Vydržet se ženou

Seveřané obecně se tak nějak dobře pozorují, jako pokusná morčata, proto také závěry mých laboratorních prací jindy nešetří chválou na způsob jejich života, tentokrát se však autor nechtě inspiroval epizodou s obrazem, která ve filmu proběhla, a stejně jako postava na něm vyvedená, i on se pokusil chytit něco velkého něčím malým... Snímek se snaží o patrně vtipnou ukázku případu, kdy žena vpadne muži do života jen proto, aby ho z něj postupně vystrkala, ale činí tak, až na celkem povedenou kameru a příjemnou hudbu, vysoce otravným způsobem, kterému neuleví ani pohled na úděsnou Marianne a tumpachového Tronda, naopak... normálně jsem si musela brát oddechový čas, abych se dobrala konce :-( (10.07.2014)

Čistá přesná, úhledná práce, která ve výsledku nepostrádá opravdovost. Život je opravdu už takový, že se chlap někdy drží takové podivné fúrie a neví, proč se jí ne a ne zbavit. Moc pěkné dialogy jsou nenásilně a vtipně doplňovány vnitřním monolgem, který při všem humoru filmu dodává hloubku. Půvabné, imteligentní dílko. (26.09.2009)

Ani romantika, ani komedie, spíš úsměvný příběh ze života neprůbojného člověka, který svoji samotu vyměnil za náhražku štěstí. Zpočátku se film tvářil jako tuctové severské drama, ale postupně chytl takovou zvláštní poetiku, vtáhl mě a už nepustil. Může za to především hlavní postava která je sympatická až za roh. Bezejmenný hrdina působí dojmem ušlápnutého nekňuby, který se musí nechat vést ve všech rozhodnutích, byť i těch nejjednodušších. Ubíhajícím dějem a tím, jak se profilovala postava Marianne, se můj vztah k němu začal měnit, a nakonec jsem mu začal nepokrytě fandit. Naštěstí vztah obou nejde podle tradičního schématu a ještě je o čem vyprávět. A režisér tak činí s velkou originalitou a svěžestí. Přímo hýří nápady a scény plné symbolických obrazů jsou perfektní. A nakonec to dopadlo nejlíp jak mohlo. Top 10 za rok 2007. (06.03.2012)

Nezvykle hřejivá romantika z končin severských, nad jejíž bezmeznou nápaditostí a říznou dynamičností se Hollywood oddává tiché, závistivé autofelaci. Hlavní hrdina je výstavní exemplář submisivního, středoproudého Seveřana, jeho drahá polovička je šťavnatý flák rozkošné, panovačné čubky a dohromady tvoří ujetý, jiskřivě nejiskřivý páreček vhodný tak akorát k nevyhnutelnému vypěnění půllitru. Zkrátka patosu prostý majstrštyk, jenž stačí na postižené, decentně lidumilné zdvižení koutků a povznášející pocit produktivně stráveného času. (07.08.2013)

Všichni, kdo si myslíte, že máte doma bláznivou ženskou, mrkněte na tohle. ___ Příběh je servírován otevřeně schematicky, takže žádný "jako ze života", ale tím spíše je možné se v něm najít. Srážka muže "chci to, co nemůžu mít" a slečny "netoužím po tom, co už mám" je zbavena hlubších psychologických konotací. Utrpení hlavního hrdiny je vždy nějak výtvarně odkatalyzováno (následují SPOILERY) - tu klesne na podlahu, snad pod tíhou batohu sbaleného za účelem návštěvy přítelkyně dlící toho času romanticky na ostrově, tu je, bezvládný, tažen ke dnu plaveckého bazénu tlakem vodní masy (zpod které je vyzvednut mužnou rukou kamarádovou); odlehčení situace je dokonáno následnou scénou á la Pieta (viz galerie). Jen ten idealistický závěr mi k té hořkosti nějak nesedí; možná jen tvůrci nevěděli, jak příběh uzavřít, stejně jako já tenhle komentář .. (22.07.2010)