet hlas Claudea Dasseta, který namluvil zprávy o aktuálních politických událostech znějící z rádia. (Willy Kufalt)
  • Písně, které si z gramofonu ve svém domě pouští Louis Martinet (Michel Serrault), jsou „J'ai ma combine“ (1930) v podání Georgese Miltona a „Le plus beau de tous les tangos du monde“ (1935) v podání Henriho Aliberta. (Willy Kufalt)
  • Série kreseb pro scénu s vysvětlením principu doživotní renty pochází z dílny francouzského kreslíře a autora komiksů Marcela Gottlieba (1934–2016), v závěrečných titulcích snímku podepsaného jako „du petit Gotlib“. Spolu s hlavním scenáristou a producentem tohoto filmu, Reném Goscinnym, spolupracoval už Gotlib (jak zněl tvůrcův nejčastější pseudonym) např. už v rámci slavné komiksové série „Rubrique-à-brac“ z roku 1968 pro časopis „Pilote“. (Willy Kufalt)

Reklama

Reklama